Kolik vás v souboru vlastně je?
Dohromady je nás šest bubeníků plus hráč na basovou kytaru. Akcí, na kterých vystupujeme, je ale čím dál tím více, takže stále nabíráme nové bubeníky. Například na Slavnostech pětilisté růže nás bude dohromady 25 bubeníků a pět trombonistů.

Vím, že spolupracujete ještě se skupinou praporečníků Monadria Polygamica…
Seznámili jsme se minulý rok,  když jsme vystupovali na Znojemském vinobraní, to nás bylo také 25 bubeníků a deset trombonistů. Zabubnovali jsme jim k jejich vystoupení a jim se to líbilo. Prý jsme je dokázali doprovodit zatím nejlépe ze všech skupin, se kterými spolupracovali. Zkrátka jsme si doslova padli do noty. Letos přijedou do Českého Krumlova na slavnosti tuším poprvé.

To musí být docela mazec, když začnete všichni zkoušet pohromadě?
To ano. Když cvičíme na historické slavnosti, tak je to rachot, ale ještě větší bývá, pokud cvičíme naší bubenickou show. To do toho kluci opravdu řežou (smích).

Bubenické vybavení, které máte, je podle všeho současného data výroby. Dají se ještě někde sehnat nebo vyrobit takové ty klasické bubny, jaké měl například Josef Kemr v pohádce Honza málem králem?
Dělá se to ještě, ale je s tím hodně práce. Vyžadují velkou údržbu. Blány z kůže vysychají, musí se namáčet, méně vydrží a jsou velice drahé. Oproti umělým asi tak pětinásobně. Ty současné umělohmotné zní lépe a také je jednodušší se o ně starat.

A co noční můra bubeníka, protržená blána?
Zaplaťpánbůh, dnes už se dají koupit blány dostatečně kvalitní. A pokud už vidím, že blána začíná odcházet, raději ji koupím a vyměním s předstihem, aby mi nepraskla během koncertu.

Používáte na bubny pro historická vystoupení nějaké ladění?
Dodržují se takové základní postupy, ale přesné tónové ladění, to ne. Jediné bicí nástroje, které se opravdu ladí, jsou tympány. Marimba, vibrafon, to jsou nástroje, které už mají pevné ladění, s těmi nehnete.

Bubny, nebo přesněji, bicí nástroje se dají vlastně vyrobit z různých materiálů?
Z čehokoliv. Z plechu, z různě vrstveného dřeva. Máme například i kuchařskou show, s vařečkami, pánvičkami a podobně. Připravujeme i novou show na popelnice.

Proto jsem se ptal i na to ladění. Protože ať je bubenická show jakkoliv krásná, pokud v ní začne posluchači chybět změna nebo melodie, po půl hodině už mu může všechno připadat stejné…
Právě tohle také v souboru řeším. Viděl jsem a slyšel spoustu podobných kapel, ale po nějakém čase to lidi stejně přestane bavit. A můžete se na pódiu třeba stavět na hlavu. I mě to kolikrát přestalo bavit. a to jsem bubeník. Právě proto jsme přibrali i basovou kytaru a vystoupení prokládáme také melodickými bicími nástroji, jako je například vibrafon, zvonkohra nebo marimba. Program tedy máme tak sestavený, aby něco bylo postavené na bubnech, něco na basové lince. Přibíráme k bubnům dechové nástroje a například vloni jsme jeli vánoční turné postavené hlavně na melodických bicích společně se smyčcovým kvartetem sestavený z členů Jihočeské komorní filharmonie.

To už je ale opravdu netradiční spojení…
Trochu jsem se toho bál, ale bylo to úžasné. Skoro všude jsme měli vyprodáno a ani nikdo z pořadatelů mi nikdy neřekl, že by se někdo z diváků nudil. To jsem měl opravdu radost.