Po středověkých bojovnících hrad obsadí archeologové.

Již za týden hrad Pořešín ožije jako za dávných časů. Dílny tam otevřou kováři, platnéři, hrnčíři, přadleny, řezbáři, vůně připravovaných pokrmů se poline ze středověké kuchyně. Na hrad se sjedou rytíři a šlechta, jejichž družiny budou doprovázet kejklíři a žertéři. Na hradě Pořešín se totiž uskuteční rytířský turnaj v erbu střely pořádaný k výročí 700 let, kdy hrad předal Bavor III. ze Strakonic rytířům Přibíkovi, Vernerovi a Rackovi z Vitějovic, později z Pořešína.
Řinčení zbraní se bude na hradě ozývat zejména v sobotu, ale neustane ani v neděli. „Turnaj uzavře sezonu,“ řekl Radek Kocanda ze spolku Hrady na Malši.

„Na hrad se sjedou rytíři s celé republiky i s družinami. Vítěz rytířského turnaje jako cenu obdrží meč a štít z rukou Bavora ze Strakonic. Nebude chybět hudba, a abychom diváky také trochu vzdělali, proloží turnaj humorně laděné ukázky, jak se oblékal rytíř do bitvy, a to od spodního prádla až po brnění.“ Turnaji bude patřit sobota, ale ani v neděli se hrad nevyhne bojovým šarvátkám mezi jednotlivými skupinami. „Zapůjčíme hrad skupinám historického šermu, aby si mohly boje vyzkoušet na opravdovém hradě,“ poznamenal Radek Kocanda.

Archeologický odborný výzkum na hradě bude tentokrát pokračovat až na podzim, a to na konci října.

„A v příštím roce bychom chtěli expozici muzea rozšířit o nové exponáty,“ prozradil Radek Kocanda. „Návštěvníci se tedy mohou těšit, že uvidí, co dalšího se na hradě našlo. Určitě to budou další klíče, k nimž však bohužel nemáme příslušné dveře. Klíčů z hradu už máme pěknou sbírku. Pak to budou další hroty kopí a podobně.“ A členové Hrady na Malši plánují i výstavy, například by byli rádi, kdyby se jim podařilo vytvořit výstavu o Kaplici.

Letošní novinkou je vydání knihy Bouře nad Pořešínem, kterou si můžete zakoupit na Pořešíně nebo na sériích přednášek, které bude spolek pořádat. Bouři nad Pořešínem napsal Radovan Procházka.

„Je to jediný beletristický román o hradech na Malši, Je určený spíše pro mládež,“ upřesnil Radek Kocanda. „Vyšel již v roce 1974, ale jak se ukázalo, pan Procházka napsal i druhý díl, který mu ležel doma. Tak jsme díky přispění řady partnerů po 43 letech vydali oba díly.“