Ty se snažily jejich práci zhatit. Jedním z největších nepřátel byl i samotný ďábel, který vymyslel vskutku rafinovaný plán, jak lidskou práci totálně zničit.
Oheň člověk uhasí, ale voda? Před tou nikdo neuteče. Rozhodl se tedy vznikající klášter zatopit a s ním samozřejmě i všechny ty hříšníky, kteří se na vzniku stavby s takovou radostí podíleli.
Vytipoval si nejvhodnější místo mezi Vyšším Brodem a Loučovicemi a začal zde stavět mohutnou přehradu. Z neznámých důvodů musel být ale hotový do ranního zakokrhání. Pracoval tedy ze všech sil. Shazoval mohutné balvany a nedal si ani chvíli oddychu.
Jenomže čas byl stále rychlejší a ďábel si začínal uvědomovat, že nad ním nedokáže vyhrát. Přesto zabral ještě o to víc, vzdát se nechtěl. Ale prohrál. Nad ránem se ozvalo kohoutí kokrhání a byl konec.
Stalo se tak v okamžiku, kdy satanáš zrovna zápolil s největším kamenem, který by se na zkáze jistě podepsal. Dodnes je údajně na kameni vidět otisk ďáblovy ruky. I pod takzvanou Čertovou kazatelnou, ze které pekelník pracoval, se prý dají nalézt otisky jeho kopyt.
Ďáblovi se tedy práce nepodařila. Klášter byl dokončen a dodnes hrdě stojí ve Vyšším Brodě.
O nesmrtelnost této legendy se postaral i legendární skladatel Bedřich Smetana, který pověst o Čertově stěně zhudebnil.
