Tomáš Podaný (roč. 1942), tehdy sedmačtyřicetiletý učitel matematiky a deskriptivní geometrie na českokrumlovském gymnáziu, kde učil 41 let, byl jedním z prvních pedagogů, kteří se otevřeně přidali na stranu stávkujících studentů a od prvních dnů se zapojil do převratového dění.

Jak jste období předcházející generální stávce prožíval? Tušil jste, že režim padne?
Řekl jsem si: „Tak to jste skončili." Tušil jsem, že zvenku už nikdo nezasáhne, režimy padaly všude kolem. V našich oficiálních zprávách proběhla informace o nepovolené a protisocialistické demonstraci studentů. Jako téměř každý den jsem si poslechl rozhlasové stanice Svobodná Evropa, Hlas Ameriky a Volá Londýn a tam jsem se dozvěděl pravdu. Že studenti byli brutálně napadeni represivními složkami komunistického režimu.

Zdroj: Youtube

Informoval jste o tom, co jste se dozvěděl, i své studenty?
Měl jsem ve zvyku při hodinách krátce probírat různá témata, jako filmy, muziku a podobně, a nedalo mi to, abych hned v pondělí neřekl, co se stalo – a už jsem přímo říkal, kde jsem to slyšel. Někteří to už věděli, doma také poslouchali „zakázané" stanice nebo měli informace od sourozenců, kteří studovali v Praze. Reakce byly většinou pozitivní. Objevily se ale i obavy z toho, co bude dál, jak se zachová režim. U kolegů to bylo podobné. Bylo zde nadšení, ale i rozpaky a opatrnost.

Co se v tom týdnu mezi 17. listopadem a generální stávkou vlastně dělo?
Ve škole probíhaly besedy mezi studenty a pedagogy. Jezdili za námi i někteří naši absolventi, kteří studovali na vysokých školách v Praze. Informovali nás, učitele, i studenty o aktuální situaci. Vedení školy besedám nebránilo, jen nabádalo k opatrnosti a klidu.
Já chodil pravidelně i na náměstí, nejprve se tam scházelo jen pár lidí, ale postupně se jejich počet zvyšoval. Vzpomínám si, že nás ze začátku fotili i z radnice, tak jsme jim mávali. A vždycky se končilo písní „Jednou budem dál".

Jak se na gymnáziu odehrávala generální stávka?
V den generální stávky se neučilo. Studenti a pedagogové se shromáždili v tělocvičně školy, kde živě diskutovali. Na náměstí zatím byla velká manifestace. Naprostá většina studentů a pedagogů tam (sice poněkud pozdě) také dorazila. Další události už probíhaly stejně jako v celé republice.
Pro mne i většinu lidí samá radost. KSČ se vzdala své vedoucí úlohy ve společnosti, prezident Husák rezignoval a Václav Havel byl zvolen novým prezidentem. Jeho novoroční projev končil slovy: „Tvá vláda, lide, se k tobě navrátila!" Já za sebe dodávám: „Konečně!"