Kliknutím zvětšíteO týdnu nekonečného hledání utonulého bruslaře na Orlické přehradě, o propadajícím se ledu a o práci policejního potápěče vyprávěl Deníku člen jihočeské zásahovky, policejní potápěč a vyjednavač Jan Bílek.
Co se vlastně na Orlíku v sobotu stalo a co pak následovalo?
Když se pod mužem z Kolína prolomil poblíž Žďákovského mostu led, snažili se mu pomoct lidé kolem. Jejich ochota pomoci byla neuvěřitelná, běhali po břehu v bruslích, házeli mu větve. Snažili se ho vytáhnout. I když se to nepovedlo, všem jim patří díky. Byl mezi nimi i jeden kolega z vězeňské služby z Příbrami. Pomocí jeho chytrých hodinek s GPS lokátorem se nám podařilo určit přesně místo, kde bruslař zmizel pod hladinou. A nakonec se podařilo jeho tělo ve čtyřicetimetrové hloubce najít a vylovit. Šance na jeho záchranu byla malá. I kdyby měli lano a hodili by mu ho, muselo by to být hodně rychle. V ledové vodě člověk prokřehne během několika minut a pak už se nedokáže ani chytit. A ani když někoho z ledu vytáhnete, není ještě úplně vyhráno.
Chlad komplikoval i vaší rizikovou práci. Jak jste postupovali dál?
Z potápěčů byli nejprve na místě kolegové od českobudějovických hasičů. Práce pod ledem je náročná. Netrpí jen tělo, i dýchací přístroje dostávají zabrat a není na ně takové spolehnutí. Automatika může zamrznout a vzduch pak rychle uteče a z hloubky není možné rychle vyplavat. S tím musíme počítat a být obzvlášť opatrní.
Jaká je pod hladinou viditelnost?
Viděli jsme metr před sebe. To je docela dobré. Pod vodou je leccos. Kmeny, větve, velké riziko jsou rybářské vlasce. I proto čekal po celou dobu na břehu lékař se sanitkou. Bohužel nejbližší dekompresní komora je až v Kladně. Po celou dobu jsme se samozřejmě jistili lany. Vždy se potápěla jedna dvojice a na břehu čekali další dva připravení jít okamžitě do vody, pokud by nastal nějaký problém. Sešli jsme se tu s kolegy ze Slapů a z Brna.
Pomáhal i speciální sonar. Doopravdy mě zarazilo, že během hledání pod ledem přijelo na bruslích několik lidí a přestože jsme je upozorňovali na to, že se tu právě někdo utopil, že led tenký 4 centimetry praská, přesto namítali, že nutně potřebují bruslit dál. Vůbec si neuvědomovali riziko.
Co by měli lidé vědět, když zvažují jestli se na led vydat?
Hlavně to, že Orlík není Lipno. Je mnohem hlubší a voda v něm v létě nabere tolik tepla, že pak v zimě zamrzá pomaleji. Bruslení na přehradách a na Orlíku obzvlášť je velký risk. Selfíčko pod Ždákovákem za to nestojí.
Když už se lidé rozhodnou toto riziko podstoupit. Co by mohlo přispět jejich větší bezpečnosti?
Sám bych bruslení na přehradě nikomu nedoporučil. Rybník je lepší. Při jakémkoli bruslení je důležité, aby se nikdo nikdy na led nevydával sám. Dobré je se navázat společně na lano s přibližně pětimetrovými rozestupy. Ostatní tak mají možnost pomoci. Není dobré jezdit příliš blízko u sebe. A hodit si každý přes ramena šňůrku s dvěma bodci. Stačí zkrácené šroubováky nebo uříznuté lyžařské hůlky. Pokud se propadnete v ledu, bodce pomohou se vyškrábat z vody nahoru. Holýma rukama to nedokážete, příliš to klouže. Sám jsem na Orlíku spadl do vody, měl jsem na sobě suchý potápěčský oblek, ale bez pomoci lana, na kterém jsem byl přivázaný, bych se ven nedostal.
Řekl jste, že když se podaří z ledové vody člověka vytáhnout, není ještě zcela vyhráno. Co je potřeba udělat dál?
Promrzlého člověka je nutné okamžitě svléknou z mokrého oblečení. Pokud je při vědomí, nutit ho k pohybu, aby se zahřál. A pokud při vědomí není, dodávat mu teplo nějak jinak. Třeba teplou lázní, polévat mu trup teplou vodou. Když je na pomoc více lidí, je šance větší. Není to nic lehkého a je potřeba zvážit dobře svoje síly. Často se stane, že tonoucímu někdo pomáhá a pak zemřou oba. Pod ledem to je extrémně těžké.
19
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
