Makedonii, Srbsko, Francii a mnoho dalších zemí už navštívil pětadvacetiletý Michal Mražik z Velešína. Letos je Evropský rok dobrovolnictví. Michal působil jako dobrovolník v Lotyšsku a asi před měsícem se odtud vrátil plný zážitků. Pomáhal tam dětem a mládeži. Jací jsou Lotyši? Mražik nešetří superlativy.

Působil jste jako dobrovolník v Lotyšsku. V čem spočívala vaše činnost?
Jako dobrovolník jsem pracoval v centru dětí a mládeže BJC Junda ve městě Jelgava v Lotyšsku. Jelgava je hlavním městem jižního Lotyšska - Zemgale. Kdysi dokonce bývala hlavním městem Kuronsko-zemgalského knížectví. Pochází odtud také kněžna známá z knihy Babička od Boženy Němcové. Ta se v Jelgavě narodila a vyrůstala poblíž na zámku Rundales. Moje činnost spočívala v práci s dětmi a mládeží. Učil jsem je, jak obrábět dřevo a vyrábět vše, co se ze dřeva vyrobit dá, jak dělat modely. Také jsem vedl foto a video klub, kde jsem mládež učil, jak správně fotit a točit včetně následných úprav v počítači. Mimo jiné aktivity jsem také pomáhal s organizací letního tábora a účastnil se místního života. Učil jsem se lotyšsky, navštěvoval setkání místních folklorních tanců a také jsem se například učil, jak vyrábět výrobky ze skla. Ve volném čase jsem cestoval po Lotyšsku a Estonsku a snažil se poznat vše, co se poznat dalo. Všechny aktivity jsou jen mé hobby. Jinak jsem vystudoval obchodní podnikání se zaměřením na cestovní ruch.

Jak jste se k dobrovolnictví dostal?
Přes program Mládež v akci, který je dotovaný Evropskou komisí. Pracoval jsem pro tento program jako konzultant, sám jsem navštěvoval projekty jako účastník, vedoucí i školitel a psal jsem projekty svoje. EVS - evropská dobrovolná služba mi zbyla jako poslední nevyzkoušená aktivita. Zvolil jsem si rovnou nejdelší možnou dobu projektu, jeden rok, a vydal se na cestu. Nejdříve jsem si našel vysílající organizaci - v mém případě to byla Hodina H z Pelhřimova a hostitelskou - Junda v Lotyšsku. Potom se žádalo o grant. Čekání bylo dlouhé, více než rok, ale přesto si stále myslím, že se vyplatilo.

Někdo může namítnout, že za to nejsou žádné peníze. Přesto věřím, že vás role dobrovolníka naplňovala…
Již předtím jsem dělal projekty a v rodném městě Velešíně jsem jako dobrovolník pomáhal svým poradním hlasem sestavovat plán rozvoje města, takže s dobrovolnickou činností jsme měl své zkušenosti. Samozřejmě je to někdy těžké, bez peněz. Ale přesto o peníze nejde a zkušenosti tam nabyté jsou nevyčíslitelné. Mohl jsem se naučit vše, co mne zajímalo. A to bez omezení. Naplňovalo mne hlavně třeba to, že při cestě do obchodu jsem na ulici potkal děti z kurzů a ony mi představovaly rodiče, ukazovaly, co nového vyrobily a tak dále. Tedy hlavně to, že mou pomoc všichni ocenili. Při práci v marketingu nebo cestovním ruchu výsledek tolik nevidíte, ale tady se dostavoval ihned. Když jsem přinesl nový nápad, všichni se hned zapojili a nadšení dětí je, myslím, nenahraditelné, protože děti nelžou. Buď je to baví a líbí se jim to, nebo jdou prostě pryč.

Plánujete stejnou činnost i v jiných zemích?
Rád bych, ale bohužel pro tento program je omezení na pouze jeden projekt za život. Bohužel. A jiné formy dobrovolnictví nejsou finančně unesitelné, pokud mezitím něco nenašetříte. A při dnešní situaci s prací to vypadá na dlouhou cestu spoření. Jednou možná…

Jak na vás Lotyšsko zapůsobilo?
Lotyšsko je země bez hor, jen s malými kopci, ale zase má moře. A to letos bylo neuvěřitelně teplé. Je to země s nádhernou přírodou, které si Lotyši váží a pečují o ni. Je to jedna z mála zemí, kde například lesy každoročně přibývají. Také mají mnoho památek, o které na první pohled lépe pečují, než je tomu u nás. Ať už jde o hrady, kostely nebo jen domy v historických částech města. Jejich památky často nejsou tak staré, protože původní byly úplně zničeny po druhé světové válce, ale po vyhlášení nezávislosti je Lotyši opět postavili. Takový byl například osud nejznámější památky – Rigy, domu u černých hlav. Ten byl znovu postaven v roce 1991. Většinu památek ničili Sověti. Dodnes nemají Lotyši dobrý vztah k Rusku. Například v Jelgavě Sověti zbourali katedrálu pro tři tisíce lidí. Do dnešní doby se zachoval pouze oblouk vstupních dveří na jednom z domů ve městě. Celá země není nijak zvláště industriální, spíše jde o zemědělskou a lesnickou krajinu, která působí příjemně a tak nějak bez stresu. Obecně i Lotyši sami žijí v poklidnějším tempu než my. Zajímavostí pro mne byly hlavně přísné a striktně dodržované zákony. Například řízení automobilu pod vlivem alkoholu rovná se pokuta 35 tisíc korun, 15 dní ve vězení a na dva roky zabavený řidičák. Vyhození odpadků z auta rovná se pokuta 17 tisíc korun. Například pokuta až 17 tisíc korun hrozí i za popíjení alkoholu na veřejnosti či za výtržnictví. Pokud jde o alkohol, ten se nesmí prodávat po 22. hodině večer. A zajímavostí pro mne bylo, že děti do 18 let nesmí být venku bez doprovodu dospělé osoby po 22. hodině. Děti do 12 let nesmí bez dospělého doprovodu jezdit na kole po městě a děti od 12 do 18 let musí mít na kolo řidičák, který si mohou udělat ve škole.

Takže jsou Lotyši klidné povahy?
Jak jsem zmínil, Lotyši žijí bez stresu, v poklidu, v souladu s přírodou a v úctě ke svým tradicím. Lotyšský folklor je chráněný UNESCO, a to jim dodává na hrdosti. Obecně velmi rádi slaví, pořádají mnoho akcí a nejlepší záležitostí je potom Slavnost písní a tanců pořádaná každé čtyři roky. Tehdy je možné vidět sbor o více než 30 tisících lidech a taneční kreace více než sta tisíc tanečníků najednou. Lotyši jsou také přátelští a velmi pohostinní, ovšem musíte k nim proniknout. Jedna část jejich povahy je uzavřená, severská, ale jakmile se s nimi spřátelíte, jsou vstřícnější než Slované…

Můžete srovnat Lotyšsko a Českou republiku? V čem mají navrch a naopak…
My máme navrch v průmyslu, protože Lotyšsko je ve své podstatě nevýrobní země. Naopak jejich výhodou je mizivá byrokracie. Například nahlásit se tam na trvalý pobyt, zařídit telefon, internet, běžný účet, to vše se dalo zařídit za jeden den během jedné hodiny. Smlouva k běžnému účtu má jednu jedinou stranu A4. Prostě žádné papírování navíc. Ve srovnání s tím můj návrat do České republiky: čtyři dny ježdění po úřadech - Český Krumlov, České Budějovice, Kaplice. Ještě člověk musí doufat, že všichni všude uznají, že jsem byl dobrovolník a bez příjmu, a že tedy nemusím doplácet zdravotní, sociální a daně… Obecně mají navrch i ve službách. Banky absolutně bez poplatků, telefonování a SMS téměř zadarmo. Za poplatek cirka 12 korun máte neomezeně na půl roku SMS úplně zdarma a volání za 2,5 koruny za hodinu a půl, při nabití kreditu automaticky připíší bonus 80 procent navíc. Při připojení k internetu přes pevnou linku platíte internet, pevná zdarma plus zdarma veškeré vnitrostátní hovory na pevné linky. Také spatřuji výhodu ve výše zmíněných zákonech, které přimějí lidi i politiky k větší poslušnosti. Prakticky totiž nemají diplomatickou imunitu a odsoudit tak mohou kohokoliv. Jinak, například cenově je v Lotyšsku jen mírně levněji, díky tomu, že aktuálně zvýšili DHP, ale předtím tam bylo až o polovinu levněji.

Umíte si představit, že byste tam strávil celý život?
Stručně - ano. Je to krásná země plná milých lidí, takže určitě ano. Život je tam sice kvůli krizi těžký, nicméně stále ještě možný. A po celou dobu se mi tam líbilo, proč tedy ne více? (úsměv)

Máte rád cestování. Kde všude jste byl? A kam se teprve chystáte?
Byl jsem v Makedonii, Srbsku, Chorvatsku, Slovinsku, Rakousku, Monaku, Francii, Portugalsku, Turecku, Polsku, Slovensku, Litvě, Lotyšsku, Estonsku. Zde všude na projektech. Můj sen je navštívit Island. Snad se tam jednou podívám. Jinak ale mám rád cestování. Nejsem cestovatel turista, ale cestovatel poznavač. Rád poznávám místní tradice, jídla a další. Snažím se zemi takříkajíc ochutnat všemi smysly.

Vaše fotky z Lotyšska mohli zájemci vidět na českokrumlovském gymnáziu. Plánujete další výstavu?
Moje fotky a fotky mých studentů z klubu jsou stále k vidění v Gymnáziu Český Krumlov, budou tam až do poloviny května. Potom se výstava přemístí snad do mého rodného Velešína a později do Pelhřimova k mé vysílající organizaci a následně se musí navrátit zpět do Lotyšska. I tam byla již vystavena celý leden, ale jako součást projektu se musí vrátit zpět.