Hudba a zpěv jsou jejich láskou a relaxací. Spolu s kolegy skrze muziku rozdávají lidem radost a snaží se, aby české lidové písničky žily dál. Manažer František Kmoch a učitelka Radka Kmochová se díky muzice také poznali.

Jak jste se k muzicírování dostali?

František Kmoch (FK): Kmochové jsou muzikantská rodina. Můj otec hrál na harmoniku a částečně na housle. Všechny své tři kluky, mě a bratry, dal na housle. Já pokračoval, přešel jsem na klarinet, prostřední bratr na trumpetu. Hráli jsme poté v mládežnické muzice Lidové školy umění v Kaplici. Já pokračoval v Kubatově dechovce v Č. Budějovicích. A jednoho dne se tam objevily dvě mladé zpěvačky, jedna z nich byla Radka, má žena.

Radka Kmochová (RK): Kapelník říkal: Pánové, přijdou dvě nové zpěvačky, mějte na paměti, že co je v domě, není pro mě. A za rok jsme si obě zpěvačky vzaly muzikanty z Kubatovy dechovky. Ta druhá zpěvačka byla Anička Čížková z Pláně. Pepa Čížek hraje v Baboucích.

Tisíce lidí na zamrzlém Lipně.
Ledaři hlásí konec nadějím. Davové šílenství na zamrzlém Lipně letos nepropuklo

Já jsem u dechovky zůstala i po smrti pana Kubaty. Kapela skončila, začala jsem s Aničkou zpívat v Malé dechové hudbě a teď účinkuji asi 16 let s Doubravankou. Ještě jsem tančila v krumlovském folklórním souboru Růže a přivedla tam i svého muže, neboť soubor postrádal klarinetistu. A před čtyřmi lety, když naše dcera, která hraje na dudy, odešla v rámci Erasmu studovat do Irska, jsme najednou neměli dudy. Z legrace jsem pronesla: Tak to asi za dceru budu muset vzít já. Jenomže vedoucí souboru prohlásila: Beru tě za slovo. Opravdu mi nechala udělat dudy. Už jsem nemohla couvnout, dostala jsem dudy a musela se na ně naučit. Takže hrajeme celá rodina. Původně jsem hrála na klavír, jenomže ten si nikam s sebou nevezmete. Tak když bylo třeba, chopila jsem se vozembouchu. Ale ty dudy mě baví. Tak jsme s dcerou dvě dudačky.

Zmínili jste, že máte za sebou soustředění v Jestřábí…

FK: V souboru Růže působím už 32 let. Čtyři roky dělám kapelníka. Muzika Růže doprovází vystoupení dětského souboru Jitřenka, stejně tak soubor dospělých, nebo hrajeme i sami.

Minulý týden jsme měli soustředění na Lipně, protože jsme s dětmi potřebovali nacvičit účinkování v klášteře na masopust. Děti vychováváme od přípravky. Jak odrůstají a odcházejí, je to učení pořád dokola.

Krumlovská devadesátá, rok 1990. Červen se nesl v duchu Slavností růže, sportovního dne nebo komunálních voleb.
OBRAZEM: Krumlovská devadesátá. První Slavnosti růže nebo sportovní den

Covid počet kulturních akcí rapidně snížil. Byl to pro vás na chvíli vítaný odpočinek?

FK: Ne. Nás to baví a je to dobrá protiváha k mému manažerskému zaměstnání. S muzikou se rázem ocitnu v jiném světě a dokonale si odpočinu. V práci se řeší pořád finance, faktury a problémy, a muziku děláme pro radost, hrajeme za jídlo a ubytování.

RK: Já toho mám podstatně víc, protože navíc zpívám v dechovce a hraní jsme měli opravdu hodně, takže jsem zpočátku ten odpočinek vítala. Ale dlouho mi to nevydrželo a začalo mi vystoupení chybět. I lidé říkají, že je muzikou nabíjíme, hrozně rádi na nás chodí a zazpívají si s námi. A nás zase nabíjejí posluchači. Setkávání s lidmi už nám také chybělo.

FK: Teď máme před sebou akci 20. března, kdy kloudně nevíme, co to bude. Při házení morany do Vltavy u Plášťáku v Krumlově nastoupíme na vor, poplujeme na něm a budeme hrát.

RK: To se docela bojím – s těmi nástroji… (smích).

Na jaké zážitky rádi vzpomínáte?

FR: Například na festivalech na večerní neformální setkání všech těch muzik a muzikantů u dobrého jídla a pití. Muziky se v hraní střídají. A když nás pak volají, abychom šli zase hrát my, protože se jim to líbilo, jsme už náramně rozjetí. Je to pro nás obrovský zážitek, když vidíme, že tancuje a tleská nám muzikantská obec. To nás opravdu nabije a dlouho na to vzpomínáme.

Prostory v objektu Čereveného kříže, které jsou v chladných dnech k dispozici lidem bez domova.
Teplá židle je bezdomovcům k dispozici i některé dny v týdnu, kdy nemrzne

RK: Jednou jsme účinkovali nahoře na severu skoro u Polska a netušili jsme, že tam jeli také českokrumlovští turisté na výšlapy. Turisté zjistili, že ve skanzenu vystupujeme, a přišli na nás. Všichni skandovali a tleskali, až strhli i ostatní. Takže jsme všichni jeli takovou dálku, abychom se tam, Krumlováci, setkali (smích).

Kam všude jste se s muzikou podívali?

RK: My ty zájezdy máme současně jako dovolenou.

FK: Podívali jsme se s muzikou na festivaly do Polska, Německa, Rakouska, Slovenska, Rumunska, Srbska, často do Itálie. Tam máme družební soubor 30 let, letité přátele. Dále jsou to Kypr, Kréta. Na Korčulu jedeme potřetí.

Třebonínská lední rallye je bezvadná zábava na ledě plná legrace.
Lední rallye je specialitou Třebonína. Podívejte se, jak se děti vyřádily

Situace se lepší a program se vám začíná zase plnit…

Ano, jsme pozvaní na festivaly do Německa a Chorvatska. Budeme hrát na moraně, masopustu, zřejmě i Velikonocích. A jestli omezení povolí, akce se rozjedou, protože lidi jsou velice natěšení. A my jsme připraveni. Hlavně, aby si lidé pořád zpívali, protože s písničkou je život veselejší.