Řetěz v jízdě do kopce při každém šlápnutí prokluzoval, pokračovat nešlo. Asi řetěz. Vyměnil ho a šplápnul znovu do pedálů. Jenže řetěz prokluzoval dál. Dostal číslo na Bena, že prý pomůže. Ben nevěděl, předal Tadeášovi číslo na Jonathana, ten byl Luandě, a tak mu dal číslo na Filipa. S tím obešli celé město. Všechny servisy, kde by mohli pomoci, bez úspěchu.

Tadeáš Šíma
- Pětadvacetiletý cestovatel z Prachatic se vydal na expedici Na kole přes Afriku 27. listopadu.
- Za 7 až deset měsíců chce zdolat asi 17 tisíc kilometrů a chce dojet do Kapského města.

„Kontaktuji ještě svoji spojku přes kola, Claudia z Luandy, a ten mi jen potvrzuje mojí černou předtuchu. Musím se vrátit do Benguely do servisu k Igorovi Silvovi, který mi vyplétal zadní kolo. Nakládám ještě týž den kolo do autobusu a jedu zpátky těch 400 kilometrů,“ popsal Tadeáš.

Igor pomohl. Bylo potřeba vyměnit kazetu a přední převodník. Když už se v tom šestinásobný mistr Angoly v silniční cyklistice tři hodiny vrtal, vyměnil rovnou i ložisko. Do Lubanga zase odjel autobusem. Přespat chtěl u Filipa. Počkat na něj měl v nákupním středisku. Tam si objednal hamburger, když v tu chvíli ho míjela mladá bílá holka a chtěla z něj portugalsky vymámit kdo je.

„Když zjistila, že jsem ze Šumavy, začali jsme klábosit česky. Svět je malý a o náhody tu není nouze. Klára pracuje v Angole pro Člověka v tísni. Vůbec v Lubangu neměla být a už vůbec ne v tomto obchodním středisku. Pak jsem strávil dva dny ve společnosti krajanů Kláry, Dana a Ondřeje,“ doplnil. Pak vyrazil na hranice s Namibií. Byly to čtyři dny vydatného šlapání. Kolo drží a krajina je zase trochu jiná. „Skončilo období dešťů a podél cesty jsou jezírka a podmáčená rýžová políčka. Baobaby míjím stále a někdy je u nich i rezavý tank z nešťastných minulých dob. Angola mi bude chybět,“ ujišťuje Tadeáš, když dojel do Namibie.