Spermie Milana Caise plují Divadlem Oskara Nedbala. V Táboře se zdrží půl roku

Vernisáž uvedla ředitelka divadla Linda Rybáková spolu s autorem, sochařem, malířem a zpívajícím bubeníkem skupiny Tata Bojs. Umělec tělem i duší Milan Cais přiblížil pro čtenáře Deníku své dílo a popsal i vztah k jižním Čechám.

Tábor si podle jeho slov vybral jeho. „Jak to tak bývá, zazvonil mi telefon a volal mi Patrik Kučera z táborského divadla, že mají zajímavý otevřený prostor, kde začali po rekonstrukci střídat různé instalace a požádal mě, zda se toho nechci také zhostit,“ vysvětlil Cais úvodem.

Osobní návštěva

Nejdříve si chtěl výstavní místo vidět. „Z fotografií člověk nepozná velikost výklenku. Musel jsem se tu s rodinou zastavit, abych si dokázal představit tu velikost,“ dodal autor spermií z laminátu.

Instalace Skrytý talent je podle Caise taková staronová věc. Asi v roce 2005 měl výstavu 9+6 spojenou s prožíváním čerstvého otcovství. „To se mi narodila první dcera. Byl to pro mě nový pocit, který mě vytrhl z normálu, a proto jsem si začal tvořit vizuální deník,“ upřesnil.

Věže Temelína se rozhlédly po kraji očima Velkého nočního hlídače

Inspirace v přírodě i rodině

V té době vytvořil několik plastik a obrazů, tenkrát skupinu mužských pohlavních buněk nazval Závod. „Když jsem je tvořil poprvé inspirovaly mě dva zážitky. Potápění v Egyptě, kdy jsem se amatérsky ponořil asi do desetimetrové hloubky s instruktorem. To byl jeden z mých nejsilnějších životních prožitků, kdy nade mnou závodila hejna ryb,“ objasnil.

A tento inspirativní skutek se mu spojil s očekáváním prvního potomka. „Když jsme čekali Evelínku, tak vznikla nejdříve kresba. Původní myšlenka byla, že hejno spermií poletí vzduchem, paradoxně se až dnes povedlo ten záměr uskutečnit,“ usmíval se Milan Cais.

Poprvé letí

Když sousoší odlil a dokončil, vystavil jej. Ale jednotlivé části stále zůstávaly ležet při zemi. „Byly součástí asi tří výstav a nikdy se je nepodařilo zavěsit. Vždy skončily jako nějaká háďata pouze na podlaze. Až v táborském divadle letí prostorem, tak jak jsem to původně zamýšlel,“ sdělil s tím, že to mu udělalo nesmírnou radost.

Jednotlivé díly nejdříve vymodeloval ze sádry, pak zformoval z laminátu a na závěr vybavil perleťovým lakem. „Původně jsem vytvořil devět spermií, tři od každého druhu o délce 450,100 a 150 centimetrů, ale jednu sošku jsem už prodal,“ popsal Cais, proč v Táboře je jen osm sošek.

Obří zástrčka na budějovické Lannovce budí pozornost. Zaujala vás?

Kromě soch i maluje

Inspiraci čerpá všude kolem sebe. „Většinou je to spojené s nějakým zážitek. Kombinuji trojrozměrnou práci a maluji také akvarely kaligrafickou tuší, pracuji hodně s vodou. Jde o abstraktní kompozice spojené s konkrétním osobním prožitkem. Názvy za sebe hovoří samy: Středobod zloby, Pomíjivost, Sblížení, Třetí oko či Narušení osobní zóny,“ naznačil svůj další umělecký směr činnosti.

Většinou pracuje pouze s černobílou kompozicí, ale občas přidá do obrazu u barevný odstín, který ho rozrazí. „Oproti koncertům, které jsou o upouštění energie, je čas strávený o samotě v ateliéru jiný způsob terapie,“ uvedl Milan Cais.

Tábor má rád. „V pátek jsem si ho prohlédl důkladněji procházkou. S dětmi sem jezdíme rádi do Moccacafé na zmrzlinu, protože tu milují. Vracíme se také pravidelně do Deštné k Mardošovi na chalupu, trávíme tu prázdniny,“ prozradil sedmačtyřicetiletý umělec.

Třetí dílo v pořadí

Skrytý talent je třetím dílem v tomto osvětleném výklenku. „Jako první jsme zde prezentovali plastiku Reliéf z dílny Zdeňka Lhotského, následoval skleněný objekt Jaroslava Bejvla vytvořený přímo pro naše divadlo,“ zmínil mluvčí DON Patrik Kučera.

Nová unikátní dekorace těší i ředitelce Lindě Rybákové. „V levitující podobě socha u nás zažívá premiéru. Doufám, že po dobu následujících šesti měsíců bude dělat návštěvníkům divadla jen radost,“ uzavřela.