Pohnuté osudy mohou mít nejen lidé, ale také zvířata, nebo umělecká díla. Své by mohlo vyprávět devět obrazů, které tvoří takzvaný Vyšebrodský oltář a o nichž jsme se učívali ve škole ve spojení s neznámým umělcem zvaným Mistr vyšebrodského oltáře.

Jak včera potvrdil převor vyšebrodského kláštera Justin Jan Berka, cisterciáci požádali v zákonné lhůtě o navrácení těchto obrazů na základě zákona o majetkovém vyrovnání státu s církvemi. A tak by se měl cyklus po letech strávených v Praze i v zahraničí vrátit alespoň symbolicky domů, do Vyššího Brodu. Skutečně jen symbolicky, protože cisterciáci neuvažují o jejich vystavení v klášteře a v Národní galerii je chtějí ponechat i kvůli dobrému zabezpečení a péči, kterou tyto vzácné malby v Praze mají.

Podle historika umění Jiřího France, který je zároveň i kurátorem Zemské výstavy, jsou obrazy skutečným unikátem a dá se říci i vyšebrodskou legendou. Stejně tak jako slavný Závišův kříž. „Náměty deskových gotických maleb se váží k Vánocům, Velikonocům, Svatodušním svátkům," řekl včera Jiří Franc a dodal: „Můžeme tedy říci, že jsou rozděleny do takových úseků jako dětství, utrpení a oslavení Ježíše Krista."

Indicie vedou k tomu, že cyklus maleb byl namalován sice neznámým autorem, ale skutečně pro opatský chrám ve Vyšším Brodě, protože například na obraze narození Ježíše klečí Petr I. z Rožmberka, který drží v rukách zmenšeninu kostela a vedle něj je rožmberský erb. Petr I. bývá označován jako druhý zakladatel vyšebrodského kláštera.
Gotické obrazy nechal těsně před pádem pohraničí v roce 1938 opat Tecelín Jaksch poslat spolu s dalšími klenoty, jako jsou Závišův kříž a Vyšebrodská madona,   do Prahy do bezpečí.

Dělo se tak pro jistotu pod záminkou restaurátorských prací. Ale ani to nezabránilo tomu, aby se maleb zmocnili Němci.

Jak včera sdělil Jiří Franc, slavný cyklus je dnes vystaven v klášteře Svaté Anežky České v Praze, má za sebou opravdu pohnutý osud. Cyklus obrazů byl například určený pro plánované Hitlerovo muzeum v Linci, byl dokonce jako první artefakt tohoto zamýšleného muzea uložen do depozitu v solných dolech v Alt  Aussee.
Kde vlastně mohli lidé obrazy v kostele vídat, není dodnes jasno.

„Možná bývaly obrazy umístěny v klášterním kostele jako retábulum, tedy oltářní nástavec nad oltářní mensou. Mohla to být ale i řada zavěšena někde v části, kde jsou chórové lavice," shrnul Jiří Franc.