Na gauči svůj volný čas ale sedmnáctiletá Alena Švambergová z Českého Krumlova trávit nechtěla. A tak se rozhodla věnovat tanci, který ji naprosto pohltil.

Proč ses rozhodla nakonec věnovat tanci?
Ve sportu jsem si nemohla vybrat. Nesnáším kolektivní hry s míčem. Prostě to není moje. Nijak mě nebralo například ani plavání. Jednoho dne jsem viděla pozvánku na závodní tanec a bylo jasno. Začalo mě to moc bavit. A tancování mě baví pořád.

To bylo zhruba kdy?
Asi tak před více než šesti lety.

Pod jakým klubem jsi tancovala?
Byla jsem v tanečním klubu De La Dance, ale ten se bohužel před dvěma lety rozpadl. Trenér nás pak ještě nějakou dobu soukromně trénoval v domě dětí. Přes půl roku už ale s mým tanečním partnerem v žádném klubu nejsme, takže trénujeme, kde se dá. Sál nám půjčoval například českokrumlovský klub Storm Dancers. Mohli jsme tam trénovat, kdy jsme potřebovali, což ostatně chceme zase využít, protože nás čekají další akce.

Jako například?
Tancujeme na nejrůznějších akcích. Například předtančení, maturitní plesy a podobně.

Máš specializaci na určitý druh tance?
Standardně jsem tancovala latinskoamerické tance. Momentálně se ale s partnerem Jiřím Stejskalem orientujeme na takzvaný výrazový tanec. Je to kombinace všech možných stylů. Zkoušíme na různorodou hudbu, klidně i na metal. Vlastně je to něco ve stylu krasobruslení, akorát na parketě.

Tanečního partnera máš stálého?
Ano. Tancujeme spolu už zhruba pět let. Poznali jsme se na základní škole. Zkusili jsme to, a už spolu zůstali.

Chtěla by ses tanci věnovat i ve větší míře?
Určitě bych tancovat chtěla, ale jsem opravdu hodně vytížená. Chtěla bych tady najít nějaký vhodný taneční klub. Že bych si ale tancování přála věnovat vyloženě více, to asi už ne.

Tvým dalším velkým koníčkem je focení. Jaké fotky tě nejvíce lákají?
Nejsem člověk, co by dělal nárazové snímky. Fotím rovnou celé série, které by měly alespoň trošku něco vyjadřovat. Nějakou moji vizi. Čerpám hodně inspiraci z textů metalové kapely Nightwish. Nejvíce mě ale baví focení koncertů. To je můj vytoužený směr.

Fotíš raději někde venku nebo v ateliéru?
Spíš mě to baví venku, kde je focení kreativnější. Dají se tam snázeji závádět emoce. V ateliéru to samozřejmě také jde, ale spíše přes počítačové triky.

Je mezi fotografy veliká konkurence?
Dneska má foťák každý, takže konkurence velká je. Pokud se ale chce člověk zlepšovat, nechá si poradit, což každý neumí, tak se konkurence postupně sama vyřazuje.