Z rozložených pestrobarevných pokrývek či ubrusů s umně poskládanými vzory přecházel zrak, takže ženy měly bohatou inspiraci. Při šití jim radila odbornice Marcela Losenická z Českého Krumlova.
„Já jsem samouk,“ říkala. „Zatáhla mě do toho a patchwork mě naučila tady kamarádka Ludmila Vondrovská. Začínali jsme spolu vytvářet jednoduché čtverečky, a teď se to pro nás stalo to nejhlavnější, co vůbec chceme dělat. Je to nádherná práce.“

Jak dlouho se patchworku věnujete?
Já teprve pátý šestý rok. Vždycky jsem dělala ruční práce. Vyšívala, pletla, paličkovala, pracovala na hrnčířském kruhu. Ale patchwork je teď pro mě úplně nej.

Co vás na tom tak chytlo?
Že tvoříte, že z ničeho uděláte krásnou věc a spotřebujete každý malý kousek. Tamhleta deka, tomu se říká Babiččina zahrádka, tak to je moje srdeční záležitost, protože tu jsem udělala z kousíčků látek od celé rodiny včetně babičky. Takže si člověk udělá něco pro sebe, co mu něco říká. Nebo je fajn, když patchworkem můžete někomu udělat radost.

Rozmanité vzory mají své názvy? Například hvězda?
Mají. Ale také si je vymýšlíte. Někdy se stane, že vám pod rukama vznikne něco úplně jiného, než jste zamýšleli. O to je to hezčí.
Najdete si vzor, který se vám líbí, ale pak ho trochu hůř poskládáte a vyjde to úplně jinak. A tím jste vlastně něco vymyslela.

Ty krásné deky a podobně, co jsou tu rozložené, jste všechny dělala?
Něco vyrobila kamarádka, něco já. Kromě dek ale ještě dělám hračky a začaly jsme šít kabelky a kosmetické taštičky, penály, tašky vše patchworkové. Dá se tak vytvořit šíleně věcí. Chce to hlavně čas. Chtělo by to prostory, kde bychom se mohli s ostatními scházet. Tady jsme se zaměřili na šití patchworku v ruce, ale šije se ještě japonský patchwork, který je proplétaný. Z toho se dělají krásné věci. Dá se toho tímto způsobem dělat strašně moc.
Toto je můj první kurz, ale já nejsem žádná lektorka. Pořád ještě nic neumím. Jsem ráda, když to mohu někomu předat, když má někdo o patchwork zájem.

Je problém shánět na patchwork látky?
To do dneška manžel nepochopil – koupím si kus látky, rozstříhám ji na malé kousíčky a ty zase dávám dohromady. Dnes už je velký výběr bavlněných látek. Ale ještě hezčí je, když vám někdo daruje starou látku a víte, že ji nikdo jiný mít nebude. My se dělíme i o malé kousíčky.
Na patchworku je hezké, že to může být i kolektivní práce. Pokud se patchwork šije na stroji, je to složitější, ale při šití v ruce se ženy mohou scházet, povídat si a ušít si přitom třeba povlak na polštářek, nebo prostírání. Například tamhle ta oranžová deka je celá šitá v ruce, prošívaná. Dřív se patchwork šil jenom v ruce.