Téměř dvacítku rozhovorů, zachycených co nejvěrněji tak, jak zazněly během povídání s Romy, obsahuje nová publikace Amaro dživipen – Náš život s podtitulem Amare laveha dživen – Ve společném slově žijí… Kniha spatřila světlo světa po čtyřech letech úsilí pracovnic KoCeRo – Komunitní centrum Rovnost o.p.s. Pokřtěna měla být už v závěru minulého roku, křest byl však z důvodu proticovidových opatření odložen. Kniha má za cíl dosáhnout většího porozumění a obrousit bariéru mezi Romy a Neromy ve společnosti tím, že trochu nahlédneme do života některých jedinců romské komunity.

„Moji rodiče se narodili na Slovensku,“ vypráví například Miluška Hlaváčová z Českého Krumlova. „Jsem nejmladší z devíti sourozenců. Maminky rodiče se přestěhovali ze Slovenska do Krumlova. Koupili si malý domeček, vychovali celkem třináct dětí. Moje maminka se jako nejstarší musela starat o mladší sourozence, proto do školy nechodila. Číst a psát ji naučil tatínek. Rodiče nás naučili, že si máme vážit jeden druhého a chovat se tak, abychom se za sebe nestyděli. Naše rodina bydlela v Krumlově mezi bílými, měla jsem kamarády mezi doktorskýma a učitelskýma dětma. Proto vlastně romskou komunitu moc neznám…“

Mezinárodní hudební festival Český Krumlov 2022. Operní galavečer.
Mezinárodní hudební festival zahájí uprostřed zámeckého jezírka

„Kniha je vyvrcholením čtyřletého projektu Amaro dživipen,“ uvedla ředitelka KoCeRo o.p.s. Dagmar Turnhöferová. „V rozhovorech jsme se zaměřili na generaci Romů ve věku 50 let a víc. To byli Romové, kteří žili trochu jinak než současní Romové. Nevyužívali ještě systém sociálních dávek. Bylo zajímavé poslouchat, jak skromně žili, co všechno jako děti musely prožívat, jaké měly povinnosti.“

Přesvědčit Romy ke spolupráci nebylo snadné. Měli z toho obavy, nechtěli se zviditelňovat. „V jednom roce jsme pořídili deset rozhovorů, druhý rok dalších deset,“ líčila Dagmar Turnhöferová. „Bylo to hodně obtížné, v první fázi jsme téměř začaly pochybovat, že se nám to povede. Bylo to velké úskalí, hlavně Petře se ale přece jenom podařilo potřebný materiál nasbírat a zpracovat.“

Český Krumlov v roce 1994. 23. prosince - Živý betlém.
OBRAZEM: Krumlovská devadesátá. Rok 1994

„Hovořili jsme s romskými osobnostmi z Českého Krumlova, Větřní a Květušína,“ přiblížila Petra Podruhová. „Chtěli jsme lidem ukázat, že Romové žijí stejně jako my, mají firmy, podnikají, mají své životní vize a cíle. Jsme rádi, že jsou součástí zdejší společnosti na Českokrumlovsku. A aby lidi pochopili, že nejde všechny Romy házet do jednoho pytle. Také jsme chtěli, aby současná mladá romská generace měla nějaké vzory, jelikož my v KoCeRo pracujeme s Romy, kteří pomoc potřebují a moc neví, jak si v životě poradit. A kvůli tomu se dostávají do špatných životních situací. Začíná to už od dětí. Byly bychom proto rádi, kdyby tato kniha byla pro ně motivací a vzkazem pro lidi, aby každého jedince posuzovali individuálně.“

V knize si můžete přečíst osmnáct rozhovorů, protože dvě osobnosti publikování odmítly. Bohužel ne všichni účastníci projektu se vydání knihy dočkali. Do romského nebe mezitím odešli Julie Čarná, Štefan Milo, Milan Dunka a Ludevít Kotlár.

Kaplický hřbitov prochází postupnými úpravami.
Smrky u hřbitova v Kaplici ubyly. Byly nebezpečné, proto musely pryč

Po završení deseti rozhovorů vždy následovala vernisáž výstavy projektu v českokrumlovských klášterech, na které zúčastnění Romové nechyběli. „Když pak viděli ty výstupy, byli za projekt rádi,“ řekla autorka textů Petra Podruhová. „Ocenili, že se snažíme o nějakou publicitu, byli rádi za podporu. Jsou to slušní lidé, přesto čelí problémům na veřejnosti kvůli tomu, jak na ně společnost hledí s předsudky, které si nezaslouží. Dřív se lidé víc znali, tak to bylo lepší. V dnešní rychlé době nikdo nezkoumá, jaký kdo je. Hlavní ideou projektu je proto snaha o obnovu bližšího, otevřenějšího a přátelštějšího kontaktu a vztahu romské komunity a majoritní společnosti na Českokrumlovsku, který byl v minulosti zcela běžný.“

S knihou pomohli: Publikace je v sídle neziskové organizace KoCeRo Nzdm Autoškola. Součástí knihy je i DVD, sestřih projektu je k vidění na YouTube. Na vytvoření knihy se podíleli i studenti ze SUPŠ sv. Anežky České s učitelem Mikulášem Mahrem a vydavatelství MCÚ v Českém Krumlově za finančního přispění Ministerstva kultury a města Český Krumlov. Na obálce pracovala Věra Kotlárová Chovancová. Kniha je věnována Evě Davidové, českokrumlovské etnografce a historičce, která se celý život věnovala Romům.