Rodiče Jiřího Františka, Leopold Adalbert Buquoy (1744–1795) a markýza de Nieuport (1757–?), procházeli dlouhodobě manželskou krizí, která vyústila roku 1787 v rozvod. Odpovědnost za výchovu Jiřího Františka a jeho sourozenců tedy převzal jeho strýc, Leopoldův starší bratr Jan Nepomuk Buquoy (1741–1803) společně se svou ženou Marií Terezií Buquoyovou, rozenou Paarovou (1746–1818), neboť jejich manželství zůstalo bezdětné.

Jiřímu Františkovi se dostalo vzdělání odpovídající dědici vysoko postaveného šlechtického impéria. Středem jeho zájmu se však mnohem více než správa rodových panství stala věda. Smysl nalézal ve filozofii, matematice, výzkumu národního hospodářství, politice a sklářství (slavné hyalitové sklo). Stal se dokonce prvním mužem, který v habsburské monarchii sestrojil a užíval dřevěný parní stroj.

Intenzivní zájem Jiřího Františka o vědu a pokrok dokládá i jeho četná publikační činnost. Roku 1812 sepsal tzv. Krankengeschichte (Dějiny nemocí), jeden ze stěžejních pramenů poznání v historii lékařství. V pozůstalosti hraběte Buquoye se dochovala také četná korespondence s řadou významných osobností. Společné zájmy jej svedly dohromady se spisovatelem Johanem Wolfgangem Goethem (1749–1832), autorem Fausta. Pravidelné kontakty udržoval s Alexandrem Humboldtem, zakladatelem geografie jako empirické vědy.

I když byl hrabě Jiří František Buquoy poctěn výsadami ze stran císařského dvora, nebyl zastáncem habsbursko-politického monopolu, a už vůbec ne metternichovského absolutismu, který roku 1848 vyústil v revoluci.

Politické aktivity hraběte vyvrcholily v témže roce, kdy stanul jako mecenáš revoluce proti habsburskému mocnářství. Již na jaře zaslal hrabě Buquoy národnímu výboru celých 8000 zlatých jako příspěvek na uhrazení výloh s vysláním deputace českého národa do Vídně k císaři Ferdinandovi I. Dobrotivému (přezdívaný jako Král blbeček). Den nato došla z Vídně do Prahy zpráva o Metternichově pádu a vyhlášení konstituce. Hrabě Jiří František poté pronesl ke shromážděnému lidu před Buquoyským palácem v Praze (dnes sídlo francouzského velvyslanectví) tato památná slova: „Jeden taškář už odešel, ostatní půjdou za ním!" Oním taškářem byl míněn právě obávaný kníže Metternich.

Pro aktivní podporu revolučních ideálů byl hrabě Jiří František Buquoy nakonec zadržen a předveden do vazby na Hradčanech. Jedním z důvodů jeho zatčení byla také oblíbenost hraběte Buquoye mezi obyčejným lidem, který jej v euforii z výsledků revoluce chtěl prohlásit českým králem. Tehdy mu byla od jeho dobrého a velmi prozíravého přítele adresována tato moudrá slova, která se zapsala do diplomatické historie: "Panovat se naučíš snadno, vládnout jen těžko…“

Tento výrok v sobě ukrýval i jisté poselství, neboť revoluční události se pro hraběte staly osudnými. I když její stoupenci dosáhly pádu Metternicha a vyhlášení konstituce, musel se hrabě nakonec stáhnout z veřejného života. Roku 1851 zemřel v ústraní na Červeném Hrádku.

V příštím díle se podíváme na osudy Jiřího Jana Buquoye (1814–1881), který spory s Habsburky vyřešil mj. také zřízením rodového muzea na hradě Rožmberku…

Výstava Rožmberk a Habsburkové je stále volně přístupná v areálu hradu.

Na základě materie Mgr. Veroniky Polnické zpracoval Marek Kuchař