Hlasité bouchání se včera po celý den ozývalo z nízkoprahového centra Bouda v Českém Krumlově. Rámus, který vydávaly údery dřevěné palice do dláta, byl slyšet až na chodník u vstupních vrat. Po roce se zde opět setkaly děti z místních základních škol, aby si zkusily sochání do dřeva. Mnozí nadšenci se do práce pustili opravdu s vervou. Ačkoliv jim umělecká činnost dala zabrat, na jednom se shodli – škola je větší dřina!
Včera dopoledne tvořili žáci Základní školy Kaplická Český Krumlov. Jak zmínil akademický sochař Petr Fidrich, který je instruoval, tato škola patří mezi nejšikovnější.

„Jsou opravdu zruční. Ona jim třeba nejde matematika, ale na tvoření takovýchto věcí jsou nadaní. Na druhou stranu musím říct, že na každé škole se najdou zhruba tři jedinci, kteří jsou vyloženě excelentní,“ řekl Fidrich.

Dnešní mládež má ale jednu nevýhodu – nemá trpělivost. A na akci zvané Sochy a děti, která v Boudě potrvá po celý týden, je to znát.
„Chtějí mít všechno co nejrychleji hotové. Pořád je něco rozptyluje. Je to škoda, že neudrží pozornost,“ pokrčil Fidrich rameny.
Děti v Boudě dostávají velké dřevěné fošny, na kterých jsou už předkreslené obrázky. Na těch pak pracují. Nepotřebují tedy svoji fantazii.
„Jenom kopírují původní obrázek. Jde nám o to, aby pochopily, co toto řemeslo obnáší. Aby si ohmataly práci se dřevem. Nejdůležitější je pochopit materiál jako takový,“ řekl Fidrich.

Cílem je, aby šikovné děti mohly vypozorovat, že na to zřejmě mají talent. Normálně by se k podobné činnosti nemusely dostat. „Třeba někdo opravdu zjistí, že ho to baví. Když se někdo takový najde, máme z toho vždycky radost,“ usmál se Fidrich.
Školáků, které práce se dřevem přitahuje, je hned několik. Málokdo by se tomu ale chtěl věnovat i ve svém volnu.
„Jo, je to docela fajn. Ale rybaření je přece jenom lepší. Ale je pravda, že bych raději pořád sochal, než chodil do školy,“ řekl například Ladislav Červenka z osmé třídy ZŠ Kaplická. Jeho spolužák David Troller zase raději hraje hry na Playstationu. „Ale sochání mě baví docela dost. Zkouším si něco takového vůbec poprvé.“

To další mladý umělec Josef Bajgr má zkušeností na rozdávání. „No, aby ne. Už jsem něco takového dělal. Například teď v sobotu… Na májce!“ Zároveň dodal, že jeho díla mohou každý den vidět lidé, kteří jdou po mostě k Budějovické bráně. „Dřevěné sochy na mosty vyrábím úplně běžně. Je to pohoda. Udělal jsem i vaši sochu,“ řekl Bajgr směrem k Fidrichovi. Při svém fantazírování si ale neuvědomil, že na mostě u Budějovické brány žádné dřevěné sochy nejsou…

A jak se sochařením vlastně začínal Petr Fidrich? „U mě to bylo jasné už od dětství. Táta sochař, matka keramička,“ usmál se českokrumlovský umělec. „Nahazoval jsem tátovi sochy a tak dále. Občas jsem pro něj dělal nějakou práci, abych nakonec zjistil, že si ze mě jenom vystřelil. Dělal jsem pak školy, na kterých jsem potkal plno zajímavých lidí.“

Pro člověka s jeho zkušenostmi je dnes nejdůležitější mít dobrý nápad. „Po tolika letech už nepřemýšlím, jak to udělat, nýbrž co udělat. Co nyní vyrábějí děti v Boudě, je začátek všech začátků. Všechno si očuchávají. A pak uvidí, jak dál,“ řekl Fidrich.

Do projektu Sochy a dřevo se mohou zapojit jakékoliv děti, pro které je určen spíše odpolední čas. Dopoledne je věnováno hlavně třídním kolektivům.