Momentálně je krumlovský Baby club, do kterého vozí rodiče děti z celého Krumlovska včetně Budějovicka a Prachaticka, mimo provoz. Jeho zakladatelka Markéta Veselá věří, že vše se v dobré obrátí a malí plaváčci se do klubu zase vrátí.

Úřadující mistr světa i ČR v rallye Jan Kopecký (2. zleva) s vítězi Rallye Šumava Klatovy Václavem Pechem a Petrem Uhlem (v modrobílém).
OBRAZEM: Už jsou to skoro dva roky, co Rallye Český Krumlov rozburácelo Jelenku

„Lidem se líbí, že výukové skupinky jsou malé, je u nás příjemná rodinná atmosféra a útulno,“ míní Markéta Veselá. „Současná doba je složitá, náročná. Pro nás velmi, protože nás zavřeli 18. března. Pak byl jeden kurz na přelomu května června, druhý na přelomu srpna a září. A tím jsme zase skončili. Ale nezahálíme. V nemocničním bazénku jsme už osm let a chtělo by to nějaké vylepšení. Proto využíváme volný čas k naplánování rekonstrukce. Teď jsme ve fázi projektu a přemýšlíme, co tam uděláme, aby se nám tam ještě víc líbilo a aby plavání s kojenci bylo ještě příjemnější a hezčí.“

Baby club OK v Českém Krumlově loni oslavil už 25. výročí, tedy čtvrtstoletí své existence. Během té doby jím prošlo na sedm tisíc dětí. Markéta Veselá se na jihu Čech před pětadvaceti lety stala průkopnicí v plavání malých dětí. Začínala od nuly a sama. Do současnosti se tým instruktorek rozrostl, a toi o dceru Klárku.

„Plavání kojenců zpočátku bylo jen hobby při mateřské dovolené,“ vyprávěla Markéta. „ Když jsme se přestěhovali do Krumlova z Brna, měla jsem šestitýdenní miminko – syna, a moc jsem pro něj chtěla plavání, protože jsme začali plavat v Brně. Jenomže v jižních Čechách žádné plavání kojenců nebylo. Tak jsem ho tadyv roce 1995 založila. Synovi byl rok, byla jsem těhotná s dcerou a všechny babičky byly na druhém konci republiky.“

František Šesták a jeho cestovatelské zážitky
Cestovatel František Šesták oslavil 80. narozeniny, viděl konec světa

Plavání kojenců byla tehdy na jihu Čech novinka, se kterou prorazit nebylo lehké. Markéta musela bojovat. „Až prospěšnosti plavání pro tak malé děti uvěřila doktorka v čele krajské hygienické stanice a podpořila mě,“ vzpomíná Markéta Veselá. „Začínala jsem v krumlovském bazénu. Velice mě podpořil Zdeněk Přívratský, který měl v Krumlově na starosti sport, morální oporou byla i tehdy ještě svobodná paní doktorka Hanka Klosse, která tehdy došla ohledně plavání kojenců ke stejnému záměru jako já. A velkou oporou a podporou mi byl a je také můj současný muž.“

Markéta Veselá zahájila plavání v krumlovském bazénu, pak se přestěhovala do bazénu ve Větřní a před osmi lety do bazénku v nemocnici, který je určený pouze pro kojence a děti do tří let. Ve Větřní pak plavou starší děti.

Kolik času denně jsi strávila ve vodě v době, kdy jsi byla nejvíce zapřažená?

Když jsem začínala v Krumlově. To bylo pět hodin denně, pak jsem k tomu v poledne vedla ještě plavání pro těhotné, takže jsem někdy strávila ve vodě i sedm hodin. Ale to byl opravdu náročný rok, a to už bych zažít nechtěla. Dneska bych to už nedala. Navíc už dlouho využívám neoprén. Ze začátku ale ne, to snad ani neoprény v Čechách nebyly. Bylo to v minulém století a tisíciletí – to zní hrozně (smích). Opravdu plaveme už čtvrtstoletí. Je na co vzpomínat.

A jak to máš vlastně s plaváním ty, jsi výborná plavkyně?

Já jsem plavala závodně. Na základní škole a pak na gymnáziu. Styly motýlek a prsa. Čili plavání kojenců pro mě bylo propojení s tím, čím jsem se zabývala v mládí. Plavala jsem a a chodila do zušky na zpěv. A to jsou dva základní předpoklady pro to, dobře dělat instruktorku. Čili dobře plavat a dobře zpívat. Učit dětičky totiž není jenom o fyzickém pohybu ve vodě, ale speciálně u miminek od pěti měsíců jsou zpěv a říkanky stejně důležité jako správnost pohybů, které děláme. Při plavání říkáme básničky, zpíváme, povídáme k jakékoliv činnosti. Takže kromě toho, že lezeme z vody promrzlé, bolí nás i mluvidla a pak skoro nemluvíme. Protože čtyři hodiny zpíváme, povídáme, vysvětlujeme. Pusu člověk opravdu ty čtyři hodiny nezavře.

Za těch pětadvacet let prošlo vašimi kurzy na sedm tisíc dětí. To musíš mít známých…

Je to tak. Když jsem šla se svými dětmi po Krumlově, zdravila mě každá maminka s kočárkem. A to není jenom Krumlov, to jsou i Lipensko, Prachaticko, Budějovicko, hodně Kaplicko, Dolní Dvořiště, Malonty – tam je hodně mladých rodin, Chvalšiny, Křemže. Všichni se známe křestním jménem a tykáme si. Po čase o sobě hodně víme. Maminky si přijdou i pro radu, protože já mám už tři dospělé děti, kolegyně mají po dvou dětech, takže i jako mámy máme co říci maminkám s prvním dítětem.

Máme maminky, které k nám chodí plavat s druhým i třetím, čtvrtým dítětem. Na oslavě výročí klubu nechybělo několik dětí, které s námi začínaly, takže jim teď bylo třeba 26 let. Je příjemné, že to pokračuje dál. A chodí k nám už vlastně další generace. Říkají: „Já jsem k vám chodila plavat jako miminko, tak tady je moje dítě.“ (smích) Máme jich dost, mám z toho radost.