V pátek, sobotu i v neděli měli cyklističtí amatérští závodníci v Loučovicích svůj svátek a řádně si potrápili svá těla.

Zatímco páteční etapu od Světlíku přes Zátoň, Vyšší Brod, Loučovice až po Svatý Tomáš projel peloton z velké části v přívalovém dešti a v bouřce, tak v sobotu je podobná trasa zavedla přes Svatého Tomáše až dolů, do Rakouska a zpět. A tak v Loučovicích startovali za slunečního vedra, ovšem na Svatém Tomáši už vjížděli do poměrně chladných mraků a místy drobného mrholení.

„Účast se nám zvedla, výkony jsou lepší, počasí nám přeje, i když jsme včera zmokli, ale bylo teplo, tak se to dalo vydržet," stihl říci ještě před začátkem sobotní etapy Karel Juráň . Úroveň loučovického závodu směřuje podle něj vzhůru, což dokládá, že se k českým cyklistům přidali také závodníci z Pasova a sedm závodníků z Rakouska.

Jezdíme hlavně pro radost, dobírají se navzájem někteří matadoři, zvláště při pohledu na své letité soky. Tou radostí pak bývá především fakt, že se onoho soka podaří předjet. A hlavně, jak dodal například Zdeněk Šlehofer, nerozbít si při tom na kole ústa.

„Myslím, že volba trati je dobrá. A to že je těžká? To přece k cyklistice patří," dodal Zdeněk Šlehofer s tím, že přece jen už by ve svém věku raději jezdil spíše jen turistické trasy. Pak si ovšem povzdechne: „Ale, když ono mi to nedá."

Patří mezi ty, kteří si nezapomenou postýsknout si na tím, kolik závodů ubývá. V principu jde o to, že pokud chtějí cyklisté trať na oficiálních silnicích pro sebe uzavřít, musí za to zaplatit vysoké peníze. „A na to, my amatéři nemáme. Na silnicích je takový Klondajk, jaký vidíte, řidiči jsou agresivní. Co s tím?"

Další ze závodníků, byť o generaci mladších, Jiří Kříž dodává, že i on rád vidí některé své cyklistické kolegy, také on je rád, když je může porazit nebo se jim vyrovnat a ani on se cyklistikou neživí. „Já jsem rád za každý závod. Není jich zas tolik a ubývají," přidal Jiří Kříž. Stejně, jako mnozí další, kvituje loučovický pohár hotelu Kilián s velkou radostí.