A přidali se nejen oni, ale i další lidé, a nakonec poslalo peníze na čtyři sta přispěvatelů a vybralo se zhruba 161 tisíc korun. Sbírku pětadvacetiletá studentka Karlovy Univerzity vyhlásila v létě a trvala do konce roku. Určena byla pro prachatický hospic, který provozuje i domácí hospice v Českých Budějovicích, Prachaticích a Strakonicích.

A hospici peníze hodně pomohou. „Díky iniciativě slečny Novotné a dobrým lidem, kteří se k ní připojili, jsme nemuseli ubrat pacientům jinde,“ řekl ředitel hospice Robert Huneš. Peníze ze sbírky pomohly nakoupit po 14 letech nová lůžka pro celý hospic. Ministerstvo zdravotnictví dalo 70% a s vlastním podílem pomohla právě i sbírka Terezy Novotné. „Sbírka nám velmi pomohla. Kdo jiný, než pacienti na konci pozemské pouti upoutaní na lůžko, si zaslouží plně automatické polohovací postele?“ řekl Robert Huneš.

Tereza Novotná nám odpověděla na několik otázek. Jak svou sbírku nakonec hodnotíte? Čekala jste, že se to povede a vyberete víc než cílových 150 000 korun?

Sbírku hodnotím maximálně pozitivně, vysněná částka se vybrala už 24. října, tedy více než dva měsíce před ukončením sbírky. Nečekala jsem, že sbírka bude tolik vidět a bude o ní takový zájem i v médiích. Rozhodně velice pomohlo, že se o ní psalo a mluvilo. Zde zaslouží velké poděkování především redaktorka Českého rozhlasu Andrea Poláková, která se mi ozvala jako první a díky ní se sbírka rozšířila do povědomí opravdu neuvěřitelným způsobem. Celkový mediální zájem pomohl nejen k tomu, aby se vybrala ona peněžní částka, ale i k tomu, aby se více začalo mluvit o problémech v sociálních službách a problémech s dotacemi jízdného. Viz třeba chybějící strop dotované částky na jednu jízdenku, na který upozornil Martin Veselovský v DVTV, a další.

Jaké máte ohlasy z hospice?

Ohlasy z hospice byly vždycky milé, vím, že pan ředitel i personál mají z iniciativy radost a snad jim do nového roku přidala alespoň trochu pozitivní energie navíc.

Říkala jsem už minule, když jsem se s vámi v létě setkala na rozhovor do Deníku, že si práce všech zaměstnanců hospice nesmírně vážím, a to stále platí. Rozhodně to není práce pro každého, je to práce náročná fyzicky i psychicky, na tu psychiku možná i víc. I proto si všichni, kdo v hospici, a nejen v tom prachatickém, pracují, zaslouží velké uznání a poděkování. Smekám před nimi.

Jaké máte reakce od svého okolí a jaké z veřejného prostoru tedy na facebooku?

Největší ohlasy veřejnosti přišly hlavně v létě, kdy se o sbírce mluvilo v médiích nejvíce, a sdíleli ji na sociálních sítích senátor Jiří Drahoš, poslanec Dominik Feri a hnutí Milion chvilek pro demokracii. Kromě velké vlny pozitivních reakcí bylo v komentářích na sociálních sítích i pár reakcí negativních, kdy mě trochu zamrzelo, že mě někteří lidé okamžitě soudili a šířili nepravdivé informace ve smyslu, že se mi snadno pořádá sbírka, když rozdávám peníze svých bohatých rodičů a podobně. Někteří lidé byli i trochu vulgární, komentovali i můj vzhled a tak dále. Ale do očí by vám kritiku řekl málokdo. Všechny negativní reakce byly výhradně jen na sociálních sítích, kde často panuje iluze, že i když máte profil pod svým pravým jménem, pořád je váš komentář svým způsobem anonymní. To je jedna z mála věcí, které mi na sociálních sítích vadí, že kvůli nim společnost dokáže takto zhrubnout a nějaká konstruktivní debata je pak mnohem těžší. Nejlepší je využít sociální sítě k dobré věci a spojit pro dobrou věc lidi, kteří se třeba osobně ani neznají a jinak by se nepotkali, což se podle mě v rámci mé sbírky povedlo a mám z toho velkou radost.

Plánujete nějaký další podobný projekt?

Sbírka pro prachatický hospic ukázala, že lidí, kteří chtějí pomáhat druhým a není jim lhostejný svět okolo nich, je hodně, i když se nám občas může zdát opak. Byla by obrovská škoda nechat tuhle pozitivní energii vyprchat, a tak jsem se rozhodla založit facebookovou skupinu s názvem Pomáhejme si pomáhat!, kde každý člen může sdílet nápady, výzvy… Prostě upozornit na to, kde je zrovna potřeba pomoci. Mým cílem je, aby se zde alespoň virtuálně sešli lidé z vícero koutů republiky a mohli navzájem jeden druhému nebo i společně někomu dalšímu pomoci, i kdyby to bylo jen sdílením příspěvku na svoji facebookovou zeď. Zatím je ve skupině něco málo přes sto lidí, ale věřím tomu, že číslo stále poroste a počet výzev a sdílení bude narůstat. Nakonec bych ještě ráda zdůraznila, že u takovýchto sbírek sice peníze a materiální pomoc jsou důležité, ale to není zdaleka všechno. Nejde ani tolik o to, kolik peněz nebo věcí darujete. Člověk nemusí být bohatý, aby pomáhal. Chce-li přispět finančně, super, každá koruna je dobrá a žádná částka není směšná. Ale jde pomoci i jinak, věnovat svůj čas, dovednosti… Fantazii se opravdu meze nekladou.