Rádi byste o dlouhých zimních večerech něco vytvářeli, a nevíte co a kudy do toho? Inspiraci jste mohli načerpat v sobotu ve Vyšším Brodě.

Stará radnice a zejména tvořiví obyvatelé Vyššího Brodu poskytli inspirace přehršle. A kdo přišel, ještě si mohl odnést domů kus těsta na vánočky nebo syrovou upletenou vánočku, kterou stačilo po příchodu domů rovnou strčit do trouby.

Na náměstí v parku před starou radnicí, čili dnešním infocentrem, stánky nabízely koření, jmelí, křížaly, keramiku či dřevěné hračky včetně voňavých pochoutek; nechyběl dokonce oheň a jablka, která si mohl každý na tom ohni opéci.

Další pastva pro oči se skrývala uvnitř radnice. A celou tu vánoční pohodu, již dolaďovali muzikanti, Vyšebrodští nazvali Den plný inspirace. Však také trval od rána až do večera.

Prací relaxují

„Kdysi jsem uviděla z drátků vytvořeného anděla na trzích a moc se mi líbil,“ vyprávěla Monika Špačková z Vyššího Brodu, co rozhodlo, že se vrhla na vytváření ozdob z měděného drátu a korálků.

Toto umění předváděla vedle dalších podobně tvořivých žen uvnitř radnice. „Dělám anděly, vánoční ozdoby, ale madonky s dítětem jsou můj vlastní nápad. Kromě korálků k tomu potřebuji silný a tenký drát. Základní tvar je z drátu a ten se oplete tenkým drátem s korálky.“

Bylo jasné, že na vytváření tak jemného zdobení nestačí mít jen správný drátek, ale také dobré oči. „Dělám to dva roky. Není to nic těžkého, blízko k tomu mají ženy, které rády vyšívají,“ řekla Monika Špačková.

„Já se při tom v dnešní uspěchané době báječně odreaguji. Pustím si k tomu pěknou hudbu, zapálím vonnou svíčku a ostatní členové rodiny se snaží mě moc nerušit, protože kdyby mi rozsypali ty malinké korálky, museli by je sbírat. Navíc vědí, že nerada odcházím od rozdělaného výrobku. Vždy se ho snažím dokončit.“

Nejvíc ji potěší, když se její dílka líbí. „Dokonce mi jedna Rakušanka říkala, že si nechá toho andělíčka ode mě posvětit v kostele a pak si ho pověsí do domácích jesliček,“ usmála se Monika Špačková.

Střed místnosti ovládlo kynuté těsto a vánočky. K dispozici tam na stole ležel balík již uhněteného těsta prošpikovaný rozinkami a jenom na zájemcích bylo, co si z něho vytvoří. Zahřát se k němu prací si od svého stolečku odskočila místní Libuše Poláčková, která návštěvníkům přibližovala, jak zhotovuje obrázky pro zavěšení na zeď ubrouskovou technikou.

„To těsto jsem nedělala já,“ vysvětlovala honem, když z těsta válela válečky a pletla z nich jednu vánočku za druhou. „Tak velikou várku bych asi nezadělala.“

Libuše Poláčkové šla práce od ruky a bylo vidět, že je pro ni spíše zábavnou hrou. Vlastní totiž zakázkové krejčovství, k tomu peče cukroví na objednávku, pro radost si ubrouskovou technikou vytváří nejenom obrázky, ale i květináče, dřevěné dózičky a kdoví co všechno, a vůbec ji baví cokoliv vyrábět. K tomu má zdatné pomocnice – dvě dcery.

„Dělají to se mnou vždycky s takovým nadšením, že když si to chci užít i já, raději čekám na noc až usnou, a pak přichází moje chvíle,“ říkala s úsměvem. „Práce musí jít od srdíčka - a přitlačit,“ radila při pletení vánoček kamarádce. „Musíš na to, jak na chlapa. S citem, ale tvrdě,“ uzavřela se smíchem.

Zajímavé byly i zdánlivě z proutí, ale ve skutečnosti z papíru, upletené košíky, zvonečky i stromky různých tvarů, druhů a velikostí. „Opravdu jsou z papíru, a to z novinového,“ potvrdila Alena Pospíšilová. „A jsou namořené mořidlem na dřevo. Takhle papír recykluji. No, padne na to nějakých novin, zvlášť když pletu veliký koš.

Noviny nastříhám na proužky a pak je stáčím do ruličky podobně, jako se stáčí kornout, a dělám z nich papírové pruty, které namořím. Jeden konec mají úzký, druhý širší a zasouváním toho úzkého konce s lepidlem do širokého je nastavuji a prodlužuji. A pletu z nich jako z proutí. Při pletení jsou ty výrobky měkké, ztvrdnou po nalakování. A udrží hodně, mám to vyzkoušené. I proti vlhkosti jsou poměrně dlouho odolné.“

Také Alena Pospíšilová odjakživa neustále něco vytváří a zkouší všechno možné, zhotovuje třeba svíčky. „Když dám dítě spát, pletu. A když jsem doma už všechno opletla, začala jsem plést po známé. Tady na té akci to ukazuji poprvé. Jsem na mateřské a všichni říkají, ať to využiju, že teď mám nejvíc času. Tak jim věřím,“ usmívala se.

Vyšebrodští v každém roce pro Den plný inspirace vyhlašují jiné téma. „Letos to jsou dárky, takže vše se točí kolem nich. Loni to byl stromeček a předloni téma znělo: Svátky o sto let zpátky,“ líčila Lucie Kubíčková z vyšebrodského kulturního a informačního centra. „V příštím roce bude tématem stolování,“ prozradila.

„Je to pěkné. Účastním se pravidelně s manželem, ale tentokrát zůstal ležet doma, protože je nemocný. Na Vánoce se těším – hlavně na vnoučata a jejich rozzářené oči pod stromečkem,“ podělila se o dojmy návštěvnice Marie Šmitmayerová z Vyššího Brodu.

Den plný inspirace vyvrcholil zvonečkovým průvodem po městě, do něhož děti měly přijít přistrojené za vánoční postavičky.