S kouřením začínají mít zkušenosti už i nejmenší školáci. Situace je alarmující. Od lehkých drog už totiž není daleko k drogám silnějším, jak upozorňují odborníci.

Jenomže kdo může mladému člověku, který má chuť objevovat všechny stránky života, zabránit v závislosti, poškozování vlastního zdraví? Mnoho rodičů si myslí, že škola. Jenomže ta je bohužel prakticky bezmocná.

„Je to pravda, děti bohužel kouří. A není jich málo. Děje se tak zejména cestou do školy. Jenomže venku tomu nijak nezabráníme,“ řekl ředitel Základní školy Fantova Kaplice Libor Lukš.

Škola se snaží alespoň spolupracovat s městskou policií. I strážníci jsou ale na mladé kuřáky víceméně krátcí.

„Bohužel to moc nepomáhá. V Kaplici je místo, kde se školáci scházejí a pokuřují. Říkáme mu U kotelny. Děti ale ví, že ani strážníci toho moc nezmůžou,“ řekl Lukš.

V Křemži jsou někteří žácidokonce tak drzí, že si v klidu zapálí i na autobusové zastávce. „Pak ještě chodí kouřit například za kino,“ zmínil zástupce ředitele křemežské základní školy Zdeněk Podpěra. Podle jeho slov má zkušenosti s kouřením většina křemežských školáků.

Ředitelé škol přiznávají, že toho s mladistvými kuřáky moc nesvedou. Snaží se na ně zapůsobit alespoň nejrůznějšími preventivními akcemi.

„Máme preventivní program, který zasahuje do spousty oblastí, jež se kouření týkají,“ řekl ředitel Základní školy Linecká Český Krumlov Karel Dvořák.

„S tím, co se děje mimo školní budovu, ale nic nenaděláme. Můžeme na jejich chování akorát upozornit. Vím například o našem žákovi osmé třídy, který pravidelně kouří. Jinak není možné, aby žáci chodili kouřit o přestávce nebo dokonce během výuky. Přímo ve škole, kde je přísný zákaz kouření, tedy problém nemáme.“

Stejné pravidlo platí ve většině škol. Sem tam se ale najde někdo, kdo se ho rozhodne porušit. „Měli jsme jeden takový případ. Přísně jsme dotyčného potrestali,“ řekl Libor Lukš, který myslí, že se problematika týká hlavně žáků sedmých a vyšších ročníků.

„Samozřejmě kuřáci se vyskytnou i mezi menšími dětmi. Snažíme se proti tomu bojovat alespoň preventivními přednáškami a podobně. Volíme témata podle jednotlivých ročníků. Myslím, že prevenci děláme kvalitně. Bohužel ale nejsme všemocní,“ řekl Lukš.

Někteří mladí mají blízko i k pervitinu

Kouření na základních školách je problém, s čímž souhlasí i zaměstnanci českokrumlovské protidrogové poradny U Boudy.

„Přece jenom se ale více věnujeme jiným problémům. Zaměřujeme se hlavně na drogy typu pervitin. Kouření tolik neřešíme,“ řekl streetworker Daniel Jambrikovič.

Přesto protidrogové centrum pořádá nejrůznější besedy, které se kouření alespoň nepřímo týkají. „Nejsou ale přímo zaměřené na tento problém.“

I mezi uživateli tvrdších drog se ale dají nalézt lidé, kteří ještě neoslavili osmnácté narozeniny. „Je to ale těžké určit. Můžeme mít jen podezření, protože jsme anonymní. Určitě ale budou mezi závislými i děti mladší patnácti let. Problém to bude třeba ve Větřní,“ řekl Jambrikovič.

Školám chybí nástroj v boji s mladými kuřáky

Jedním z mála kouřících učitelů na křemežské základní škole je Miloslav Šetele ze Zlaté Koruny. Před svými žáky by se ale s cigaretou neukázal. Fakt, že většina školáků má už přes svůj nízký věk s kouřením zkušenosti, se mu vůbec nelíbí.

Máte zkušenost, že kouří i malé děti?
Kouří snad už pomalu ve školce. Co si budeme povídat. Je to hrůza!

Takže problém není jen na druhém stupni?
Bohužel kouří už i na prvním stupni.

Může s tím škola něco dělat?
Samozřejmě jim můžeme něco říct, ale vliv je minimální. Nemáme žádné nástroje, jak na ně. Jsem sice kuřák, ale před nimi zásadně nekouřím.

Jak se dostanou k cigaretám?
Dostanou od rodičů nějakou tu stovku, kterou promění za cigarety.

Cigaret se nedotkl a hned přibral několik kilogramů

Už dvakrát s kouřením přestal, přesto si cigaretu stále dopřává. Jaromír Cipín z Křemže je sám na sebe naštvaný, že vůbec někdy kouřit začal.

Kouříte, přesto byste rád přestal. Je to těžké?
Kouřím, ale můžu říct, že je to opravdu svinstvo. Jsem na sebe sám naštvaný. Přestal jsem dvakrát a vždycky jsem přibral deset kilo, takže jsem zase začal. Štve mě to, i když nemohu říct, že bych byl nějak velký kuřák.

Co říkáte na děti, které mají ke kouření blízko?
To se mi vůbec nelíbí. Mám dvě děti a ani jedno nekouří. Dcera mě vždycky přemlouvá, ať toho nechám. Dává mi sodu. (smích)

Kde je problém? Proč dětem v kouření nikdo nezabrání?
Je to podle mě chybou výchovy. A také školy, protože ta bohužel nemá žádné pravomoce, jak v tom dětem zabránit. Učitelé s tím prostě nic neudělají, což děti vědí. Některé i kradou tady v prodejně a ještě se tomu tlemí. Nikdo na ně nemůže.

Myslíte si, že kouří víc holky, nebo kluci?
Určitě víc holky. Když je vidět partička, tak z ní kouří třeba jen jeden kluk, zatímco holky všechny. Mezi staršími kuřáky ale převládají spíš chlapi.

Šesťáci a cigarety? Není snad žádný, který by to aspoň jednou nezkusil

„Cigaretu jsem už měl, ale moc mi nechutnala.“ Tak zněla většina odpovědí v anonymní anketě Českokrumlovského deníku mezi nejmladšími školáky druhého stupně v regionu.

Chlapec, 12 let

Kouříš?
Ne! Je to hnus!

Takže jsi to už zkoušel?
Jo, s dědou. Ale vůbec mi to nechutnalo.

Kouří někdo z tvé rodiny?
Jenom děda.

A tady ve třídě?
Jeden spolužák kouří.

Proč myslíš, že to dělá?
To nevím. Asi, aby zamachroval.

Chlapec, 12 let

Prý kouříš. Co tě k tomu vede?
Dotazovaný pouze pokrčil rameny.

Kouří někdo z tvé rodiny?
A co je na tom?

Takže ti to asi chutná, co?
Jo! A co je na tom?

A co kouříš?
Červený „vicerojky“.

Chlapec, 12 let

Kouříš?
Ne, nikdy jsem to nezkoušel.

Ani tě to neláká?
Ne, rodiče také nekouří. Nevím, proč bych měl začínat.

Chlapec, 12 let

Už jsi měl někdy cigaretu?
Ano.

A kouříš ještě?
Ne, už ne. Jenom jsem to zkoušel.

A jaké to bylo?
Zakuckal jsem se, tak jsem toho nechal.

Kdo ti dal cigaretu?
Děda. Chtěl, abych si to zkusil. Abych viděl, jak je to hnusné.

Cena cigaret ti nevadí?
To teda vadí. Cigarety jsou drahé, takže další důvod proč nekouřit. V první řadě jsou ale nezdravé.

Je kuřák frajer?
To teda není.

Chlapec, 11 let

Dal sis v životě alespoň jednu cigaretu?
Dal jsem si jich víc, ale to jen, když jsem to zkoušel. Už je nechci.

Co se ti na cigaretách nelíbí?
Člověk za ně jenom vyhazuje peníze a nic z toho. Počítal jsem to s tátou a došli jsme k dost korunám, takže kouřit určitě nebudu. Peníze dám raději do něčeho jiného. Je to nezdravé. Děsný zlozvyk.

Má kuřák s čím machrovat?
Nemá. Ale machruje. Na to mu kašlu.

Dívka, 12 let

Kouříš?
Já tedy nekouřím. Ale zkoušela jsem to.

Co ti to dalo?
No to tedy nevím. Raději už nekouřím.

Chlapec, 12 let

Všichni říkají, že kouříš. Je to pravda?
Je. A co je na tom divného? Kouří všichni.

Nejsi na to moc mladý?
Nejsem.

Říkáš, že kouří všichni. Takže si s cigaretou už potykali všichni spolužáci?
To teda jo. Jenom kecají, že to není pravda. Jsou lháři.

Nestydíš se za svůj zlozvyk?
Proč bych měl.

Chlapec, 11 let

Co ty a „cigára“?
No jasně, že už jsem to zkusil.

A dobrý?
Moc ne. Nejely mi.

Proč jsi to zkusil?
Zkusit se má všechno.

I když víš, že je to nezdravé?
Jo.

Ale zkusil jsi tedy jen jednu cigaretu?
To ne, bylo jich samozřejmě víc. Všichni měli víc než jednu cigaretu. To je jasné.

Má vůbec cenu klást nějaký odpor?

Kuřák rovná se děsný frajer. Tak to možná kdysi platilo. Ale dnes? Děti tvrdí, že už tomu tak není. Přesto jich kouří velká část. Co z toho mají? Samy nevědí. Otázkou však je, jestli má vůbec cenu nějak jim v tom bránit.

Dobře to kdysi řekl můj kamarád, který zhruba v deváté třídě dostal od matky karton cigaret k Vánocům. „Jasně jsem jí řekl, že nejvíc potřebuji cigarety, protože jsem na nich závislý a nemám peníze. Pochopila to. Sama uznala, že kdybych na ně musel shánět peníze jiným způsobem, bylo by to jen horší,“ řekl mi tehdy.

Ostatně, bylo by divné, kdyby to jeho matka nepochopila. Vždyť již od dětství byla sama silnou kuřačkou. A ten kamarád? Dnes už nekouří. Až ve dvaceti zjistil, že v tom žádné frajerství není.