Příbramskou školu Rostislav Riško zakládal v roce 1991 a za tu dobu se z jediné třídy základní školy rozrostla do současné podoby základní školy, gymnázia a středního odborného učiliště.

„Waldorfská pedagogika chápe člověka celostně a snaží se působit na všechny složky jeho osobnosti. Ve výuce tedy není vyzdvižena pouze rozumová, poznávací aktivita, ale stejný důraz je kladen též na umělecké, volní, sociální a morální prožívání probírané látky,“ vysvětluje Rostislav Riško. „Hudební výchova je stejně důležitá jako český jazyk a ve většině předmětů se prolínají všechny zmíněné prvky,“ dodává na vysvětlenou. Ve Štafetě Deníku pedagoga zpovídali členové rodiny Dvořákovy z Hořic na Šumavě.

Jak jste se ocitl v Českém Krumlově? Co vás sem přivedlo?

Do České Krumlova mne přivedla hudba. Na naší škole vznikl před deseti lety vokálně instrumentální soubor dobových nástrojů, jehož členy jsou učitelé, rodiče a žáci školy pod vedením Josefa Krčka. Velice brzy při svých vystoupeních v Českém Krumlově navázal spolupráci s místním souborem historických tanců Fioretto. No a tam jsem časem poznal „ženu svého života“, oženil se s ní, přesídlil sem do jižních Čech a přešel ze souboru Chairé do souboru Fioretto. Také jsem zde poznal mnoho zajímavých osobností a srdečných lidí, kteří usilují o povznesení a oživení kulturních tradic svého města, z nichž se řada stala mými přáteli.

Čím se zabýváte ve svém volném čase? Co nejraději děláte? Co pro vás znamená umění? A co pro vás znamená vaše povolání?

Mám obrovskou výhodu, že moje povolání je pro mne zároveň koníčkem. Že jsem v něm našel smysl svého života. Ale ve smyslu vaší otázky se snažím naplnit volný čas aktivním odpočinkem – sportem, hudbou, svým působením ve Fiorettu a v poslední době i malováním. Víte, aktivně prováděné umělecké činnosti umožňují bohatší a intenzivnější vnímání světa kolem nás, nutí nás zastavit se v současném překotném světě a více přemýšlet o skutečných hodnotách života.

Když se ohlédnete zpět, jaké etapy života pro vás měly podstatný a určující smysl?

Lidský život a změny v něm většinou kopírují změny ve společnosti, nebo alespoň umožňují tuto změnu nastartovat. U mě to byly roky 1968 a 1969 – okupace republiky, studentské stávky a šok z nenaplněných očekávání změn ve společnosti. Pamětníkem je i Rostislav Tarasjuk z Českého Krumlova, se kterým jsem působil ve studentském parlamentu, ale každý za jinou fakultu. Potom rok 1989, kde jsem se aktivně účastnil v řadách Občanského fóra společenských a politických změn. Ale to hlavní z pohledu mého povolání kantora přišlo s přílivem svobodných informací ze zemí za tehdejší železnou oponou – především Holandska a Německa, kdy jsem měl možnost navštívit první přednášky o alternativních pedagogikách. Nejbližší mému chápání o systému vzdělávání byla waldorfská pedagogika, která od základu změnila můj vztah ke vzdělávání, k žákům i hodnotám života.

Jaké oblasti společenského dění se vás osobně nejvíce dotýkají a jak se k nim stavíte?

Toto téma by mohlo zaplnit celý tento rozhovor. Takže jen stručně. Počáteční nadšení ze společenských změn vystřídal kritičtější pohled. Zpochybňování duchovních a morálních hodnot, politika ve stylu rozděl a panuj, která proti sobě staví jednotlivé profesní a společenské skupiny, snahy o placené školství a zdravotnictví v protikladu s obrovskou korupcí, destrukce sociálního státu…

Chtěl byste nějakým způsobem předat své zkušenosti i na Českokrumlovsku?

Vnímám v Českém Krumlově sílící poptávku po alternativním způsobu vzdělávání. Proto bych rád nabídl přednáškovou a mentorskou činnost.

Máte nějaké životní poselství, které byste chtěl prostřednictvím této štafety věnovat ostatním?

Snad by se hodilo motto naší školy: Waldorfská škola Příbram chce být společenstvím utvářejícím sebevědomou, tvůrčí a zodpovědnou lidskou bytost, schopnou s láskou a moudrostí aktivně ovlivňovat společnost a svět kolem nás.