Josef Burda v lese pracuje už čtyřicet let.


Jak jste se k této práci dostal?

Už když jsem vyšel základní školu, první, co bylo, šel jsem do lesa. Přihlásil jsem se tedy na lesnické odborné učiliště v Prachaticích. Po získání výučního listu jsem asi rok pracoval v lese a pak se mi podařilo složit přijímací zkoušky na mistrovskou školu ve Strážnici. Po studiích, to bylo někdy v roce 1971, mě poslali právě sem, do Krumlova. Rok jsem dělal dřeváka, pak se uvolnilo místo hajného, které jsem vzal. A od roku 1991 pracuji u Lesů České republiky jako revírník.

Co vše musíte v práci zastat?

Je toho poměrně dost a na vše jsem zatím sám. Ale protože se mi blíží důchodový věk, měl bych dostat adjunkta. Potřeboval bych čtyři nohy, abych to všechno stihnul. (Smích) Základem je připravit si projekty vždy na následující rok, tedy vyznačit probírky a prořezávky, mít vše spočítané. Pak už následuje práce přímo v lese – těžba, probírky, souběžně s tím se zalesňují holiny, které vznikly rok předtím. Nezbytná je ochrana kultur, třeba postřik proti klikorohovi, ožínání, natírání stromků proti zvěři anebo ochrana rostlin například oplocenkami. Mým úkolem je i chránit les před škůdci. Monitoruji bekyni mnišku nebo dřevokaze čárkovaného, mám tu lapače na lýkožrouta… Při pochůzkách v lese pak sleduji, co se tam děje. Všímám si i stavu mravenišť.

Těch tady máte hodně?

To ano, když jsem tady začínal, dokonce jsme zakládali mraveniště tam, kde nebyla. Takže říkám, že turisté, kterých se v mém revíru pohybuje díky značeným trasám i naučným stezkám mnoho, si tady nesmějí sednout na pařez a vytáhnout svačinu, jinak mají po ní. Mravenci jsou ale velcí pomocníci, likvidují třeba škůdce bekyni mnišku, jejíž housenky se rodí u paty stromu, a tak je mravenci mohou vybírat. Snaží se ale dostat i kůrovce.

Jaké stromy mohou lidé ve vašem revíru obdivovat a na jakou zvěř natrefit?

Je tady hlavně smrk a buk. Snažíme se nedělat monokultury, aby byl les rozmanitý. Dlouho jsme měli problém s jedlí bělokorou, vadilo jí zdejší podnebí. Pak se ale srovnala. Co se týká zvěře, máme tu vysokou, srnčí i černou zvěř, byli tu i mufloni, ale rysi jim nedali pokoj, tak odtáhli. Zajímavostí je malá sovička kulíšek nejmenší.

Který strom máte nejraději?

Smrk, protože je ho v mém revíru nejvíc a pořád s ním pracuji.

Dokázal byste žít tam, kde není les?

To si vůbec nedovedu představit. Les je zkrátka můj život.

S cílem zvýšit povědomí o ochraně přírody či posílit trvale udržitelné obhospodařování lesů vyhlásila rok 2011 Organizace spojených národů Mezinárodním rokem lesů. Je pro vás les důležitý? Podívejte se spolu s námi na příběhy lidí, kteří v lese tráví většinu dne a pro něž je les nejen prací, ale i smyslem života.