„Takový počet umělců je až k nevíře,“ řekl za organizátory Josef Balek, který je také hlavní duší Volného sdružení umělců jižních Čech. „Je vidět, že lidé tady jsou, akorát o sobě mnohdy nevědí, že něco tvoří,“ dodal na adresu výtvarníků Josef Balek.

Dvacet kumštýřů pohromadě nemusí být zas takovou výjimkou, kdyby se nejednalo o lidi, kteří v jednom a tomtéž městečku žijí a tvoří. Anebo žili a tvořili, protože mezi vystavovanými díly se dá vidět například i zhruba sto let starý obraz Bedřicha Kamarýta. 

Další obrazy, sochy, dřevořezy nebo fotografie pocházejí z tvorby Pepína a Paula Balkových, Ivy Hulíkové (Opekarové), Pavla Matouška, Karla Vlčka, Pavla Krejčího, Pavla Trajera, Petra Maurence, Renaty Šlechtové (Hechtbergrové), Miloše Kysely, Růženy a Miloše Roubínových, Vladimíra Klenky, Aloise Hujsla, Vladimíra Šimečka, Martina a Marie Šítalových, Jiřího Krnínského a Petra Maurence. 

Nejstarší vystavující velešínský umělec je Alois Hujsl, vpravdě renesanční osobnost. Podstatnou část života totiž zasvětil hudbě. V roce 1959 například zakládal velešínskou hudební školu a dodnes se věnuje muzicírování třeba s velešínským chrámovým sborem. Hujsl kromě maleb v sobotu představil veřejnosti i zmiňované dřevořezy.  
„Letos mi je 84 let a dá se říci, že malování mě začalo bavit už ve škole,“ řekl při vernisáži výstavy Alois Hujsl.

Od pondělka je také v odsvěceném kostele na velešínském náměstí, který se nákladnou rekonstrukcí proměnil ve víceúčelové kulturní centrum, pro veřejnost oficiálně otevřena stálá expozice mapující historii Velešína od 15. století až do konce druhé světové války.