Zdejší kraj si musí zamilovat snad i ten nejzavilejší příznivce velkoměstského ruchu. Pod majestátní horou Kohout, nejvyšším vrcholem takzvaných Slepičích hor, oficiálně Soběnovské vrchoviny, se rozkládá vesnička, jež tomuto malebnému koutu Kaplicka dala jméno.

Přestože pod soběnovskou dominantou, kostelem svatého Mikuláše, který v noci září daleko do tmy, panuje na první pohled pravý vesnický klid, místní se tady rozhodně nenudí. Heslo Po práci legraci tady totiž naplňují beze zbytku.

„Veselit se každoročně začínáme při bálové sezoně,“ uvedl soběnovský starosta Jan Čurda. Hasičský bál střídá ten podnikatelský, ochuzeni o svou porci zábavy nezůstávají ani děti, které v soběnovském kulturním domě rok co rok tančí maskované do nejrůznějších zvířecích anebo pohádkových kostýmů.

„Tradiční je u nás staročeská koleda, stejně jako oslavy Dne dětí, druhou neděli v září pořádáme pouť. Její přípravy jsou tedy v plném proudu,“ doplnil Jan Čurda.

I ve chvílích, kdy se zde nekoná žádná z výše zmíněných akcí, však mají Soběnovští o zábavu postaráno. Okolní lesy přímo vybízejí k procházkám, na něž se mnozí vydávají i na nedalekou horu Kohout, dostatek možností k bohatému sportovnímu vyžití pak skýtá zdejší areál s hřišti, koupalištěm a kuželnou.

Není se tedy co divit, že zájem o bydlení v Soběnově není malý. „Zájemci chodí, ovšem možnosti jsou omezené. V územním plánu je sice na individuální výstavbu vyčleněn dostatek ploch, ovšem všechny pozemky jsou v soukromém vlastnictví. Obec nyní vlastní pouze dvě parcely, k nim však nemá přístupové cesty. O jejich převedení do majetku obce jsme žádali u Pozemkového fondu, zatím bohužel bezvýsledně,“ pokrčil rameny Jan Čurda.

Veselit se Soběnovští mají kde – k dispozici je jim již zmíněný kulturní dům a pohostinství. I na nákup to do obchodu na návsi mají pár kroků. Jen škola a školka se v obci neudržely. „Do školky naposledy chodily asi čtyři děti, tak jsme ji museli zavřít. Teď je nejbližší základní i mateřská škola v sousední Besednici,“ vysvětlil Jan Čurda.

Doplnil, že zatímco v někdejší školní budově sídlí obecní úřad a v patře nad ním pak knihovna s infocentrem, nedaleký objekt mateřinky teď slouží k podnikání.

Protože rozpočet Soběnova není nijak veliký, místní se na rozvoj obce snaží v co možná největší míře využívat dotačních peněz. A celkem se jim to daří. „Dotaci jsme získali například na renovaci dvanácti kamenných kapliček kolem kaple Panny Marie v Hájku. Ty jsme svépomocí očistili, odborníci je nyní zrenovují a umístí sem nové obrázky,“ popsal soběnovský starosta.

Díky grantům si mohla obec dovolit i obměnu lamp veřejného osvětlení, které jsou nejen výkonnější, ale zároveň ušetří náklady na elektřinu. Novotou září též střecha na budově, v níž sídlí obecní úřad, nové jsou i stupní dveře do objektu.

V plánu mají Soběnovští i další investiční akce, ovšem o získání dotací na jejich realizaci se teprve budou pokoušet. Jako největší oříšek se jeví výstavba čistírny odpadních vod, která by měla ušetřit značné náklady na vývoz septiků do čističky v Kaplici. Malá však nebude ani částka potřebná na realizaci tohoto záměru.

„Odhadované náklady činí 18 milionů korun, k tomu bychom ještě rádi rozšířili kanalizaci a vodovod, takže celkem jsme na 20 milionech korun. Takovo částku bychom z obecního rozpočtu neutáhli, a tak sháníme vhodný dotační titul, z něhož by se s co možná nejnižší spoluúčastí obce dalo čerpat,“ zmínil Jan Čurda.

O něco reálnější obrysy má v tuto chvíli projekt demolice domu pod obchodem na soběnovské návsi, na jehož místě by měla vyrůst hasičárna.

Nelítostné dějiny

Sídlo Soběnovo původně spadalo pod knížectví Slavníkovců. Kaple tu byla asi již před rokem 1000. Dle urbáře z roku 1533 bylo v místě 32 osedlých. Doba v letech 1553 až 1833 zůstává v historii Soběnova utajena. Dne 3. listopadu roku 1833 lehla celá ves popelem kromě pěti stavení a dvou stodol s letopočtem 1670. Po požáru byla celá ves postavena znovu, a to včetně fary či školy. Druhá školní budova postavena v letech 1913 a 1914.

Dnešní Soběnov

Obec leží asi šest kilometrů od Kaplice uprostřed přírodního parku Soběnovská vrchovina, lidově nazývaného Slepičí hory, s nejvyšším vrcholem Kohout. V nadmořské výšce 632 metry tady žije na 300 obyvatel. Pod Soběnov spadají ještě osady Smrhov a Přísečno.

Mezi nejvýznamnější památkové objekty v katastru obce patří původně gotický kostel sv. Mikuláše (na snímku), jenž byl v polovině 17. století zbarokizován, a zřícenina hradu Sokolčí, založeného ve 13. století Benešem z Michalovic.

Soběnovští kuželkáři dělají obci dobré jméno v celé zemi

Sportu určenému všem věkovým kategoriím propadla dvanáctina obyvatel obce. „Ve čtyřech družstvech, z nichž jedno je dorostenecké, hraje na pětadvacet nadšenců,“ říká Josef Sysel, jenž coby jeden ze zakladatelů soběnovského Sokola patří k duším kuželkářského oddílu.

Sport, jehož kořeny údajně sahají až do dob babylónské říše, se v Soběnově začal hrát v roce 1980. „Tehdy se postavila dvoudráhová kuželna v místním sportovním areálu. Letos je tomu tedy třicet let, co oddíl funguje,“ podotýká Josef Sysel.

Tento sportovec tělem i duší přitom stál i u zrodu tradice dalších sportovních disciplín v Soběnově; nejdříve, v roce 1976 začali v rámci okresní soutěže a okresního přeboru bojovat o cenné kovy členové oddílu stolního tenisu soběnovského Sokola. Následovaly již zmíněné kuželky, v roce 1981 se pak zformoval oddíl badmintonu.

„Protože pro tento sport jsme u nás neměli zázemí, trénovat jsme jezdili do sousední Besednice. Badmintonisté ale v Soběnově vydrželi jen do roku 1992,“ brousí do historie Josef Sysel.

Počet oddílů soběnovského Sokola se však nezměnil; skomírající badminton záhy vystřídala kopaná. „Do té doby se tu fotbal hrál jen rekreačně, až v 90. letech se u nás tento sport rozjel, jak se patří, a naši fotbalisté se od té doby drží v okresním přeboru.“

Ale zpátky ke kuželkám. Těmi se totiž Soběnovští proslavili nejen v Česku, ale i za jeho hranicemi. „Začínali jsme v okresním přeboru a koncem 80. let jsme se probojovali na krajské soutěže,“ vzpomíná Josef Sysel.

V té době ještě barvy Soběnova hájilo jen jedno družstvo spolu s dorostenci. „V roce 2000 se naše základna rozrostla hlavně o ženy. Při výrobě klobouků pro masopustní koledníky se smluvily, že by se také mohly sejít v kuželně a zahrát si. Docela je to chytlo, ale říkal jsem jim, že kuželky je budou opravdu bavit teprve ve chvíli, kdy začnou soutěžit,“ vypráví Josef Sysel, jenž má kromě těch soběnovských na starost i další kuželkáře na Českokrumlovsku. Je totiž předsedou Okresního kuželkářského svazu Český Krumlov.

V současné době tedy o dobré jméno obce bojují tři kuželkářské týmy a k tomu jedno družstvo dorostenců. „Družstva B a C jsou zapojena do meziokresního přeboru, kde si vedou obstojně, áčko zápolí již třetím rokem v divizi. Tam jsme v posledních sezonách skončili druzí, a bojovali jsme tak i o postup do třetí ligy.

To by byl vzhledem k velikosti Soběnova veliký úspěch, ale na druhou stranu by to znamenalo hrát v jiné kuželně, neboť v této soutěži je podmínka čtyř drah, my máme jen dvě,“ vysvětluje Josef Sysel a naráží tím i na problém, který soběnovské kuželkáře v současné době trápí zřejmě nejvíce – potřebná modernizace místní kuželny.

„Čtyři dráhy bychom u nás zřejmě neuživili, ale rekonstrukce stávající kuželny bude potřeba v příštích letech udělat, neboť i v rámci meziokresního přeboru už máme zřejmě nejhorší zázemí právě my. Jisté úpravy jsme sice udělali, to ovšem nestačí,“ krčí rameny Josef Sysel, jenž doufá, že se snad v budoucnu na přestavbu a moderní vybavení kuželny soběnovským kuželkářům podaří získat dotační peníze.

Kuželky jsou prý sportem pro každého, tedy mladého, starého, silného i tenkého. „Snad jediná podmínka je, aby se mohl ohnout,“ směje se Josef Sysel, jenž každoročně, už šestadvacet let, pořádá ve své obci turnaj nazvaný Letní pohár Soběnova, na nějž se sjíždějí nejen jihočeská družstva, ale i týmy od Prahy či z Rakouska.

Má to však prý jeden háček. „Aby někdo mohl říct, že je kuželkář, musí mít na svém kontě nikoliv tisíce, ale desetitisíce hodů. Výjimečný talent bude obstojných výsledků dosahovat možná už po několika tisíci hodech,“ uzavírá Josef Sysel.