Ladislav Zibura se vydal na dvouměsíční prázdninovou cestu Českem. Plánoval ji už roky, ale situace ho ponoukla až loni v létě. „Poprvé v životě jsem si koupil auto, takovou legrační japonskou kostku. Naplánoval jsem si pár dobrodružství, bral stopaře, hodně oslovoval lidi na ulici… a zbytek zažil náhodou,“ líčí svá letní dobrodružství.

Nocoval po penzionech. Protože si ubytování zařizuje až v ten den, občas nastal problém. „Všechno bývalo beznadějně plné. Rád ale spím i pod širákem, tak jsem se párkrát vyspal na nějakém hezkém místě venku,“ vzpomíná Budějčák.

Podle čeho zvolil, kam se vypraví? „Požádal jsem svoje kamarády a taky lidi na sociálních sítích, ať mi doporučí k návštěvě neobvyklá místa ze svého okolí,“ vypráví Ladislav Zibura. A tak měl z čeho vybírat. Přidal ještě místa spojená s historickými událostmi, které ho zajímají. Podíval se tak třeba za příběhem sedláků z Chlumce nad Cidlinou, do místa slavné bitvy, Sudoměře, či pátral po příběhu zloděje Grasela ve Slavonicích.

Češi byli přítelští

I tentokrát, jak bývá u Ladislava Zibury zvykem, komunikoval s místními. Mrzutější prý Češi nebyli. „Myslím si, že to je zbytečný stereotyp, který o sobě máme. Zejména o prázdninách všichni mají dobrou náladu. Narážel jsem na samé ochotné a přátelské lidi, jako kdekoli jinde na světě, když se sami usmíváte,“ vyvrací cestovatel a dodává: „Zajímavá je ale věc, na kterou narážím v celé Evropě. Lidi jsou dost citliví na své soukromí. Rádi si s vámi budou vykládat, ale už jsou zdrženliví k tomu, že by o nich někdo psal do knížky. S tím jsem ale počítal.“

 Rád zkoumá, čím jsou lidé jedineční. Zajímá ho jejich práce, rodinná historie a neobvyklé koníčky. „Taky mě ohromně těší český smysl pro humor. Schopnost všechno glosovat v úplně běžné konverzaci, je to ohromná zábava,“ myslí si Ladislav Zibura. Pídil se po regionálních historkách a neobvyklostech. „Snažil jsem se postihnout, v čem je každý region jedinečný. A od místních jsem si taky moc rád nechal doporučovat, kam se vydat,“ nastiňuje cestovatel. Rád mluví s lidmi i o běžných věcech. „Když odhadnete, zda na to mají náladu, dělá jim to radost. A dozvíte se spoustu zajímavého,“ vysvětluje.

Kniha Prázdniny v Česku vyjde letos v říjnu, do tisku by měla jít v září. S 350 stranami textu a 70 ilustracemi to bude nejdelší titul, jaký zatím Ladislav Zibura napsal. „Ono se to nezdá, ale Česko je docela velké, když člověk chce navštívit všechny kraje,“ dodává.

Česky s kýmkoliv

Za výhodu považuje, že se mohl pobavit s kýmkoliv. „Nejvíc se toho vždycky dozvím od starších lidí, kteří v zahraničí často nemluví anglicky. Tenhle problém padl,“ tvrdí. Těžko však prý u knihy o Česku odhaduje, co čtenáři už ví. „Snažím se proto knížku psát tak, aby nikoho nenudila. Popisuji místa, která nejsou notoricky známá, často vyloženě lokální kuriozity. A taky jsem se snažil vysledovat, co je pro Česko příznačné, a zase tolik se o tom nepíše,“ líčí cestovatel.

Mezi oblíbenými místy Ladislav Zibura jmenuje také milovaný rodný jih. „Je to kraj, kde je všude dostatek volného prostoru a člověk tam snadno může být sám,“ chválí si.

A co čeká Ladislava Ziburu příště? „Chtěl bych se po deseti letech zase vydat na pouť do Santiaga de Compostela, člověku přiroste k srdci. Před dvěma lety jsem taky vzal rodiče do Nepálu a tentokrát jsem jim slíbil společně navštívit ještě Afriku. A v létě bych rád stihl ještě Portugalsko. Tak snad už to teď s očkováním půjde dobře,“ říká na závěr dobrodruh.