„Zpočátku jsem s tím nesouhlasila," říkala v sobotu v Domě pro seiory Wágnerka osmdesátiletá Olga Vlasáková. „Nebyla jsem na to připravená," dodala. Paní Olga se totiž za necelé dvě hodiny měla stát nevěstou. Znovu po šedesáti letech a po boku stejného muže. Příbuzní ji úmyslem, ustrojit jim diamantovou svatbu, překvapili.


Ve dveřích se vzápětí objevil již v gala třiaosmdesátiletý Jaroslav Vlasák. To, že si po obřadu odvedl z obřadní síně českokrumlovské radnice svou paní  jako před  šedesáti lety po vlastních nohou, byl zázrak.   Před deseti lety totiž vážně  onemocněl po úrazu páteře a lékaři mu nedávali naději, že ještě někdy vstane z invalidního vozíku.

  Ale  manželů se tehdy s otevřenou náručí ujali v domově Wágnerka. „Paní ředitelka  nám velice vyšla vstříc a díky jí i péči zaměstnanců a fyzioterapeuta tatínek zase začal chodit," nešetřila  chválou                dcera Marcela Zvolská, která se o rodiče příkladně stará.


Manželé Vlasákovi se před 60 lety brali ve Vraném nad Vltavou, kde také po celou dobu, kdy spolu zažívali chvíle krásné i zlé,  bydleli. „Ženu jsem poznal, když chodila do střední školy a já tam působil jako lyžařský instruktor," vyprávěl Jaroslav Vlasák.   „Když jsme se brali, bylo mé ženě přes 20 a mně 24 let. Na národní výbor nás vezl řezník v malém kabrioletu, ostatní svatebčané došli pěšky, tehdy moc aut nebylo. Brali jsme se v 52. roce a v 53. přišla měnová reforma. O vše jsme přišli a začínali jsme znova od začátku."


Vlasákovi mají jednu dceru a tři vnoučata.  Jedenadvacetiletou Marušku, šestadvacetiletou Karolínku a dvaatřicetiletého Štěpána.  „Jedna dcera úplně stačí. Ta vydala za všechny," usmívala se paní Olga. „Hodně jsme cestovali. Zpočátku na motorce. Po čase jsme si koupili auto." „Ale museli jsme na něho stát frontu a ještě mít v práci vyznamenání," dodal s úsměvem Jaroslav Vlasák, který nikdy nevstoupil do komunistické strany, ať na něho tlačili sebevíc. "Projeli jsme s autem celou Evropu."


Paní Olga pracovala jako vedoucí účtáren, Jaroslav jako elektromechanik 45 let u jedné firmy.  A v důchodu ještě dvacet let dělal převozníka na Vltavě ve Vraném.


A jaký mají Vlasákovi recept na dlouholeté manželství?  „Člověk musí být tolerantní vůči druhému," shodovali se. „A být trpěliví. Ony si to ženy zaslouží," podotkl Jaroslav. „A já vždycky říkala: Máš pravdu," doplnila paní Olga.