Silnici E55 přikryla tma, rtuť teploměru se vyšplhala lehce nad nulu. Prostitutkám to nevadí, kolem kaplického úseku mezinárodního tahu jich postávají desítky.

Je středa večer a strážník kaplické městské policie Václav Klimeš vyráží spolu s kolegyní Bohumilou Kukolíkovou vstříc další fázi nekonečné války proti prostitutkám. Zbraně však příliš ostré nemají; lehké děvy mohou legitimovat, zapsat si jejich osobní údaje a z místa u silnice je vykázat, neboť nabízení sexuálních služeb je v takových případech v podstatě neprokazatelné. Pouze tehdy, když prostitutku s jejím zákazníkem načapají přímo při činu, se mohou opřít o městskou vyhlášku a hrozit pokutou.

Kaplické náměstí je liduprázdné. I tady se kurtizány čas od času prodávají. „Více nás ale trápí přeložka. Tam se naše snažení podobá boji s větrnými mlýny. Prostitutku od silnice vykážeme, ale za chvíli je tam znovu. Nic však nezmůžeme,“ krčí rameny Václav Klimeš, zatímco vyjíždíme z Kaplice a vydáváme se na Dolní Dvořiště.

Po pár stech metrech objevujeme první služebnici lásky. Doklady strážníkům podává bez připomínek, blesky fotoaparátu, jehož objektiv míří na strážníky, nikoliv na ni, se prostitutce nelíbí. „Jako co to má být? Já vás budu žalovat, že tady fotíte. Ty hovado, foťte si svoji matku!“ křičí. „Před dvěma hodinami jsme ji odtud vykázali a je zpátky. Chodí tu v černém oblečení, to je teď, za tmy, o život,“ podotýká strážnice Bohumila Kukolíková.
Jedeme dál. Po několika minutách na auto strážníků mává typickým gestem další prostitutka. Když spatří nápisy na autě a majáky na střeše, stáhne se o dva kroky zpátky. „Jsme vám tu pro legraci? Před chvílí jsme vás odtud vykázali,“ rozohní se Václav Klimeš. „Seberte se a jděte pryč, už vás tu nechci vidět.“

Je to prý známá firma. „Patří mezi místní hvězdy, ale jsou tu i hezčí,“ podotýká strážník. Je nejstarší řemeslo povolání jen pro mladé dívky? „Kdepak, v poslední době pozorujeme, že se tady objevuje hodně starších žen, i padesátnic,“ odpovídá Václav Klimeš.

Jen to dořekl, nedaleko odbočky na Bujanov jedna z nich stojí. „Vydělávám si tu na nájem, děti už mám velké,“ vysvětluje prostitutka, co ji sem přivedlo až z Písku, kde má podle dokladů trvalé bydliště. „U nás vám pšenka nepokvete. Jednou je to zakázaná věc, tak ji dělat nebudete,“ zpraží ji Václav Klimeš.

Nasedáme zpátky do auta, kolem něhož projede jiný vůz. „Á, pasák už vyjel pro děvčata,“ poznává automobil Václav Klimeš. „Jakmile vyrazíme na trasu, pasáci prostitutky odvážejí pryč. Jsou pro ně zdrojem příjmu, a tak se je snaží chránit,“ vysvětluje strážník.

Neujedeme ani kilometr, a u silnice stojí další dvě prostitutky na jednom místě. „Ta práce mě nebaví, ale potřebuju peníze,“ říká čtyřiadvacetiletá dívka, která je pro strážníky zatím neznámá. Kolem místa, kde si policisté zapisují totožnost žen, projede auto a po chvíli prudce zrychlí. „Vidíte, jak jede? Jemu nic neuděláte a nás tu pořád otravujete?“ oboří se na strážníky jedna z prostitutek. „Seberte se, děvčata, napněte plachty a plujte odtud pryč,“ nedá se Václav Klimeš.

Po chvíli přijíždíme k pomníku válečných letců nedaleko Bujanova. Právě tady je jedno z oblíbených míst, kde prostitutky svým zákazníkům poskytují nabízené služby. Ostatně, i člověk neznalý věci by to poznal s nezlomnou jistotou – desítky papírových kapesníčků, krabiček od kondomů i samotných použitých prezervativů jsou dostatečným důkazem. „Kdybych měl tu moc, dal bych děvčatům do rukou igelitové pytle a poslal je všechen ten nepořádek sbírat. Možná by to bylo účinnější než veškeré pokuty,“ kroutí hlavou Václav Klimeš při pohledu na haldy odpadků nedaleko od pietního místa.
Prostitutky se na Kaplicku hodně střídají. „Jednou jsou tady z Písecka či Prachaticka, pak zase z Ostravska. Asi se vždycky po čase okoukají, a tak se vymění. V poslední době se tady začíná objevovat také mnoho Maďarek, to nikdy dříve nebývalo,“ říká Václav Klimeš, zatímco ze silnice E 55 odbočujeme směrem na Pšenici a Bujanov. Tam totiž rajón kaplických strážníků končí – své pravomoci mohou uplatňovat jen v katastru města Kaplice a právě nedaleké obce Bujanov, kde dohlížejí na pořádek v souladu s veřejnoprávní smlouvou.

„Právě tady, kolem silničky na Pšenici, si prostitutky se svými zákazníky jezdí užívat nejčastěji. Jednou jsme tu na louce narazili hned na šest aut vedle sebe,“ vzpomíná Václav Klimeš a zastavuje u polní cesty. „Jsou tu čerstvě vyjeté koleje,“ zpozoruje a najíždí do nich. Na poli u silnice však žádné auto nestojí, ujelo tak zřejmě jen chvíli předtím.

Přímo při činu však strážníci dvojici chtivou vášně přistihli už mnohokrát. „Jednou za čas se do míst, která mají prostitutky v oblibě, vydáme v civilních autech a číháme. V takových případech je úspěch zaručen,“ prozrazuje jednu z osvědčených taktik Václav Klimeš. Maskování civilem má podle něj hned dvojí význam: „Už nejednou se nám také stalo, že pasák seděl na náměstí a čekal, až vyjedeme se služebním autem. Potom své ovečky varoval. To v případech, kdy se do terénu vydáme civilními vozy, nehrozí.“

Odbočujeme zpátky na silnici E 55 a vracíme se do Kaplice. Po prostitutkách ani stopy. Až na jednu – tu, jež se zhruba před hodinou tak bránila fotografování. Zdá se, že po opakovaném legitimování to lehká děva pro dnešek konečně vzdává a ze svého stanoviště odchází.
Skóre je slušné – za pětačtyřicet minut osm legitimovaných prostitutek, z nichž jedna do spárů strážníků spadla dvakrát. „Až se oteplí, bude to horší, to v našem rajónu stává i patnáct děvčat,“ podotýká Václav Klimeš.

Přijíždíme do setmělé Kaplice, jejímiž ulicemi procházejí jen party výrostků. Na křižovatce Omlenické a Linecké ulice necháváme přes silnici přejít mladou dívku. „To je také známá firma, Češka se dvěma malými dětmi. Na auta ale nemává nikde u silnice, má svoji stálou klientelu,“ říká Václav Klimeš. Další fáze války proti prostituci je u konce, na frontu se kapličtí strážníci znovu vydají při další večerní službě.

Prostitutkám však zatápí i státní policisté. „Naše výjezdy se snažíme koordinovat, aby na trase nebyli ve stejný čas jako my a silnice byla stále pod kontrolou,“ vysvětluje Václav Klimeš, jenž je k vizi, že by lehké děvy svá stanoviště u silnice někdy opustily nadobro, skeptický.

„To povolání je tu, co svět světem stojí. Pomohla by snad jedině jeho legalizace – živnostenské listy, odvody daní, podnikání výhradně v nočních klubech a pravidelné lékařské prohlídky,“ odtajňuje svůj recept Václav Klimeš.