Tedy známému gastronomickému specialistovi, který pomáhá propagovat jihočeské potraviny v projektu Regionální agrární komory Jihočeského kraje nazvaného Chutná hezky. Jihočesky.

Dlouhého času, který věnovala sledování vaření Petra Stupky, nelitovala ani mladá žena Šárka Peřinová z Olomouce. „Mám moc ráda ryby. A Petr Stupka předváděl několik receptů z kapra. Všechno jsem ochutnala, chutnalo to výborně."


Petr Stupka rozhodně není skoupý na slovo. Líčil Deníku, jak se dostal k vaření. "Kdysi dávno jsem pokreslil mamince kuchařku oranžovou pastelkou. Možná to byl začátek mé kuchařské praxe… Já jsem chtěl malovat. Chtěl jsem dělat grafiku, to mě bavilo.

Ale protože jsem v 60. a 70. letech chodil do kostela, tak to nešlo. Bylo jasné, že musím do učení a moje druhá alternativa byla parník, se kterým budu jezdit po světě.  Cesta na parník vedla přes hotelovou školu. Tak jsem se nejprve musel vyučit kuchařem. Vůbec toho nelituji a jsem za to šťastný, protože kuchař je krásné řemeslo."

Na Křemežském veletrhu už jste poněkolikáté…?
Když tu začínala ta tradice, tak jsem tu byl jednou s maminkou a od té doby ne, protože jsem býval v Holašovicích.
Teď je ohledně vaření veliká osvěta, vaření je velice populární. Máte dojem, že to příznivě ovlivňuje Čechy  v hodnocení a výběru jídel v restauracích a také v tom, jak vaří doma?
Určitě to vliv má, funguje to stejně jako všude v cizině. Ale naštěstí v Čechách pořád ještě umíme vařit. Protože například moji žáci z hotelové školy, kde jsem 12 let učil, se rozlítli do světa a díky jim vím, že například v Anglii už rodiny vůbec vařit neumí. Takže tam ta osvěta směřuje spíš k restauracím, zatímco u nás je dobrý, že se pořád soustředíme na domácí vaření, což považuji za strašně důležitý.   I když se používají hodně polotovary, pořád je to veliký přínos, že se nejedí pouze hotová kupovaná jídla.
Myslíte si, že česká kuchyně je opravdu tak nezdravá, jak se říká?
To si určitě nemyslím. Česká kuchyně je zdravá a pestrá jako ostatní kuchyně. Bohužel v době totality se udělaly jednotné normy, takže spousta jídel a surovin, jako třeba jáhly a pohanka, se  z našeho jídelníčku vytratily téměř úplně. Stejně tak jsou v jídelničku devastované luštěniny. Přitom jsou nesmírně cenný zdroj surovin, nejenom živin.  Myslím, že zásadní chyba je, že nejíme pestře.  My máme hromadu nějaké přílohy zalitou omáčkou a kousek masa. To nám stačí k obědu. Je to strašná škoda, protože tělu dáváme nesmírné úzkou škálu toho, z čeho má potom stavět. Nejde jenom o energii, tělo potřebuje také pořád stavět, opravovat. Kde má brát potřebně živiny, když ne z jídla. To je celý problém –  že jíme monotónně. Jakmile ale nad tím někdo začne přemýšlet a vypustí z jídelníčku maso, začne jíst najednou velice pestře.  Mám to vyzkoušené. Velmi rád si dám někdy celý týden bez masa a mám jednou čočku, pak třeba květák, či to jídlo zase doplním něčím dalším, takže nelením a mám na talíři třeba tři druhy příloh. Nebo něco hlavního a k tomu ještě nějaký malinký doplněk. Tak takhle já rád vařím. Česká kuchyně tedy není vůbec nezdravá, je tradiční. Naopak vychází z domácích surovin a to je pro nás důležitější, než jíst  nějaké věci z Tramtárie.

Jaké recepty předvedete lidem na veletrhu?
S sebou tady máme třeboňského kapra a srnce. K tomu máme jihočeské sádlo a další ingredience včetně třeba kmínu z Jindřichova Hradce. Výborný, dvouletý, voňavý kmín. Z těchto surovin tu děláme pět šest různých variant. Místní Radniční restaurace uvařila báječné srnčí ragú. To lepší maso jsem si nechal na biftečky. Ořezy se zpracovaly do ragú. Kapra dělám tradičně bez kostí a na tři čtyři způsoby, protože něco pečeme na pánvi, něco v troubě. A pak to po malých porcičkách dáváme lidem ochutnat. Baví mě to.

Jaké jídlo máte vy nejraději?
Já miluji nade vše čerstvý chleba s máslem – samozřejmě s jihočeským, na tom trvám – a zároveň třeba s medem. Na tom si nejvíc pochutnám, to je můj nejlepší zákusek. Ale mám rád třeba i telecí na paprice stejně jako dobrý hospodský guláš. Prostě já jím všechno a rád.