Temnou nocí provedly čtenáře pohádkové postavičky

„Knížky mám ráda. Nejvíce se mi líbí příběhy o Barbánkovi nebo kocouru Vavřincovi. Baví mě ale i knížky od Astrid Lindgrenové,“ řekla žákyně čtvrté třídy.

I ona strávila spolu s dalšími dvaceti dětmi z Horní Plané i okolních obcí noc na sobotu v hornoplánské knihovně. Spaní mezi knihami, které tu poprvé uspořádala místní knihovnice Helena Kastenmajerová spolu s někdejší ředitelkou kulturního a informačního centra Yvettou Dejmkovou před šesti lety, si školáci, ale i caparti předškolního věku, oblíbili hned z několika důvodů.

„Je to zážitek, spát někde jinde než doma. Zrovna nedávno jsem přespala u kamarádky v Nové Peci, ale tady je to taky super,“ podala jasné vysvětlení Marie Zelová. „Mám tady kamarády ze třídy, navíc tu hrajeme spoustu her,“ nabídla další důvod sedmiletá Terezka Štěrbová.

Přestože se děti vydaly na spaní v knihovně, mezi knihami tak docela nenocovaly. „V poslední době se jich totiž schází tolik, že musíme spát v sále kulturního a informačního centra, který je ale ve stejné budově jako knihovna,“ vysvětlila Yvetta Dejmková.

Knihovnou a knihami je však náplň večera inspirována. „Tentokrát jsou tématem pohádkové knihy. Pro děti máme připraveny pohádkové kvízy, budou malovat pohádky nebo luštit křížovku, jejíž tajenkou bude část veršů Františka Hrubína,“ prozradila Helena Kastenmajerová krátce poté, co se na začátku knihovnické noci děti rozdělily do družstev, v nichž bojovaly o sladké odměny.

Soutěžní nálada panovala v sále až do půlnoci, kdy děti zabalené do spacáků uspala promítaná pohádka. „Občas ale nezabere ani ta a děti ne a ne usnout. To se týká hlavně těch v předpubertálním věku, které s námi také občas nocují. Vždy si ale nějak poradíme,“ smála se Yvetta Dejmková.

Podle ní mají obdobné akce nezpochybnitelný význam. „Je to něco jiného než doma, ve škole nebo v kroužku. Děti tu potkají nové kamarády, mohou si popovídat a říct, co si myslí, aniž by se jim někdo vysmál,“ uvedla.

Soutěžní úkoly prý navíc školáky motivují k tomu, aby pro ně kniha nebyla pouhou nutností, ale příjemným zpestřením volného času. „Při plnění jednotlivých úkolů se totiž přesně pozná, které děti čtou a které ne,“ zdůvodnila Yvetta Dejmková s tím, že čtenáři mají v tomto případě samozřejmě navrch.