Proč proháněl letadlo typu Mustang kousek od Kleti a proč neseděl raději na koni stejného jména někde ve svém rodném Greensboro, kde se dodnes po něm a jeho bratrovi jmenuje jedna z tamních ulic?
Společně se svým starším bratrem Georgem se stali stíhacími esy osmé letecké armády USA. Poslední Williamův let začal podle dostupných údajů asi takto.

Sedmnáctého dubna roku 1945 vyslali Američané přes 1000 těžkých bombardérů a k jejich doprovodu osm stovek stíhaček. Hlavní cíl Drážďany, nádraží v Ústí nad Labem, skladiště pohonných hmot nedaleko Roudnice nad Labem a železniční budovy v Karlových Varech, Sokolově, Kladně a Berouně. Došlo i na letecké souboje mezi stíhačkami.
Od Prahy pronásledovali William a jeho velitel Raymond Reuter jednoho z německých letců, který před nimi unikal až k letišti v Plané u Českých Budějovic. Tam zasáhla oba Američany protiletecká obrana. Reuter se zřítil v Boršově. Preddy u Záluží.

Nová fakta
V sobotu odpoledne přijeli položit květinu na jeho památník u Záluží členové Veterán Army klubu České Budějovice. Tito nadšenci už několik let o památník Williama Preddyho pečují. A pomohli odhalit i několik nejasností, které se k posledním dnům Billa Preddyho dosud vázaly. 

„Pátrali jsme například po úmrtním listu, který by měl být stále v archivu v českobudějovické nemocnici,“ odpověděl Jiří Zeman zvaný Yves. „Našli jsme německy psaný záznam o úmrtí. Nikdo z blízkých příbuzných, kteří nás oslovili, nevěděl, kdy vlastně William zemřel. Všude je psáno sedmnáctého, ale to havaroval. Přežil o jeden den, do osmnáctého. Byl to americký voják, Němci se o něj moc nestarali. Ležel údajně jen na nějaké chodbě a zemřel vlastně pro nedostatek lékařské péče,“ doplnil Jiří Zeman.

Asi největším paradoxem je, že jediný člověk, který Williamovi v nemocnici poskytl alespoň nějakou péči, byl německý výsadkář Hans Gerlach, ležící tamtéž. Ten své zážitky po válce vyprávěl synovi, který je později zprostředkoval rodině Preddyových. Dodnes jsou v kontaktu a dá se říci, že přátelé. 

Bratři Preddyovi mají v Greensboro své muzeum. „Jejich bratranec Joe, který muzeum založil, mne požádal, zdali by se tu nedaly najít nějaké zbylé díly z Williamova letadla. Podařilo se nám sehnat takovou menší kopičku, ale problém byl s dopravou. Na letišti v Americe nevěděli, co v balíku je a chtěli nám ho vrátit,“ dodal Jiří Zeman. Balík totiž putoval s označením historické letadlo do USA v letech po útocích na Světové obchodní centrum a tak byla bezpečnostní opatření velice přísná. Nakonec se trosky Mustanga do muzea bratrů Preddyových šťastně dostaly.

Jak to bylo s převozem raněného

Do nemocnice však Billa dostali místní obyvatelé. Ze vzpomínek Jana Šmejkala ze Záluží:

„Od chvíle, kdy se zasažený Mustang vzdaloval od letiště Planá, jsme jeho let spolu se sestrou a matkou z našeho pole sledovali. Když letadlo dopadlo na zem asi 300 metrů od nás, běžel jsem k místu neštěstí. Tam už byl Tomáš Cába se svým vnukem Václavem Jakubcem, kteří to měli k troskám blíže. Rychle jsme vyprostili pilota připoutaného k sedačce , v rozlomeném trupu visel hlavou dolů. Byl v bezvědomí a krvácel z tržné rány na temeni a z odřenin v obličeji. Další viditelné zranění neměl.
Asi za půl hodiny přijeli na motocyklu dva starší příslušníci wehrmachtu. První, co je zajímalo, byla radiostanice. Když ji prohlídli, odebrali zraněnému pilotovi pistoli. Hodinky na ruce a zlatý řetízek na krku. Identifikační známky mu nechali.“
Na místo se dostavil i starosta Záluží Martin Iška, kterému vojáci nařídili transport letce do nemocnice. Starosta požádal farmáře, aby zraněného odvezli. Najednou měl jeden březí kobylu, druhému kulhala, třetí měl nevhodný vůz, zkrátka každý se vyhýbal pomoci těžce zraněnému pilotovi. Nakonec jel Jan Šmejkal: „Dorazili jsme do Kamenného Újezda, kde byla vojenská ošetřovna. Požádali jsme tamního lékaře o pomoc. Odmítl nás, protože jsme neměli povolení od vojenských orgánů. Jen pilota ve voze ovázal a poslal nás dále. Do nemocnice v Č. Budějovicích jsme dorazili asi ve 20 hodin. Po ohlášení jsme ještě asi hodinu čekali, než přišli saniťáci s nosítky a pilota převzali.“

Williama Preddyho nechali zřízenci v nemocnici ležet v prostorách  jedné z chodeb. Prakticky žádné záznamy, kromě jeho úmrtí, si jinak pečliví Němci nevedli. To vypadá, že mu nebyla poskytnuta prakticky žádná péče. Jediný, kdo se o něj staral, byl hospitalizovaný německý výsadkář Hans Gerlach.