Podle zákona o obecní policii musí strážník (v tomto případě žena – strážník) mimo jiné: „Dbát cti, vážnosti a důstojnosti osob i své vlastní a nepřipustit, aby osobám v souvislosti s touto činností vznikla bezdůvodná újma a případný zásah do práv a svobod nepřekročil míru nezbytnou k dosažení účelu sledovaného zákrokem nebo úkonem.“

Jana Schwambergová to podle hodnocení některých lidí zvládá dokonale.

Přiznám se, že jsem si nikdy nevšiml, že mezi českokrumlovskými strážníky slouží dokonce čtyři ženy. Prostě vnímám uniformu jako ryze mužskou záležitost…
My ženy bychom mohly nosit uniformní kloboučky a podobné doplňky určené ženám ve službě…

A co je pro vás lepší?
Věci, tedy uniformy, které se šijí na muže, se mi daleko lépe nosí, než ty, které jsou ušité ženám.

Jak s vámi jednají muži během nějaké akce, zákroku nebo i na stálé službě u okénka?
Řekla bych, že klidněji, než s mužskými kolegy.

To znamená, že se někdo se strážníkem klidně pohádá, ale s vámi ne?
Dá se to tak říci. Také sice existují výjimky, zvláště pokud je nějaký nespokojenec nebo stěžovatel posilněn alkoholem, tak začne být hrubý, ale to nebývá často.

Myslíte, že jsou českokrumlovští strážníci hodnoceni mezi lidmi třeba i lépe, než jiní městští policisté z jiných měst?
Znalosti musíme mít všichni stejné, ty jsou dány ze zákona. Musíme také i jednat v mezích zákona. Jiná otázka je lidský přístup a to je individuální. To záleží na povaze každého strážníka. Pravda je, že sem tam se mi připomene nějaký známý s tím, že od nás dostal pokutu třeba za nesprávné parkování (a oprávněnou pokutu). Ale několikrát jsem už zažila reakce lidí, kteří tvrdili, že přístup českokrumlovských strážníků je lepší. Ale nesrovnávali to konkrétně s nějakým jiným městem jako Prahou nebo Českými Budějovicemi.

Jak dlouho vlastně pracujete u městské policie?
Od roku 1993.

A co vás to napadlo, jít dělat právě tohle povolání?
Má původní profese je zootechnička a tehdy, po roce 1989 to šlo se zemědělstvím v regionu poměrně s kopce.

Měnila byste?
Nevím. Pokud ano, pak bych se asi vracela ke své původní profesi nebo k myslivosti.

Je lepší pracovat jako strážník v terénu, na ulici, nebo na stálé službě „v kanceláři“?
Jak se to vezme (dodává s úsměvem). Když je velká zima, je to lepší uvnitř. Ale na ulici to lépe utíká, jsme mezi lidmi, každou chvíli se něco děje, jednáme s někým a podobně.

Jaký nejsilnější moment jste ve službě zažila?
To není tak daleko, třeba předminulý víkend, kdy nám sem přivezli dvoudenní štěňátka, která našli vyhozená v popelnici. Nebo před několika lety, když se během městských slavností ztratil malý, asi čtyřletý klučina a já jsem ho tady měla na starosti. Rodiče se sice brzy ohlásili, ale byl to silný zážitek.