Přesně po 120 letech se v sobotu na českokrumlovské vlakové nádraží vrátil kníže Adolf Josef Schwarzenberg. Přivezl jej sem historický vlak pojmenovaný po legendárním českokrumlovském fotografovi Josefu Seidlovi, jenž právě po železnici vyrážel na místa, která tak rád zvěčňoval.

Poprvé se kníže do Krumlova vlakem vydal 19. listopadu 1891. Po nově otevřené železniční trati tehdy z Českých Budějovic přes Krumlov do Kájova vyjel zvláštní vlak se 48 vagony, v nichž se na zkušební jízdu vydaly dvě stovky vážených občanů. „Vlak tehdy táhla stejná lokomotiva, kterou jsem přijel i dnes,” řekl v sobotu na českokrumlovském nádraží početnému publiku divadelník Miroslav Mareš, jenž knížete Adolfa Josefa představoval.

Doplnil, že pravidelná přeprava na této trati byla zahájena až 20. prosince, a to třemi páry vlaků oběma směry denně. „O rok později, konkrétně 4. července 1892, pak vlaky začaly jezdit i do Nové Pece a od 12. 6. 1910 až do Nového Údolí a bavorského Haidmühle,” doplnil Miroslav Mareš.

Historické vagony plné oslavenců v sobotu do Krumlova přivezla parní lokomotiva řady 310, lidově nazývaná Kafemlejnek. „Ta na lokálních tratích Rakouska – Uherska jezdila už na přelomu 19. a 20. století,” přiblížil Pavel Kosmata z českobudějovického krajského centra osobní dopravy Českých drah. „Lokomotiva táhne historické vozy třetí třídy, jeden restaurační vůz a také taneční vagon. Je v něm tolik místa, že by se tam dalo tančit, navíc v podlaze jsou skleněné průzory, jimiž je možné sledovat za jízdy koleje,” popsal v sobotu Pavel Kosmata. Doplnil, že zvládnout přibližně osmdesát kilometrů dlouhou cestu pomáhala Kafemlejnku ještě menší motorová lokomotiva. „To zejména do kopce,” podotkl Pavel Kosmata.

Lidé, kteří si nenechali ujít slavnost, jejíž součástí byly i speciální divadelní prohlídky českokrumlovského Musea Fotoateliér Seidel, se na kouřící historický skvost nemohli vynadívat.

„Do vlaků jsem velký fanda, mám doma i encyklopedie. Přesně tím stejným vlakem, který přijede dnes, jsem se už jednou svezl, dneska se tedy jen podívám,” řekl dvanáctiletý David Bedlán z Českého Krumlova.

„Já jsem tu hlavně kvůli manželovi a dětem,” smála se Kateřina Doležalová ze Srnína. „Původně jsme se chtěli i svézt, ale děti jsou nemocné, tak se jen podíváme. Vlakem cestuji ráda, zvláště s dětmi je to pohodlné. Na rozdíl od autobusu se tam můžete i projít. Historie je krásná, ale mám raději polstrované sedačky,” dodala Kateřina Doležalová v narážce na dřevěné sedačky v původních vagonech.

Podle Elišky Koričarové z Destinačního managementu Českokrumlovského rozvojového fondu do Krumlova vlakem přijíždějí například Britové, ale i obyvatelé dalších zemí, kde jsou lidé cestování vlaky přivyklí. „Většina turistů ale pořád preferuje autobusové spoje, které jsou mnohem rychlejší,” doplnila Eliška Koričarová.

Jak podotkla místostarostka Českého Krumlova Jitka Zikmundová, vlak by pro cestu do města volilo více výletníků, ovšem cestování by muselo být nejen rychlejší, ale také komfortnější. „Například budova nádraží je sama o sobě krásná. Při zachování historického rázu objektu by si však rekonstrukci zasloužila čekárna i toalety. Důležitý je i doplňkový servis pro cestující, například moderní informační systém o odjezdech a příjezdech vlaků,” upřesnila Jitka Zikmundová s tím, že na městě už by pak bylo zajistit co nejjednodušší a nejfunkčnější autobusovou dopravu od vlakového nádraží do středu města.

Podle Pavla Kosmaty z Českých drah už se však rekonstrukce trati z Českých Budějovic na Český Krumlov chystá. „V plánu je kromě vybudování bezbariérových nástupišť a modernizace čekáren také například odstranění nebezpečných nechráněných přejezdů. To cestování vlakem po této trati zrychlí.”

Jezdit stoletou lokomotivou? Je to bláznovství, říká strojvedoucí

Řídit historickou parní lokomotivu nemůže hned tak někdo. Podle Michala Hájka (na snímku), strojvedoucího, jenž v sobotu společně se svými dvěma kolegy přivezl do Českého Krumlova 110 let starou lokomotivou řady 310 soupravu historických vagonů, jsou na to třeba zvláštní zkoušky. „Při nich člověk musí prokázat znalosti o konstrukci a ovládání vozidla. Neméně důležitá je ale také praxe při renovaci a údržbě lokomotivy,” vysvětlil Michal Hájek, jenž s Kafemlejnkem, jak se jeho lokomotivě přezdívá, vyjede od jara do podzimu přibližně dvakrát třikrát za měsíc. Na železnici ale řídí i moderní stroje. „Jízdu historickou lokomotivou mám moc rád, i když to není žádný odpočinek, ale těžká manuální dřina. Na to, abychom dnes vyjeli, jsme se s kolegy museli sejít den předtím ráno, v mašině zatopit, uklidit vagony, vyšíbovat a celou noc udržovat oheň. A dnes, za jízdy, házíme dvanáct hodin lopatou,” zasmál se Michal Hájek, jenž si i přesto vyhlídkovou jízdu rychlostí 40 kilometrů v hodině pokaždé naplno užívá.