Hvězdami víkendového zápolení na snowboardech v lipenském skiareálu byli místní odchovanci Filip Gutwirth a Diana Augustinová.

Sedmnáctiletý Filip Gutwirth z Větřní svým vítězstvím v prvním závodě Českého poháru ve freestyle snowboardingu učinil důležitý krok na cestě za titulem mistra České republiky.

Čtrnáctiletá Diana Augustinová z Českého Krumlova se zase blýskla v klání pro mladé snowboardingové naděje do 18 let, které v neděli na Lipně vyhrála.

Rozhovor s nimi vznikal na dálku, neboť Dianu i Filipa vyhnaly jejich sportovní povinnosti hned po lipenském klání mimo jižní Čechy. Filip odpovídal dokonce až z New Yorku.

Jak jste se ke snowboardingu dostali? V kolika letech to bylo?
Diana: U mě to byla v podstatě náhoda. Jednou jsem šla do kina na film Snowboarďáci a tam mě prkno uchvátilo. Od té doby jsem si ho přála a také jsem ho pak dostala k Vánocům.

Filip: Já jsem začal jezdit ve dvanácti letech. První prkno, na kterém jsem stál, vyráběl můj děda někdy před dvaceti lety. Když rodiče viděli, že mě to opravdu baví, dostal jsem svůj první snowboard. Jezdit jsem začínal ve Skiareálu Lipno, který mě v současné době sponzoruje.

Proč jste si vybrali právě snowboard a nezůstali věrní klasice, tedy lyžím?
Diana: Nevím, prostě se mi prkno zalíbilo více. A jízda na snowboardu mi přijde zábavnější než na lyžích.

Filip: Na lyžích jsem jezdil asi od tří let. Bavilo mě to, ale když jsem viděl lidi na snowboardu, hned jsem poznal, že je to věc, kterou bych chtěl jednou dělat na nějaké vyšší úrovni. A to se mi také splnilo.

Jaké byly vaše začátky?
Diana: Ze začátku, když jsem se na prkně učila, to bylo docela nudné. Ale když jsem pak získala jistotu, začalo mě to bavit. Kdo chce se snowboardem začít, měl by se hlavně obrnit trpělivostí.

Filip: Začátky nebyly vůbec jednoduché. Bydlím kousek od Českého Krumlova a jediným místem, kde se tady poblíž dá jezdit, je Skiareál Lipno. Na snowboardu jsem se naučil přibližně půl roku poté, co jsem s ním začal, a pak jsem se snažil i skákat. Po dvou letech jsem už něco málo uměl a začal jsem jezdit závody.

Co je na jízdě „na prkně“ nejtěžší?
Diana: Pro mě určitě oblouk.

Filip: Nejtěžší je uvědomit si, že všechno, co chcete na skoku nebo i na sjezdovce udělat, si musíte předem dokonale promyslet. A než vyjedete, musíte to mít v hlavě srovnané.

Jakým způsobem a jak často probíhá trénink?
Diana: Běžný scénář je takový, že při jízdách na svahu nás trenéři fotí nebo natáčejí. Večer si pak všechno pustíme a hodnotíme chyby. Tréninky a závody teď zabírají téměř všechen můj čas, do školy se například dostanu až v dubnu.

Filip: Trénink mi začíná většinou hned ráno. Důležitá je výživná snídaně kvůli síle a energii. Jezdím, dokud nemám chuť na oběd a odpočinek. Po obědě se vracím zpátky na svah. Trénuji spíše v zahraničí, ale třeba vloni jsem hodně času strávil v lipenském skiareálu.

Jaké jsou vaše dosavadní největší sportovní úspěchy?
Diana: Vloni jsem vybojovala druhé místo v kategorii žen Českého poháru 4x4, dvě prvenství mám ze závodu juniorů nazvaného Rookie Cup a letos jsem vyhrála World Rookie Cup v italském Livignu.

Filip: Za největší úspěch považuji celkové druhé místo v Českém poháru ve freestyle snowboardingu za rok 2009.

Kolik zemí jste se snowboardem procestovali?
Diana: Dohromady to bylo šest zemí, a sice Rakousko, kde jsem projela všechna velká zimní střediska, dále Itálie, Švýcarsko, Francie, Slovensko a Srbsko.

Filip: V Evropě jsem procestoval už skoro všechny země, kde se dá se snowboardem jezdit. Právě teď jsem na měsíčním tréninkovém pobytu ve Spojených státech amerických.

Když stojíte těsně před závodem na svahu, jaké máte pocity?
Diana: Dalo by se říct, že smíšené. Je v nich trochu nervozity, trochu bojácnosti a také trochu zábavy.

Filip: Tady v Česku bývá na závodech kamarádská atmosféra, protože se s ostatními kluky všichni dobře známe. Ale na velkých závodech v zahraničí už bývá nervozita znatelná. Je to jen o tom, zvyknout si na větší klání. A také jich odjezdit co nejvíce, tím se nervozita odbourá.

Dá se sport na takto vrcholové úrovni skloubit se školou?
Diana: Docela ano, teď v pololetí jsem měla na vysvědčení čtyři dvojky, což je v osmé třídě dobré, když vezmu v úvahu, že hodně času trávím tréninkem. Velký dík ale patří učitelům Základní školy Plešivec v Českém Krumlově, kteří mi hodně vycházejí vstříc.

Filip: Není to lehké, ale dá se to zvládnout. Studuji Střední školu obchodní v Českých Budějovicích. Paní ředitelka mi soustředění a závody toleruje a já jí za to jsem vděčný. Ve škole se snažím vše dohánět.

Jaké jsou vaše další záliby?
Diana: Kromě snowboardu si ráda zajezdím také na skateboardu. Na další aktivity mi už moc času nezbývá, volné chvíle se snažím věnovat učení.

Filip: Předtím, než jsem začal se snowboardingem, jsem hrál osm let hokej. Doteď proto rád chodím bruslit. Další aktivitou, nechci říct přímo koníčkem, je škola. Když nejsem na horách, tak se doma učím, abych vše dohnal a mohl znovu na hory.

A jaké jsou vaše plány do budoucna?
Diana: Daly by se shrnout dvěma slovy: studium a snowboarding.

Filip: Hlavním plánem je v příštím roce odmaturovat. Potom chci na rok odletět do USA, kde jsou o hodně lepší podmínky pro snowboarding než v Česku. Po návratu bych rád vystudoval vysokou školu. Ale to je ještě za dlouho a já si život nerad plánuji takhle dopředu.