Poukaz na 20 000 korun a diplomy obdrželo při slavnostním předání maturitních vysvědčení trio studentů Střední odborné školy strojní a elektrotechnické Velešín. Tento tříčlenný tým zvítězil v prestižní celorepublikové IT soutěži NAG-IoE v kategorii pokročilých. Druhák Jakub Švarc a maturanti Martin Bárta a Jiří Bendík vyhráli v obrovské konkurenci se svým robotem – špionážním křečkem.

Soutěžní týmy plnily několik měsíců jednotlivé praktické úkoly vyžadující znalosti z IT oborů, jako jsou počítačové sítě, operační systémy, elektronika a programování hardware z oblasti zařízení IoT. Během slavnostního předávání ocenění obdržel od zástupce poroty diplom i ředitel školy a k tomu kufřík se soutěžní sadou, s jejíž pomocí studenti funkčního špionážního křečka vyrobili.

Jakub Švarc z Nových Homol, Martin Bárta z Českého Krumlova a Jiří Bendík z Českých Budějovic na robotovi pracovali půl roku.

Proč jste si jako robota zvolili zrovna „křečka“?
Zadání bylo vytvořit přenosné zařízení na živém organismu. Dlouho jsme přemýšleli, co by to mohlo být. Dělali jsme si z toho legraci a křeček nás napadl celkem náhodou. Pak jsme se toho ale chytili a vznikl náš robot.

Váš robot skutečně vypadal jako křeček?
Křeček byla hračka, kterou sestra jednoho z nás dostala jako malá. Hračka měla dvě kolečka a na čumáku knoflík, který se otáčel, když křeček narazil do zdi. Na hračku jsme navlékli čip, ASP modul – malý počítač s čidly, který zachycoval hodnocení. A byla tam i kamera, která zachycovala také, co křeček vidí a jak se pohybuje. Účelem bylo vytvořit špiona. A křeček je malý. Naším soutěžním úkolem bylo prostřednictvím našeho robota zjistit zadání na písemku v jiných ročnících školy. Takže náš křeček musel být schopný dostat se do třídy, nepozorovaně vyfotit třeba zadání na tabuli a vrátit se zase zpátky.

A to se očividně podařilo. Vyfotil to tak, že o tom osazenstvo učebny opravdu nevědělo?
Všechno jsme vyzkoušeli, aplikovali v praxi, nicméně křeček byl robotický, takže byl slyšet. Ale myslíme si, že nějaký třeba vojensky vycvičený živý křeček by to zvládl.

Protože je křeček malý a po vypuštění z klece se může někam zatoulat a zalézt třeba pod skříň, sestrojili jsme ještě obojek, který se dal ovládat pomocí mobilu. S pomocí mobilu bylo možné na obojku zapnout třeba diody nebo bzučák a po zvuku zatoulaného křečka najít.

Jakub je z nižšího ročníku, než vy dva. Jak jste se dali dohromady?
Jakub: Kluci neměli třetího do týmu, tak jsem prostě šel.
Martin: Dostal od nás nabídku. Slyšeli jsme od učitelů, že je šikovný.
Všichni: Bavilo nás to. Pracovali jsme na tom po škole, zůstávali jsme ve škole i do devíti do večera, pak jsme jeli domů a druhý den znova. Sebralo nám to spoustu volného času, ale myslíme, že to za to stálo. 


Odmaturovali jste a co plánujete dál?
Jiří: Já plánuju jít na vysokou školu, na JU na aplikovanou informatiku, pokračovat v tom, co jsem začal.
Martin: Já mám také podanou přihlášku na stejnou univerzitu, ale obor mechatronika.
Jakub: Já jasno ještě nemám, zatím je pro mě hlavní dostat se úspěšně k maturitě.