Rožmberk nad Vltavou – U hradu Rožmberk se pod středověkou věží Jakobínka sešly dvě skupiny lidí. Jedni jsou z Jaroměře, ti druzí 
z Francie. I přesto, že nemluví společným jazykem, společnou řeč si najdou vždy. V obou případech se totiž jedná o tesařské učně, kteří se zde sešli proto, aby nasbírali cenné zkušenosti 
a zapojili se do projektu restaurování a obnovy středověké hlásky za pomocí původních postupů. Tedy vše ručně a bez moderních strojů.

Autor projektu Petr Pavelec, ředitel Národního památkového ústavu, územní památkové správy v Českých Budějovicích, říká: 
„V praxi si chceme v maximální možné míře ověřit historické stavební postupy a technologie." Záměrem je zachránit a zpřístupnit významnou památku a současně také zachraňovat 
a uchovávat znalost historických řemesel. „Velmi nás proto těší příležitost zapojit do neobvyklého procesu stavby středověkého lešení 
i mladé a nadějné tesařské učně, kteří mohou nabyté zkušenosti uplatnit během své budoucí praxe a šířit dál povědomí o jejich využitelnosti i v dnešní moderní 
a technicky vyspělé době nejen v Čechách, ale i v zahraničí," pochvaluje si Petr Pavelec.

Vše se odehrává pod bedlivým dohledem tesařského mistra Petra Růžičky a učitele odborného výcviku z Jaroměřské řemeslné školy Ladislava Kubiase. „Po celé Evropě je řemeslo na ústupu. To se my tady snažíme změnit. Důležitou věcí je zapojit do procesu mladé lidi. Podchytit mladou generaci," popsal Petr Růžička, který ovšem připustil, že zpočátku moc důvěry k mladým učňům necítil. „Měl jsem poněkud falešnou představu o úrovni tuzemských škol. Jedna z nejlepších tesařských škol je v Jaroměři, kde jsme se s vedoucím tesařských dílen Ladislavem Kubiasem dohodli, že ti nejlepší studenti ke mně půjdou na zapracování. A ukázalo se, že to jsou kluci chytří, že se něco naučili a že to chtějí dělat." V Rožmberku si tedy mladí tesaři získávají k řemeslu hlavně cit. „Měli by být hrdí na to, co dělají a pokud by chtěli v budoucnu pracovat na památkách, nebo s památkami, musí se s nimi nejdřív setkat, aby proces samotný vůbec docenili," vysvětlil Petr Růžička.

V hradním areálu nyní voní dřevo a vzduchem se nese zvuk řezání pil a seker. Čas od času je slyšet i nějaké francouzské slovo, ale domluva se odehrává především podle principu „ruce-nohy". „Tímto způsobem si v našem řemeslu můžete říct v podstatě všechno," usmíval se Petr Růžička. Studenti se učí sžívat se sekerami, pilami, vyrábějí kolíčky na lešení a pomáhají při manipulaci s vrátkem. „Jde o to opatrně cvičit styl, uchopení nástroje, pochopení toho nástroje. Aby se to z logického myšlení dostalo do reflexů a člověk to dělal automaticky. Pak si teprve může hlídat, jestli to dělá čistě a dobře," vysvětlil.

„Je to super," reagoval Dominik Beneš, jeden ze studentů z Jaroměře. „Každá škola nemá tu možnost se sem dostat, takže jsem rád, že alespoň část z nás sem jet mohla. Musím říct, že to lešení je skvělé. Takhle to opravdu spojit všechno dřevem, žádný kov, jenom stará tesařina. Baví mě to," přikývl tesařský učeň.

Na starou tesařinu, ale spíše na řemeslo jako takové, nedá dopustit ani Petr Růžička. „Bohužel jsme jako civilizace neuvěřitelně zahledění do pokroku. Preferujeme extrém technického řešení a při tom nám tady ladem zůstává z historie spousta věcí a poučení, které bychom mohli používat a usnadnilo by nám to život i teď, ve 21. století."