Můžete čtenářům představit svoji koncepci ohledně dalšího směřování krumlovského gymnázia?
Musím říct, že k žádným zásadním změnám určitě nedojde. Škola funguje dobře, takže není důvod nic podstatného měnit. Mým hlavním cílem je kvalita výuky, protože gymnázium má připravovat v první řadě na studium na vysoké škole. Myslím si, že disponujeme velmi kvalitními a aprobovanými kantory, kteří se neustále dál vzdělávají. V tom bych je ráda i nadále podporovala. Ke změně došlo ohledně rozdělování tříd na skupiny. V dnešní ekonomické situaci už není možné, aby se studenti učili po malých skupinkách. Některé skupiny tedy byly sloučeny. Přesto bych ale ráda zdůraznila, že bych chtěla rozšířit nabídku volitelných předmětů, a to hlavně o semináře a předměty, které tady chybí. Velmi důležitá je také podpora jazyků. Se vším všudy. Myslím si, že je naše škola široce nastavená – angličtina, němčina, španělština, francouzština. V tom bude určitě dobré pokračovat. Co se týká samotných projektů, tak jsme rozjeli takzvaný projekt šablony pro střední školy. V rámci něho by mělo vzniknout přes 500 výukových materiálů. Věřím, že budou kvalitní a naši výuku posílí. Také máme rozjednaný projekt vedený ve spolupráci s Jihočeskou univerzitou. Týká se zkvalitnění technického vzdělávání, byla by to defacto příprava na vysoké technické školy, protože technicky vzdělaných lidí je dnes nedostatek. Je tedy potřeba studenty směřovat tímto směrem. Mým osobním cílem je, aby tady fungovala stejná a spravedlivá péče o všechny předměty, které nabízíme. Bez toho, aby se vyvyšoval jeden.  Měli bychom žáky připravit pro všechny typy vysokých škol a zaměstnání.

Jedním z důvodů, proč došlo k výměně ředitele gymnázia byl fakt, že škola v průběhu poslední let přišla o několik desítek žáků. Dá se s tím něco dělat? Nejedná se o trend v celé republice?
Ano, ten trend je všude. Pravdou ale je, že tady počet žáků klesl velmi výrazně. Podstatně více než na jiných gymnáziích. Za tři roky ubylo šedesát studentů, což není málo. Musí se tedy najít náprava a já se o to pokusím. Věřím tomu, že můžeme školu velmi dobře prezentovat, že skutečně mámě co nabídnout.

Nebojí se žáci vysoce nastavené laťky gymnázia? Přece jenom je výuka těžší než na odborných středních školách. Také je třeba brát v potaz, že se na gymnáziu stále ještě dělají přijímací zkoušky, což možná kdekoho odradí…
Je třeba přesvědčovat žáky základních škol, že ačkoliv je tady studium skutečně o něco těžší, dostanou od nás tu nejvyšší kvalitu. Věřím tomu, že je tady vysoké procento kolegů, kteří se studentům chtějí věnovat, jejichž zájmem je, aby student danou látku opravdu uměl. Každopádně, nemyslím si, že je gymnázium tak strašně náročná škola. Není třeba se přehnaně bát. Důležité je také to, že žáci ve čtrnácti letech většinou neví, co chtějí dělat. Nejsou rozhodnuti. Naše škola je tak všeobecná, tak široce pojatá, že se můžou pořádně nasměrovat až později. Díky volitelným seminářům se pak můžou naučit v určitém okruhu daleko více. To je pro naši školu a celkově pro gymnázia velmi podstatné.

Mluvilo se také o tom, že  jsou na škole pochroumané mezilidské vztahy mezi kantory. Jak to vnímáte nyní?
Myslím si, že je tady kolektiv poměrně dobrý. Je tady velmi dobré jádro kantorů. Samozřejmě se člověk ale nemůže zavděčit každému. S tím se musí kolegové smířit. Hned na začátku jsem ale všem učitelům řekla, že upřednostňuji naprosto otevřenou komunikaci. Že mi nevadí, když si otevřeně vyříkáme názory. Důležité je, že si o tom promluvíme, vysvětlíme si, co je třeba dodržovat, jaká pravidla nastavit. Vždycky je to otázka kompromisů. Otevřená diskuze je tedy podle mě velmi důležitá. Nemůžu tvrdit, že se tady dá za tři týdny nastavit důvěra. Je tady řada kolegů, kteří vědí, že mi mohou věřit. Je tady spousta kolegů, kteří nevědí, jestli mi mohou věřit a jsou tu ti, co mi nevěří. Je to běh po dlouhé trati. Jsem člověk, který všechno vysvětluje, nic nezastírá. Pokud se jedná o nepříjemnou věc, tak ji slušným a jasným způsobem řeknu. Když takhle budu jednat pořád, a já jinak jednat neumím, tak věřím, že i kolegové, kteří mi nevěří, nebo neví, jestli mi věřit mohou, mi nakonec uvěří. Takhle ale přistupuji také ke studentům. Pro mě je kantor stejným partnerem jako student či rodiče.

Vy osobně také učíte?
Jistě. Nemohu být bez studentů. Musím učit. Vzala jsem si první ročník. Vybrala jsem si ho schválně, abych nevstupovala některým kolegům do rozjetého procesu. Učím češtinu, stejně jako když jsem byla na Anežce. Musím mít kontakt se studentem. Potřebuji vstřebávat jejich názory, chci být blízko  jejich mládí, protože i to je důležité. Také bych měla dodat, že i ze zákona mám povinnost učit.

Když se řekne Anežka, necítíte určitou nostalgii?
Mám Anežku strašně ráda. Není se čemu divit, byla jsem tam 21 let, takže je jasné, že tam mám i plno přátel. Je pochopitelné, že se mi stýská. Na druhou stranu, s novým prostředím se sžívám, a když už mluvím o naší škole, tak tím myslím gymnázium.

Leckdo se mohl obávat, že nástupem nového ředitele přijdou čistky v učitelském sboru…
Skutečně jde po městě fáma, že u nás čistky probíhají. Chtěla bych to uvést na pravou míru. Vloni tady učilo 41 kantorů, jenomže peníze byly jen na 37. Čtyři kantoři tu byli navíc, což jsem musela řešit. Spočítala jsem si všechny hodiny, všechny třídy a vyšly mi z toho předměty, ve kterých můžeme kantory postrádat. Myslím si, že je to logické a to nejspravedlivější jednání. Pracovní poměr jsem rozvázala se dvěma kolegyněmi, které už byly v důchodovém věku, pak s jedním tělocvikářem a jeden kolega byl převeden na domov mládeže, kde působí jako vychovatel, přičemž u nás učí jen pár hodin.