Před čtyřmi roky povýšila na vedoucí. „Ke skautingu mě přivedli sourozenci,“ říká Ivana Marková, jíž kamarádi ve skautském středisku Sirius Kaplice neřeknou jinak než Zajda.

Jak a kdy jste se ke skautingu dostala?
Bylo to již v době, kdy jsem chodila do první třídy. Ke skautingu mě přivedli sourozenci, kteří již do skauta chodili a doma neustále vyprávěli o skvělých zážitcích. Skautkou jsem tedy již asi 13 let, z toho už čtvrtým rokem pomocnou vedoucí. Pomáhám s přípravami akcí a mám na starosti dívčí oddíl.

Čím vás skauting nadchl?
Na skautu se mi líbí, že je to organizace pro děti. Nejde zde o získávání peněz nebo něco podobného, ale o to, aby se děti zbytečně neválely doma nebo necouraly po ulicích. Je to zájmová organizace, kde se děti mohou naučit spoustu zajímavých věcí, které se jim můžou hodit nejen do běžného života – např. rozdělání ohně, vaření čaje z toho, co najdeme v přírodě, přežití v přírodě, ale třeba při stezkách odvahy se učí i potlačit svůj strach.

Také se zde mohou seznámit s velkou spoustou lidí a získat nové kamarády. Líbí se mi také akce, které nám vedoucí vždy připravovali. Nebyly to jen jednodenní výpravy do přírody, ale třeba týdenní putovní tábory po České republice, kdy jsme přespávali v kempech nebo jiných skautských klubovnách a poznávali památky naší země, dále to byly čtrnáctidenní tábory, které byly vždy nabité zábavou a dobrodružstvím. Účastníme se i pětidenních celosvětových sjezdů skautů a skautek, které se konaly například v České republice, Německu nebo Francii.

Co vše členství ve skautu obnáší?
Záleží na tom, zda jste řadový člen anebo vedoucí. Děti mají povinnosti chodit pravidelně na schůzky, které se konají jednou týdně, plnit úkoly, které jim byly zadané, nesmějí mluvit sprostě, jinak jim vedoucí ukládají tresty – dívkám 10 dřepů a chlapcům 10 kliků – a samozřejmě plnit bobříky a odborky, aby byly co nejlepší.

Vedoucí to mají mnohem obtížnější. Nejen že se pravidelně zúčastňují schůzek, ale také musejí mít připravený program, aby se děti nenudily, mají za vše zodpovědnost, vše musí do detailu naplánovat a nakonec uskutečnit. V Kaplici sice už dva roky schůzky kvůli malé účasti nemáme, ale na akce jezdíme stále.

Od té doby, co jsem vedoucí, musím skautu věnovat mnohem více času. Například tábor, který se koná na přelomu července a srpna, jsme připravovali již od února. Pravidelně jsme se scházeli s ostatními vedoucími, připravovali program a zadávali si úkoly, které jsme do další schůzky museli splnit, aby vše klaplo tak, jak mělo. Je kolem toho spousta nervů a i hádek, ale když pak vidíte úsměv na tvářích účastníků, je to nejlepší odměna!

Jsou skautky oproti skautům v menšině? Považují si vás jako ženu, nebo to mají skautky naopak těžší?
Dříve skutečně bylo skautek méně, ale teď už se síly vyrovnaly. Jestli to mají skautky těžší? No asi záleží, jak v čem. Například když jsou soutěže zaměřené na sílu nebo rychlost, tak jsou ve výhodě kluci, ale soutěže na logiku většinou vyhrávají dívky. (Smích)

Jinak rozdělat oheň se učí jak chlapci, tak dívky, takže rozdělání v brutaru, aby byla na táboře teplá voda na mytí nádobí, holky neminulo. Kluci se naopak nevyhnuli službě v kuchyni.

Jaký by podle vás měl být pravý skaut?
Určitě by si měl umět poradit za každé situace. Neměl by se nechat zastrašit prvním problémem, který se vyskytne, ale měl by se problémy snažit řešit. Také by měl být samozřejmě slušný, ochotný, poslušný a měl by pomáhat lidem, ať už jsou to mladší „bráškové a sestřičky“ anebo třeba úplně cizí lidé. A co je hlavní, neměl by se stydět za to, že je skautem, ale právě naopak!