Vladimíra Holczerová šéfuje dvaatřiceti zaměstnancům jak v Domově pro seniory v Kaplici, tak také v jeho detašovaném pracovišti, jež sídlí v prostorách českokrumlovské nemocnice.

Má ekonomické, sociálně–správní a zdravotně–sociální vzdělání, nyní studuje ještě speciální pedagogiku. Dlouhá léta pracovala jako sociální pracovnice a vedoucí rozsáhlého sociálního úseku v Domově Libníč a Centru sociálních služeb Empatie poblíž Českých Budějovic. V krajské metropoli také žije.

Co pro vás bylo impulsem k tomu, ucházet se o post ředitelky domova?

Člověk v průběhu let zraje a profesně se rozvíjí, a tak své rozhodnutí přihlásit se do výběrového řízení chápu jako přirozený krok. Už mé předchozí zaměstnání, kde jsem se věnovala lidem se zdravotním postižením, kteří během mé 19leté praxe logicky začali stárnout, mi dalo poznat stavy a onemocnění související se stářím. Dostala jsem se tak k seniorské otázce, kterou jsem se zabývala i v dobách svého studia.

Jak se vám domov ve své nynější podobě jeví?

Je tady potřeba hodně změn. Ty první už jsou vidět, máme například nově, veseleji vymalované chodby. Další novinky chystáme. Snažíme se rozvíjet oblast aktivizačních činností, které by našim klientům měly být prostředkem k relaxaci a rehabilitaci. Za tímto účelem jsme již připravili projekt centra aktivizačních činností, které má přibližně do roka vzniknout v suterénních prostorách kaplického domova, a to za podpory kraje, podaří–li se nám získat dotaci, anebo štědrých dárců, jichž není nikdy dost. Je to jedna z cest k tomu, aby se tady naši klienti cítili jako doma a přicházeli k nám prožít každý den, nikoli dožít.

Jaké jsou vaše další plány?

Rádi bychom pořídili automobil, který chceme zaplatit z pronájmu reklamních ploch na samotném voze. Jde o projekt Sociální automobil, který se osvědčil v mnoha zařízeních, jako je to naše. Vozidlo bychom využívali hlavně k naplnění individuálních přání klientů, například pokud projeví zájem podívat se do svého rodiště, ale i na jiná místa. Rovněž bych společně se svými kolegy ráda zprostředkovala pravidelná setkávání rodin našich klientů. Také chceme trochu oživit historii a připomenout, že v budově domova dříve bývala porodnice. Nyní poptáváme fotografie miminek, která se v Kaplici narodila. Tímto vyzývám všechny, aby nám takové snímky do domova posílali. Samozřejmě je vrátíme zpět.

Svého času se hovořilo o rozšíření zázemí domova v Kaplici a následného zrušení detašovaného pracoviště v Českém Krumlově. Je z vašeho pohledu tato vize stále aktuální?

Nemyslím si, že by detašované pracoviště v Českém Krumlově nemělo existovat. Tím ale neříkám, že by si budova v Kaplici nezasloužila rekonstrukci.


Na spokojenost 110 klientů a svědomitost 63 zaměstnanců Domova důchodců v Horní Plané nyní dbá ředitelka Renata Březinová.

Vystudovala Právnickou fakultu Masarykovy univerzity v Brně a Provozně–ekonomickou fakultu České zemědělské univerzity. Dlouhá léta pracovala na živnostenském úřadě, poté působila na oddělení interního auditu a kontroly krajem zřizovaných příspěvkových organizací Krajského úřadu Jihočeského kraje, kde dohlížela mimo jiné i na domovy pro seniory. Žije v Českém Krumlově.

Prostředí domova jste poznala již za svého předchozího působení na krajském úřadě. Lišil se váš dřívější pohled na toto zařízení oproti tomu současnému?

Současný pohled z ředitelského křesla je jiný než z kanceláře krajského úřadu. Jako kontrolor jsem tento domov znala spíše ze strany managementu, věděla jsem, že to tady skvěle funguje po ekonomické stránce. Ale chyběl mi přehled o tom, jak funguje provozní část zařízení. Snažím se do toho dostat. Zpočátku jsem tady trávila celé dny a ještě jsem si vozila práci domů, teď už je to o něco lepší, do problematiky se postupně dostávám.

V jakém stavu jste zařízení přebírala?

Vybavení domova je úžasné, vše je tu nově zrekonstruováno. Je vidět, že předchozí ředitel Jaroslav Šíma (současný ředitel českokrumlovské nemocnice – pozn. red.) je skvělý manažer. Klienti tu mají komfortně vybavené pokoje, které jsou nejvýše dvoulůžkové, na většině pokojů je sociální zařízení…

Je tedy potřeba něco měnit?

Co se týče staveb, jsme téměř hotovi. Jen bychom časem chtěli chodbou spojit ještě horní patra budov B a C, na což už máme projekt. Zásadnější změny se dotknou spíše provozní části domova. Určitou transformací již prošel zdravotní úsek, který vede nová vrchní sestra. Dosud ošetřovatelky takzvaně rotovaly po jednotlivých pavilonech domova, což pro naše klienty nebylo zrovna nejlepší, neboť mají rádi určitou jistotu. A když si zvyknou na některou ošetřovatelku, chtějí ji vídat častěji. Takže nyní mají zaměstnanci své stálé pracoviště. V plánu mám ještě rozšíření volnočasových aktivit pro naše klienty. V současné době pro ně různé soutěže či ruční práce vymýšlí jedna zaměstnankyně, což ale podle mě nestačí. Chci tedy přijmout ještě další dvě pracovnice náhradou za zdravotní sestry, které odcházejí do penze. V této souvislosti bych také do domova v budoucnu ráda pořídila pro zabavení seniorů zvířata, například psa nebo ovce. Také jsem si předsevzala zvýšení bezpečnosti v domově. Dosud se tady lidé zvenčí mohli pohybovat víceméně nekontrolovaně, což nebylo dobré. Od 1. dubna proto otevíráme recepci u hlavního vchodu, jejíž pracovníci budou bdít nad bezpečím našich klientů.