Fotbalu aktivně přičichla až v pozdějším věku, přesto se pětadvacetiletá Veronika Bartková z Kaplice dokázala mezi kolegyněmi prosadit a dnes patří v dresu kaplického Spartaku k nejvýraznějším fotbalistkám regionu.

Kdy jste se rozhodla, že začnete hrát fotbal?
Začala jsem hrozně pozdě. Bylo mi zhruba 21 let. Kamarádky mě pořád přesvědčovaly, ať začnu hrát, až se jim to povedlo. Nastoupila jsem rovnou do Kaplice. Tehdy hledali hráčky, kde se dalo. Samozřejmě je ale rozdíl mezi mnou a holkami, které hrají od žáků. Ty už těžko dohoním.

Takže jste před tím nikdy kopačky na nohou neměla?
Fotbal jsem před tím vůbec nehrála. Dá se říct, že jsem tedy začínala úplně od začátku.

Co vás na fotbalu baví?
Že je pro ženy netypický.

A měla jste k fotbalu alespoň vztah jako fanoušek?
Určitě. Přítel byl fotbalista, takže jsme se pořád chodili dívat na nejrůznější zápasy. Také jsem se chodila koukat právě na přítele, jak mu to jde. (smích) Jelikož jsme se dostaly na kraj, tak se dá říct, že jsem jako hráčka úspěšnější, než byl on. (smích)

Pracujete v SK Dynamo České Budějovice…
Dělám v obchodním a marketingovém oddělení. Dá se tedy říct, že jsem s fotbalem spjatá od rána do večera. A to i o víkendech.

Věnovala jste se dříve i jiným sportům?
Hrála jsem volejbal. Také jsem chodila na aerobik. Jelikož ale máme s fotbalem tréninky dvakrát týdně, tak už nemám na jiný sport náladu ani energii. Abych ale nezapomněla, tak si občas zalyžuji.

Jak je náročný trénink?
Trénink je dlouhý zhruba dvě hodiny. Začínáme rozběháním, rozcvičením. Zdokonalujeme se v práci s míčem. Když hrajeme venku, tak zkoušíme nejrůznější kombinace. Nakonec hrajeme fotbálek, ale to už většinou pořádně nemůžeme. (smích)

Na jaké pozici hrajete?
Venku jsem krajní záloha a v hale hraji, co je potřeba. Ale spíše jsem v útoku, protože mi obrana moc nejde.

Jaká je podle vás kvalita fotbalistek na Českokrumlovsku?
Například holky z Větřní jsou hodně šikovné. Je jich ale bohužel málo, takže s námi nehrají ani velký fotbal. Prostě nedají dohromady tým. Celkově si myslím, že je o ženský fotbal na okrese dost malý zájem.

Na druhou stranu bych řekla, že se nová generace dívek začíná kopané věnovat více, než tomu bylo za nás. Nepamatuji si, že by nějaká moje vrstevnice v jejich věku hrála fotbal.

Co vašemu sportu říkají kamarádky?
Lidé se celkově vždycky diví. Některým to musím vysvětlovat. (smích)

Máte svůj fotbalový vzor?
Nejspíš ani ne. Možná bych vybrala Petru Divišovou, která vyhrála fotbalistku roku. Když jsem ji viděla v akci, tak jsem si říkala, že by mohla být vzorem i pro mnohé kluky.

Jaké máte s fotbalem ambice?
Řekla bych, že fotbal v současné době hraji spíš pro zábavu. Ostatní holky v týmu ale určitě ambice mají. Například naše brankářka by to mohla dotáhnout hodně vysoko. Celkově máme mladé holky, které jsou velice šikovné.