Českým Velenicím by se dnes dalo přezdívat město manikúry. U hranic s Rakouskem, které tady tvoří řeka Lužnice, přes níž vede přechod pro pěší a cyklisty, je jedno nehtové studio vedle druhého. Doplňují je vietnamské restaurace, vietnamské obchody i celé nákupní centrum. „V Českých Velenicích chodíme občas na oběd nebo večeři,“ říká rakouská majitelka útulného penzionu na konci Gmündu. „Dám vám adresu.“ A dává mi vizitku VietHouse.

Luxusně vypadající vietnamská restaurace stojí na malém návrší přímo u cesty od přechodu do Rakouska. U vchodu do zahradní části příchozí vítá socha Buddhy a docela velké jezero, v němž majestátně plují barevní japonští kapři. Vietnamský personál mluví lépe německy než česky a trochu se diví, když chcete platit v korunách. Místní Češi z Velenic sem totiž zajdou jen při výjimečných příležitostech. „Vaří tady dobře, ale na naše platy je tady draho,“ říká padesátnice, která sem přišla s manželem. Pro sousední Rakušany z Gmündu jsou ale ceny kolem pěti set korun za velmi velké porce jídla přijatelné.

Pokrok od nevěstinců k levným montovnám

V okolí restaurace jsou vedle vietnamských dětí rodin z okolních prodejen, nehtových studií a dalších vietnamských podniků i místní Romové, kteří většinou bydlí ve čtvrti za viaduktem, kde je další přechod do Rakouska. A hned u něj obří a zdejší nejvýstavnější třípatrový nevěstinec Walhalla - první věc, kterou Rakušan uvidí, pokud přijede autem do Velenic z této strany. „Radnici se ale povedlo odstranit pouliční prostituci, to je určitě plus. Dnes ty holky fungují jako escort, Rakušan si zavolá a pro holku si přijede k jejímu bytu,“ popisuje jeden zdejší český mladík.

Velenice ale dnes nežijí jen ze zbytků kasin, nevěstinců a vietnamských prodejen. Zdejší velké nádraží hraje pořád důležitou roli, ovšem dnes jsou pro město důležitější nové továrny a další firmy, které vznikly ve zdejší průmyslové zóně.

Město Aš v Karlovarském kraji
Rozděleni Evropou: Bavorský Selb zaměstnává půlku české Aše. Ta tím ale trpí

Přestože jsou České Velenice přímo na hranici, firmy za práci, za níž by jen o pár kilometrů dál v Rakousku musely dávat mnohonásobně vyšší mzdu, vyplácí jen „české“ platy, a to ještě ve verzi „pohraničí“. Tedy o desítky tisíc menší, než je to obvyklé v Praze či Brně.

Zjistil to i programátor a operátor CNC v jedné ze zdejších firem pětatřicetiletý Antonín Mráz. „Před časem jsem jen zkusmo odpověděl na inzerát jedné firmy v Praze a hned druhý den volali, kdy mohu nastoupit,“ říká uprostřed travnatého placu uprostřed sídliště, které je spolu s nedalekým kostelem úplným centrem Českých Velenic. „Nabízeli mi nástupní plat padesát tisíc korun, mnohem víc, než beru tady. Ale pak jsem si spočítal, že budu muset platit v Praze nájem a nakonec jsem tady zůstal. Faktem ale je, že firmy, které tu podnikají, zneužívají situace, že je tu o práci nouze a platy jsou tady hodně nízko,“ dodává.

Na okraji Českých Velenic ale začíná možná nové město, které bude za sto let vypadat jinak a bude důstojným protipólem Gmündu. Celé nové ulice rodinných domků dávají znát, že i tady se začíná žít slušně. Pozemky jsou levné, a tak na pořízení domku stačí i místní mzda. Ti šťastnější našli práci v Rakousku, ale tak masová záležitost, jako například v Aši z minulého dílu Deníku, to v žádném případě není. Ke smůle místních totiž zdejší továrny stojí na české a ne na rakouské straně Lužnice. A dávají v nich české mzdy.

Za lékařem do Rakouska

Gmünd je na rozdíl od Českých Velenic městem, kde se vyplatí vystoupit. Okouzlující historické centrum s renesančními domy, kde to v květnový večer kypí životem, krásný park s mohutným zámkem, kousek od města přírodní rezervace kolem meandrů Lužnice.

České Velenice leží na hranici s Rakouskem. Hned za ní se nachází město GmündČeské Velenice leží na hranici s Rakouskem. Hned za ní se nachází město GmündZdroj: Deník/Luboš Palata

Jeden obchůdek vedle druhého, restaurace, bary, kavárny, budovy bank, řemeslníci, lékárna, zvěrolékař, velké supermarkety u nádraží a také obří a moderní nemocnice. O tu se už roky Gmünd dělí s obyvateli Českých Velenic, když jim na základě dohody obou měst umožňuje bezplatné ošetření nebo návštěvu pohotovosti. Také díky členství obou zemí v EU je něco takového možné.

Zdroj: Deník/Luboš Palata

Češi z Velenic toho rádi využívají. „Ano, jezdíme tam, je to dobrá věc, české nemocnice jsou odsud daleko,“ tvrdí postarší manželé, kteří si v Českých Velenicích přišli před víkendem vybrat hotovost z bankomatu. „V Gmündu dělají čeští doktoři a sestry, a když je nějaký problém, jsou na telefonu překladatelé,“ dodávají.

Také dvojice rakouských sestřiček, které si přišly na chvilku oddechnout před budovu, si to chválí. „Je to úplně v pohodě, funguje to už několik let a nejsou s tím žádné problémy. Stejně jako s kolegyněmi a kolegy z Česka, jsme rády, že je tu máme,“ říká nakrátko ostříhaná třicátnice. Podobně jako mnozí další Rakušané z Gmündu do Českých Velenic jezdí jen občas. „Spíš na kávu než na nákupy, i cigarety jsou v Česku tak drahé, že se to vlastně nevyplatí,“ uvádí.

Evropské volby Rakušany zajímají

Velký rozdíl mezi Českými Velenicemi a Gmündem je vidět i v přístupu k evropským volbám a politice vůbec. „Mě politika vůbec nezajímá. A evropské volby, ty už vůbec,“ reaguje postarší muž, který odchází z hospůdky od kostela, jednoho z mála českých podniků ve Velenicích.

Evropské volby se uskuteční 6.-9. června 2024.
Proč jít k Evropským volbám: Europarlament je stejně důležitý jako ten český

V Gmündu, kde je v ulicích na rozdíl od Velenic plno předvolebních plakátů, je naopak zájem o volby téměř samozřejmostí. Je to dáno trochu i tím, že parlamentní volby budou v Rakousku už na podzim. Před pěti lety tu k evropským volbám přišlo 60 procent voličů. Volit v Rakousku mohou navíc i mladí Rakušané už od 16 let.

„Volit určitě půjdu. Tady u nás je to normální. U vás v Česku jsem slyšela, že Čechy evropské volby nezajímají. Je to tak?“ zeptá se mladší ze zdravotních sester. Když přisvědčím, najde si pro české sousedy vlastně milé vysvětlení. „To bude asi tím, že vy jste větší vlastenci,“ usměje se. Mám na jazyku mnoho jiných vysvětlení. Ale když vidím ten její úsměv, nechám si je pro sebe.

O miniseriálu Rozděleni Evropou

  • Reportér Deníku Luboš Palata se vydal v době eurovoleb na cestu českým pohraničím 
  • Na této cestě vzniká řada exkluzivních reportáží: Selb a Aš, Gmünd a České Velenice, Skalica a Strážnice, Cieszyn a Český Těšín. To je čtveřice dvojměst, do kterých se vydává ve dnech, kdy se po celé Evropě od čtvrtka 6. června do neděle 9. června volí Evropský parlament
  • Jak se žije na českých hranicích? Je výhoda mít chudého, nebo bohatého souseda? Chodí Němci a Rakušané více k evropským volbám. Co je k tomu vede? Rozdělují nás i po dvaceti letech stále hranice, nebo už ne? Jak se díváme na Evropskou unii my a jak naši sousedé? I na tyhle otázky hledá Deník v příhraničí odpovědi