Celý její život byl spjatý především s hudbou. Působila jako houslistka orchestru Jihočeského divadla v Českých Budějovicích, operní pěvkyně - sopranistka koncertující doma i v zahraničí, výborná hudební pedagožka, varhanice a regenschori kůru kostela sv. Václava ve Velešíně a v neposlední řadě sbormistryně Chrámového sboru a orchestru Velešín.

Marie, rodným jménem Bůžková, se narodila 10. dubna 1958. Po základní škole a gymnáziu vystudovala obor hry na housle na konzervatoři v Plzni. Již při studiu zároveň zpívala ve sboru plzeňského divadla a v Českých Budějovicích vystupovala se symfonickým orchestrem. Po absolvování konzervatoře nastoupila do orchestru opery Jihočeského divadla v Českých Budějovicích, kde jako houslistka, později zástupkyně koncertního mistra u pultu prvních houslí působila až do svého vážného onemocnění. Protože byla obdařena také krásným hlasem a zpěv byl její celoživotní láskou, vystudovala dodatečně ještě obor zpěv na hudební fakultě AMU v Praze. Svým zvonivým sopránem a jí tak vlastní procítěností interpretovala řadu sólových partů na divadelních a koncertních pódiích i při církevních obřadech. Hudební vzdělání, které sama získala, ráda a úspěšně předávala dál. Jako hudební pedagog zvlášť citlivě přistupovala k těm nejmenším. Vychovala celou řadu zdatných hudebníků, naučila je nejen hře na nástroj, ale svým příkladem a přístupem jim vštěpovala lásku k hudbě. K hudbě a jejímu aktivnímu provozování přivedla nejen žáky základní umělecké školy, ale také mnoho dospělých, z kterých postupně vytvořila chrámový sbor a později i orchestr.

Do čela zpočátku malé skupiny několika zpěváků na kůru velešínského kostela se Mařenka postavila již ve svých 19 letech. Po 43 let, každou neděli, vedla ve svém volném čase pravidelné zkoušky sboru a orchestru. S amatérskými muzikanty ve věkových kategoriích od dětí až po seniory trpělivě procvičovala každý hlasový a nástrojový part. Mnohaletou mravenčí prací a nezdolnou vytrvalostí vybudovala těleso, které má více než 50 zpěváků a 15 instrumentalistů. Postupem času dokázala secvičit a citlivým vedením provést takové hudební opusy, které jsou běžně doménou profesionálních sborů. Za všechny je možné uvést Stabat Mater a Te Deum Antonína Dvořáka, Requiem, Korunovační mši C dur W.A.Mozarta, Missu solemnis "Svatocecilskou" Camilla Saint Saënse, Missu C dur L.v. Beethovena aj. Nejpopulárnější byly každoroční vánoční koncerty, při nichž byly nesčetněkrát provedeny České mše vánoční J. J. Ryby a Missa Brevis J. Pavlici. Pro co nejvyšší úroveň koncertního provedení dokázala Marie Pešková díky svým četným hudebním kontaktům přizvat ke spolupráci celou řadu svých přátel, kolegů a profesionálních osobností. Působení chrámového sboru a orchestru postupně přesáhlo hranice Velešína a jihočeského regionu, ale i České republiky. Obě tělesa se spoluúčastnila bohoslužeb nebo koncertovala v klášterech ve Zlaté Koruně, ve Vyšším Brodě, v Nových Hradech. V nejvyšší vážnosti ale chovají členové sboru a orchestru doprovod bohoslužeb katedrále Sv. Víta a ve Strahovském klášteře v Praze. Zásluhou své vedoucí navázal sbor a orchestr spolupráci se zahraničními soubory v Holandsku, Švýcarsku, Rakousku, Japonsku a na Slovensku a vystupoval i v Srbsku, v Maďarsku nebo v Polsku. Korunou velikého životního díla sbormistryně Marie Peškové se stal loňský několikadenní zájezd do Itálie a účinkování při bohoslužbách ve vatikánské bazilice Sv. Petra, kam i přes své vážné onemocnění přivedla svůj sbor a orchestr.

Kdosi kdysi řekl, že "všichni jsme nahraditelní", ale někteří jen velmi těžce. A to zcela platí v případě Marie Peškové.

Za Chrámový sbor Karla Dvořáková

Petr Kozák: Maruška Pešková byla hudební maminkou nejen pro své “děti“ z Chrámového sboru a orchestru, ale i pro mnoho svých žáků, studentů, kolegů, kteří za ní mohli kdykoliv s čímkoliv přijít a ochotně s láskou se jim trpělivě věnovala. Z mnohých studentů vychovala úspěšné muzikanty, kteří nyní působí v různých hudebních tělesech nejen u nás, ale i v zahraničí a mnozí se stali učiteli, aby mohli dál předávat zase svým žákům to, co se od Marušky naučili.

Jejím celoživotním dílem byl náš Chrámový sbor a orchestr Velešín.

Z několika členů někdejšího sboru Šumavan, který před 43 lety přebrala po panu Janu Uretchlägerovi z Velešína, dokázala postupem času vytvořit neskutečné hudební těleso, které dosáhlo věhlasného jména nejen v jihočeském regionu, ale procestovalo celou českou zemi a dostalo se mu renomé i v zahraničí. Díky ní a jejímu nezdolnému úsilí jsme měli možnost navázat spolupráci s řadou zahraničních souborů, jako například z Holandska, Švýcarska, Rakouska, Japonska či sousedního Slovenska. Společně jsme mohli podnikat koncertní zájezdy mimo předchozích také v Srbsku, v Maďarsku, v Německu, v Polsku, v Itálii a v neposlední řadě samozřejmě i u nás v Česku. Díky ní jsme měli tu čest zahrát a zazpívat mnohá fenomenální díla od slavných hudebních skladatelů, jako například od A. Dvořáka ( Stabat Mater, Mass in D ), L. v. Beethovena ( Mass in C ), W. A. Mozarta ( Requiem, Missa Brevis in C "Spatzenmesse", Korunovační mše, Graduale "Sancta Maria", Jubilate Deo ), J. Haydna ( Te Deum, Missa in honorem ), V. E. Horáka ( Missa Pastoralis in G ), V. Říhovskýho ( Česká mše Svatováclavská ), F. Kolaříka ( Pastýřská mše ), K. D. v. Dittersdorfa ( Missa Solemnis ), F. Reisingera ( Pastoral Messe in G ), Ch. Gounoda ( Cäcilienmesse ), M. Filkeho ( Missa in G ), J. Pavlici ( Missa Brevis ), J. J. Ryby ( Česká mše Vánoční, Česká mše Půlnoční ), M. A. Charpentiery (Prélude de Te Deum ), G. F. Händely ( Messiah "Hallelujah" ), a mnoho dalších.

Vybudovala nejen Chrámový sbor a orchestr a dala mu smysl, ale vytvořila i obrovskou rodinu a společenství lidí, které vzájemně spojovala láska k hudbě. Svoje sborové “děti“, které po dlouhá léta vychovávala nejen k hudbě, ale i k životu, milovala a obětovala jim velkou část svého života. Neměla sice vlastní děti, za to měla na šedesát dětí v Chrámovém sboru, o které s láskou pečovala. Trpělivě a pečlivě procvičovala každý part s amatérskými zpěváky a muzikanty a dokázala tak celé dílo dovést k dokonalosti, že by se mohlo rovnat i výhonům mnohých profesionálních umělců. Už jen to, že zpěváci a muzikanti každou neděli ve svém volném čase docházeli s nadšením na její zkoušky a následně vystupovali na různých koncertech bez nároku na odměnu, je její obrovská zásluha a dokazuje to, jak osobitý vliv na všechny členy svého sboru, ale i mimo něj měla. S Maruškou na jejích společných koncertech rádi spolupracovali nejen umělci z Jihočeského divadla, ale i z Národního divadla v Praze, v Brně a dalších. Mohli jsme se setkávat se známými dirigenty, jako jsou například Petr Chromčák, Josef Zaplatílek, Martin Peschík, David Švec, Tomáš Netopil nebo dokonce i s hudebním skladatelem a autorem mše Missa brevis Jiřím Pavlicou, který dvakrát přivezl na společný koncert i svou skupinu Hradišťan. Není divu, že koncerty velešínského Chrámového sboru byly s oblibou hojně navštěvované a kostely či koncertní síně praskaly ve švech. Největší odměnou a pomyslným honorářem byl pokaždé pro nás ten společný koncert a ten nepopsatelný pocit euforie a štěstí, který nás provázel nejen v průběhu koncertu, ale i na konci, když lidé nadšeně tleskali a vyvolávali “bravo“.

Zažili jsme s Maruškou mnoho krásných zážitků a nádherných emotivních koncertů. Sbor plný amatérských zpěváků a muzikantů se díky Marušce stal legendárním a uznávaným v širém a dalekém okolí.

Synonymem pro její jméno by mohlo být slovo "láska". Její nezměrná láska k Bohu se odrážela v její hudbě a v tom, jak procítěné všechny její skladby byly. Pokaždé, když jsme vždy o Vánocích zpívali Českou mši Vánoční od Jana Jakuba Ryby, zvláště v jedné části jsme přímo cítili její láskyplnou náruč, a to v Offertoriu, kde se zpívá “Obejmi nás láskou svou, potěš tváří milostnou" - v tu chvíli jsme přímo cítili, jak její ruce plné lásky nás všechny objímaly a svým vřelým hřejivým úsměvem naplnila naše srdce klidem a pokojem. Měla neskutečný dar od Boha rozdávat lásku prostřednictvím hudby a každý ze sboru, z orchestru, ale i z publika to cítil.

Ne nadarmo hrdě nosila jméno po Panně Marii a dělala mu čest.

Jméno “Marie“ znamená “milovaná Bohem“ a skutečně - Bůh ji miloval, objal ji svou láskou a obdařil božským hlasem a dobrosrdečností. Jsme vděční za to, že jsme mohli být součástí jejího života a že ona navždy vstoupila do našich srdcí.

Nikdy nezapomeneme na kouzelné chvíle, které jsme s Maruškou prožili.

Na šťastné rozzářené úsměvy českých obyvatel v srbském městečku Bela Crkva, kterým jsme z jejich dávné rodné země přivezli Rybovu mši “Hej Mistře“ a zazpívali jim české národní a lidové písně, které již dlouho neslyšeli.

Na nekonečný pětivteřinový okamžik napjatého ticha po doznívajících posledních tónech Dvořákovy Stabat Mater před vypuknutím bouřlivého nadšeného aplausu.

Na bláznivé kousky na sborových vystoupeních na plesech třeba v roli jeptišek či jezeďáků z Hoštic nebo na večírku v Holandsku v roli afrických domorodců.

Její Schubertova procítěná Ave Maria nebo něžné housle ve verzi od Bacha-Gounoda nám bude znít v uších už napořád.

Jakákoliv slova nedokáží popsat to, jak moc jsme si Marušky vážili a co pro nás všechny znamenala. Byla pro nás vzorem nejen v hudbě, ale i v životě. Naučila nás hudbu vnímat, cítit a prožívat. Byla nám sbormistryní, šéfovou, učitelkou, přítelkyní a milující maminkou.

Slova nedokáží vystihnout naši vděčnost a úctu, kterou jsme k Marušce chovali.

Slovo "DĚKUJI" je moc krátké na to, co všechno by se do něj mělo vejít.

Jsme hrdí na to, že jsme mohli být členy legendárního Chrámového sboru a orchestru Velešín,

v jehož čele stála regenschori Marie Pešková.