Dvacet šest hektarů obydleného prostranství, mohutné opevnění a podle některých odhadů kolem dvaceti či snad až čtyřiceti tisíc lidí, kteří tady žili. To je stručný nástin toho, jak vypadal Třísov před 21 stoletími, kdy jej obývali Keltové.

Jednoho dne zůstalo oppidum prázdné. Proč? Na důvody odchodu Keltů existuje několik teorií. Třísov patřil mezi sídla, která byla vylidněna nenásilně, podle všeho klidným odchodem. Ale kam?

Proč odešli

Některé teorie říkají, že takové kvantum lidí své okolí a region zkrátka vybydlelo, vylovilo a česky řečeno vyjedlo. Jenomže o několik desetiletí déle se v těchto místech usazují Germáni a pokud by zůstala po Keltech jen vyjedená země, těžko by se za těch několik let vzpamatovala.

Někdy se také uvádí, že za vystěhování může tlak Germánů, nebo že Keltové odešli směrem k Francii či dokonce Británii. Podle posledních výzkumů to ale vypadá, že pravdou je pravý opak.

„Někdy na konci letopočtu Keltové odcházejí a stěhují se do oblasti Slovenska,“ osvětlil Deníku Jiří Havlice, archeolog z Národního památkového ústavu. „Neví se zatím z jakého důvodu, ale archeologické nálezy z těch míst jsou podobné nálezům u nás,“ odvozuje Jiří Havlice.

Za stěhováním národů tehdy zpravidla ekonomické příčiny opravdu stály, ale v případě Keltů z Třísova to vypadá jinak. „Podle údajů od římských autorů víme, že u Keltů mnohdy stačilo, aby se jejich náčelníci rozhodli a vzájemně domluvili, že se přesunou do jiných míst. Samotné obyvatelstvo žijící si tady svým zemědělstvím, se pravděpodobně nikam nestěhovalo. Keltům šlo o přesun lidí, kteří pro ně měli nějakou cenu,“ dodal archeolog Havlice. Stěhovala se tedy elita, něco na způsob šlechty, schopní řemeslníci, válečníci, zbrojíři a podobně.

Největším paradoxem je, že prakticky všichni, kteří se tehdy z Třísova odstěhovali na Slovensko, dopadli velice špatně. „Kolem roku padesát našeho letopočtu byli zdecimováni ve velké vyhlazovací válce v bojích s Dáky vedených králem Burevistou,“ shrnul Havlice. Dvacet tisíc třísovských Keltů si tedy došlo na Slovensko pro smrt.

Slunovrat

V pondělí krátce po poledni vstoupilo slunce do znamení Raka. Nastal slunovrat, jehož předzvěstí bývají novodobé Slavnosti pětilisté růže. Takto se doba letní rovnodennosti slavívala už před mnoha staletími. Třeba právě na třísovském oppidu. Den letního slunovratu býval tou dobou údajně nazýván Alban Heruin nebo také sabat Litha. Hlavním tématem oslav byl ženský princip, matka.

Bez zajímavosti rozhodně není, že pohled na mapu nebo na půdorys třísovského keltského opevnění opravdu s trochou fantazie připomíná ležící ženské tělo. Dvě akropole, tedy kdysi svatyně stojící na dvou vyvýšeninách, připomínají ženská ňadra a východní vstup na opačné straně pak ženský klín.

Podobně, jako o Beltainu, tedy svátku, na nějž dnes připadají takzvané čarodějnice, se i za Slunovratu slavívala plodnost, ale i ohněm symbolizovaná síla Slunce. Léto vrcholilo, tedy alespoň podle keltského vnímání času. Lugnasadem, tedy svátkem připadajícím na prvního srpna, končívalo léto a slavily se dožínky.