Jak jsi se vlastně dostal k chovu zámeckých medvědů v Krumlově?

S medvědy jsem začal pracovat v 76. roce. Tehdy mi bylo 24 let. Chodil jsem za nimi do medvědária ale už jako dítě. Bývalý ošetřovatel Standa Samek si mě všiml venku, že tam pořád oxiduju. Vzal mě dolů k medvědům a já mu tu zametal, pomáhal jsem mu s chlebem a škvarky, byla to taková škvarková kola. Dřív jsem bydlel v Rychtářově, do Krumlova jsem chodil do školy. Později jsme bydleli v Panské ulici. V 76. roce jsem se jako dospělý setkal na pivě U Dušků s ošetřovatelem Samkem, slovo dalo slovo a já mu začal chodit pomáhat, protože už byl starší a hůře pohyblivý. Čtyři roky jsem k němu chodil na výpomoc za nějaký peníz. Jednou přišla paní Kuboušková, přinesla klíče a povídá: Jeníku, ode dneška jsi se stal medvědářem. A už tehdy jsem věděl, že to bude na celý život. Když jsem to přebral, dělal jsem to za nějakých 280 korun měsíčně nějaký ten rok, pak to přešlo na smlouvu, poté na vedlejší činnost a pak na živnosťák, a už je to 45 let.

Český Krumlov pod bílou peřinou.
Jedno z nejkrásnějších měst světa v bílém. Projděte se zasněženým Krumlovem

Kolik medvědů jsi za tu dobu odchoval?

Odchoval jsem asi sedm medvíďat. Byli to Vojta, Kuba, Matěj. Honzík a Eliška. Daxi a Hubert, kteří tady tragicky zahynuli. Byli tu medvědi Zuzana a Jakub, Sam, Káťa a Vok. Je tu Marie Terezie, Vilém a Polyxenie. Myslím, že to je na dva životy.

Medvědář Jan Míša Černý slaví 45 let práce s krumlovskými medvědy.Medvědář Jan Míša Černý slaví 45 let práce s krumlovskými medvědy.Zdroj: Deník/Zuzana Kyselová

Který z nich se ti nejvíc zaryl pod kůži?

Káťa a Vok. Ti byli odmalička se mnou. Měl jsem je 32 let, žil jsem s nimi. Chodil jsem k nim jako brácha, také jsme se jako sourozenci škádlili, ale nebylo to nikdy takové útočné, jako je to u lidí. Medvědi vědí, kdo je jejich pán a živitel. Člověk to neví.

Galakoncert souborů zájmové umělecké činnosti na Jízdárně, 20. října 1984. Orchestr Jihočeských papíren Větřní.
Krumlovská osmdesátá. Vernisáže, koncerty, nová Horní Brána či spartakiáda 1985

Připravili ti medvědi někdy nějaká překvapení?

Samozřejmě. Za těch 45 let člověk někdy zažije i perné situace. Protože takovou tu rutinu člověk dělá automaticky. Před lety jsem jednou dal automaticky karabiny jinam, než jsem měl, a medvědi přišli za mnou nahoru do přípravny na procházku. Takže jsem jim to nemusel nosit, nažrali se tady. Otevřeli mi ledničku, vyžrali všechny smetany, jogurty… Tady to vypadalo, jak po válce. Strašně to tu rozházeli. Já tu byl s nimi, medvědi mě respektovali. Tak jsem šel zase dolů a oni šli za mnou, jako by věděli, že si po tom nažrání mají jít zpátky lehnout. Žádné násilí jsem nepoužil, to by ani nepomohlo. To je blbost, člověk nesmí zpanikařit.

Ale medvíďata sis sem brával, ta sem mohla.

Vodil jsem si sem třeba medvíďata Daxiho a Huberta každý den. S těmi jsem si hrál i v jámě na place. Koupal jsem se s nimi, byli jsme taková medvědí rodinka. Medvědice Káťa mi je vždy půjčila. Odpočinula si, vyčistila se, pak jsem jí je vrátil. Bohužel tito dva medvědi tady tragicky zahynuli. Jeden už se neprobudil po umělém uspání veterinářem, druhý se zabil při úrazu. Spadl ze stromu do vody, praštil se do hlavy a utopil se. Ti nejhodnější medvědi odešli. Tehdy, co se jeden z medvědů už neprobudil, je bylo nutné uspat kvůli tomu, že se stěhovali do Chomutova, aby se tu na zámku mohla udělat rekonstrukce medvědária. Správně uspat medvěda je ale strašně těžké, protože nikdo neví, jestli nemají nějakou nemoc, jako třeba slabé srdce…

Dolní Třebonín.
Podívejte se, jak do noci svítí vánoční výzdoba a některé domy na Krumlovsku

V ubytování medvědů, když jsi začínal a teď, je asi velký rozdíl?

Velikánský rozdíl. Prostředí pro medvědy bylo úplně jiné. Zámek během těch let udělal pro medvědy moře práce, postavil nové medvědárium, dali do výběhů stromy, bazén, medvědi předtím neměli žádné zázemí. Já tu také neměl nic, tady v té místnosti byl jenom nepořádek. Nejdřív jsem musel vyhnat potkany, pak teprve dělat žrádlo. Během těch let se to tu opravdu obrovsky zkulturnilo. Dnes mají medvědi na zámku v Krumlově a věřím, že i na jiných hradech a zámcích, takový luxus jako my. To tehdy vůbec nebylo. Tenkrát medvědi dostali šišku chleba, trochu škvarků, zalilo se to vodou s mlíkem, a hotovo. Jablka viděli jen tehdy, když je někdo přinesl ze zahrady. Dneska dostávají od ananasů, banánů až po melouny a opravdu dostávají to, co dostat mají. A to nemluvím o veterinární péči. Já si obrovsky hlídám jejich zdravotní stav. Proto jim dávám Omega 3, rybí tuk, Roborany, minerály. V zajetí toho dostávají trojnásobek víc, než mají medvědi volně v přírodě. Tady si nenahrabou kořínky, kůru, přírodní vitamíny. Dostali jsme teď obrovskou pochvalu odborníků, kteří hodnotili podmínky chovu a péči, že je tu vše v perfektním stavu. Na to jsme hrdí. Dopisy, že líp bude zámeckým medvědům volně v přírodě, posílají lidi, kteří tomu nerozumí.

S medvědy jsi denně. Ovlivňujete si vzájemně povahy?

Člověk se musí vžít do pocitů medvěda. Když sem přišli Vilém a Polyxena, bylo jim už dva a půl nebo tři roky a vůbec jsem je neznal. Musel jsem si je získat. Musel jsem proto proniknout od nitra medvědů. Zjistit, jakou mají povahu, jak se chovají, co si můžu dovolit, co si může dovolit medvěd. A získal jsem si je tak, že dneska mi dají pusu na nos, vezmou mi všechno z pusy, z ruky. Poslouchají na slovo jako slepice, když je potřebuju zavřít. Je to perfektní práce člověka se zvířetem, protože jdete navzájem do sebe. Já jsem v nich a oni jsou ve mně. Jsou s chovatelem jeden celek. Ale samozřejmě i fyzicky už začínám být také takový medvěd (smích).

Psí Vánoce neVánoce v útulku pro zvířata v Českém Krumlově. Momentálně je tam 24 psů a osm koček.
Zvířata v útulku se mohou těšit na dobroty, i když se Psí Vánoce nekonaly

Máš velkou zásluhu na tom, že nejenom lidé z Krumlova berou zámecké medvědy za své, zajímají se o ně, jsou i jejich součástí…

Mým cílem vždy bylo a je, aby medvědi nebyli jenom zámku. Ale všech obyvatel Českého Krumlova. Snažil jsem se, aby jim medvědi dělali radost a aby si českokrumlovští občané medvědy také hlídali. Když jim někdo něco vhodí do výběhu, vždy se najde někdo, kdo mi volá. A já hned jedu a vyndám to, aby se medvědům něco nestalo. Za to lidem strašně děkuju. Vždy jsem chtěl, aby medvědi byli pro město Český Krumlov, protože Český Krumlov bez medvědů být nemůže. Vždyť medvědi jsou tady 370 let, nebo jak dlouho. Myslím, že by tu měli být i dalších 500 let. Bez nich nebude Krumlov Krumlovem. Stejně jako Benátky bez holubů.

Medvědí vánoce 2014.Medvědí vánoce 2014.Zdroj: Deník/ Zuzana Gabajová

Blíží se oblíbené Medvědí Vánoce o Štědrém dni. Ty vznikly kdy?

Začali jsme je dělat od roku 1988. Začínali jsme ve třech a postupně jsme je vylepšovali díky dobrým lidem, dobrým kamarádům medvědů i obyvatelům Krumlova. Letos medvědí Vánoce s programem pro lidi nebudou, protože dodržujeme vládní a hygienická nařízení. Lidi se mohou přijít podívat, jelikož Vánoce děláme pro medvědy a ty o ně nepřipravíme. Rozmístíme jim ve výbězích stromky a dostanou tam dárky, pamlsky, lepší dobroty, než běžně celý rok. Takže i dorty. V deset jedenáct hodin pustíme na stromky medvědy, a ať se děje vůle Páně. Buďto je rozcupují, nebo je nechají až na Štěpána. Lidi mohou přijít, přinést jablíčka, buráky, nějaký dárek medvědům. Nahoře na nádvoří ale nebudeme nic dalšího pořádat, nebudeme rozdávat Medvědí mls, což mě strašně mrzí. Příznivci medvědů si ale mohou mls udělat doma. Dolů do zázemí přijdou pouze prověření lidi, kteří mi sem chodí celý rok pomáhat, přátelé medvědů, kteří opravdu něco pro medvědy dělají. Ozdobí stromek, ozdobí medvědům dárky, budou ty pamlsky připravovat. Ne, jak to píšou někteří „chytráci“, že se dělají Medvědí Vánoce jenom pro medvědářovu rodinu. Což uráží nejenom mě, ale i medvědy a mého syna, který péči o ně přebírá s čistým štítem.

Co přeješ krumlovským medvědům do budoucna?

Medvědům v Krumlově přeji opravdu hodného a milujícího medvědáře. A přeji jim hodně a hodně občanů, kteří za nimi na zámek chodí pro radost, a ne ubližovat. Lidem pak přeji hodně zdraví, rozumu a přemýšlení.