Návštěvní sezóna se pomalu blíží ke konci. Jak byste zhodnotila zájem návštěvníků o hrad Rožmberk v roce 2023?

Letošní sezona byla z mého pohledu, co se týče zájmu návštěvníků o hrad Rožmberk v poměru s loňským rokem docela zajímavá, během léta se na hradě konaly kulturní akce, mám na mysli zejména moderované večery S hostem na Rožmberku, kdy hrad navštívili kupříkladu šlechtic, podnikatel a politik František Kinský, který se mnohým zapsal do paměti především jako moderátor divácky oblíbené dokumentární série Modrá krev, či legendární představitel české umělecké scény Jiří Suchý, uznávaný dramatik a autor písňových textů.

Ale celkově jakýkoliv úbytek návštěvnosti v oblasti cestovního ruchu se v kontextu doby dal očekávat. Lidé více šetří na horší časy a kultura obecně (hrady a zámky, divadla, galerie nebo třeba muzea) bude v tomto ohledu v budoucnu bohužel možná více opomíjená.

Letošní výstava na Rožmberku byla zasvěcena posledním Buquoyům a jejich tragickým osudům. Máte už námět na výstavu pro příští sezonu?

V roce 2024 se plánujeme zapojit do projektu Po stopách šlechtických rodů, který bude tematicky zaměřen na rod Habsburků v časovém rozmezí 1780–1918 a na jejich soukromý život s hlavními výstupy na Státním zámku Ploskovice a Státním zámku Konopiště. V rámci projektu bude možnost zaměřit se i více na místa spojená s pobyty Habsburků v českých zemích a na historicky významné události s tím spojené. Právě tomuto tématu bychom se na hradě Rožmberk rádi více věnovali a zaměřili se detailněji na soukromý život rodu Buquoy ve spojitosti s dlouhodobějšími pobyty zejména jednoho významného člena rodu Habsburků na sídlech Buquoyů.

Řeč je o synovi císařského páru Alžběty Bavorské a Františka Josefa, korunním princi Rudofovi (1858 – 1889), kterého vojenské povinnosti zavály na nějaký čas do Prahy a jenž během druhé poloviny 19. století trávil příjemné chvíle v rodinném kruhu Buquoyů. Tyto pobyty reflektují ilustrované básně dochované v osobním archivu hraběte Jiřího Jana Jindřicha Buquoye (1814 – 1882). Historická korespondence se členy rodu Buquoy naznačuje blízké vztahy korunního prince Rudolfa s jednotlivými členy rodiny, zvláště pak s Karlem Bonaventurou II. Buquoyem (1854 – 1911). Nejen to bychom chtěli v rámci výstavy plánované na příští sezonu návštěvníkům, kteří na hrad Rožmberk zavítají, více přiblížit.

Během uplynulého měsíce vyšla v relaci Deníku.cz historická série s názvem BUQUOYOVÉ a JEJICH NEMOCI, přičemž jednotlivé příběhy jste zpracovala také v rožmberském Průvodci pro průvodce. Co Vás jako badatelku právě na tomto tématu přitahovalo?

Bylo to zadání tématu letošní výstavy, jež mě k tomuto přivedlo. Zároveň jsem chtěla navázat na již známé skutečnosti, například osobností hraběte Jiřího Františka Augusta Buquoye a jeho Dějinami nemoci (Krankengeschichte) se již dříve v rámci své vědecké práce detailně zabýval a naprosto precizně zpracoval Michal Morawetz.

Mě samotnou více přitahují osudy dosud opomíjených členů rodu Buquoy, mezi které patří právě jedna ze čtyř dcer Jiřího Františka Augusta a jeho ženy Marie Gabriely Buquoyové (1784–1863)- Gabriela Isabella Buquoyová (1809–1841), tajemstvím opředená postava tohoto šlechtického rodu, jejíž osud zpečetila v té době nediagnostikovaná nemoc. Snaha otce zachránit svou dceru nakonec provázala osudy tří členů rodu – otce a jeho dvou dětí a zanechala hluboké rány na jejich duši.

V neposlední řadě mě během procházení rodinného archivu Buquoyů zaujal lékařský bulletin a korespondence tehdejších lékařských kapacit z vídeňského sanatoria Dr. Loewa s hraběcím rodinným lékařem v Nových Hradech doktorem Růžičkou, mapující zdravotní stav Karla Bonaventury II. Buquoye, o jehož závěru života a boji s těžkou nemocí se dosud nic moc konkrétního nevědělo. Zajímavá na tomto tématu byla i neúplná informovanost dobových periodik.

Plánujete se v budoucnu v rámci badatelské činnosti věnovat osudům členů rodiny Buquoy i nadále, nebo se Váš zájem přemístí jinam?

Samozřejmě bych v započatém díle dále ráda pokračovala, rozsáhlý rodinný archiv Buquoyů je jako hluboká studna plná zajímavých informací a příběhů, jejíž dno je dosud neprobádané a tak stále uchovává mnohá tajemství, která teprve čekají na své poodhalení.

Jak nyní vypadá situace kolem objasnění místa posledního odpočinku císařského generála Karla Bonaventury Buquoye? Je pravda, že jeho ostatky s největší pravděpodobností leží v rožmberském kostele sv. Mikuláše? A dá se to v dnešní době vůbec s jistotou dokázat?

Ano, je pravda, že s touto otázkou se v naší průvodcovské praxi ze stran návštěvníků čas od času setkáváme. V již zmiňovaném Průvodci pro průvodce II. jsem se pokusila našim průvodcům poskytnout návod, jak tuto otázku zodpovědět. Vycházela jsem z již dostupných zdrojů, které to považují za samozřejmost. K tomu jsem doplnila na základě vlastních archivních rešerší nové skutečnosti, které navazují na časovou linku událostí v roce 1623, tedy roku, kdy byla provedena translace ostatků císařského generála z Vídně na Rožmberk. Bohužel v rámci rožmberského kostela sv. Mikuláše (dříve Panny Marie) nelze nalézt označení místa uložení ostatků císařského generála Buquoye. Absence označení místa hrobu by také byla v souvislosti s náboženskými nepokoji, které s sebou nesla daná doba, a výtržností, jež by v extrémním případě mohly vést až k znesvěcení ostatků, zcela pochopitelná. Navíc je třeba přihlédnout také k pozdějším stavebním zásahům a rekonstrukcím kostela.

I přesto však lze v rámci kostela sv. Mikuláše najít vizuální odkazy rozprostřené v prostoru a čase, které uchovávají v tomto jedinečném církevním místě paměť, jež vzpomíná nejen na rod Buquoyů.

Během druhé poloviny 17. století, tedy za doby správy buquoyských panství Ferdinandem Buquoyem a jeho manželkou, hraběnkou Margarethou Buquoyovou, bylo přistoupeno ke znovuvysvěcení kostela sv. Mikuláše v Rožmberku nad Vltavou. V té době odkazoval postraní oltář Bolestné Panny Marie nejen svou erbovní symbolikou na zdejší působení bratrstva (viz Růžencového bratrstva) a cechu kameníků, zedníků a tesařů. Kromě toho je zde také patrná náhrobní ikonografie vzpomínající rožmberského purkrabího z let 1487 – 1502 Heinricha Sudka z Langendorfu (Dlouhé Vsi) a Hossenschlagu bei Malschin (Lhotky u Malšína) a jeho ženu. Tyto silné příběhy jsou zde dodnes uchované. Pokud je v kontextu doby budeme ochotni vnímat a naslouchat jejich svědectví, mohou nám odkrýt dosud skrytá poznání.

Co chystáte dále? Popř. na čem v současnosti pracujete?

Ráda bych se více věnovala rozboru barokní ikonografie kostela sv. Mikuláše v Rožmberku nad Vltavou, která je zastoupena především výzdobou hlavního oltáře, kde se zrcadlí buquoyská symbolika, ale i hlavní oltářní obraz má svou silnou výpovědní hodnotu. Jelikož je tato památka pozdně gotického stavitelství s barokní výzdobou interiéru symbolicky i vizuálně propojena s hradem, v jehož jednotlivých částech se zrcadlí stejné nejen erbovní motivy ráda bych se tomuto tématu věnovala hlouběji. Stejně tak bych archivním průzkumem ráda blíže lokalizovala místo uložení tělesných ostatků císařského generála Karla Bonaventury Buquoye.