„Lukáš Holec vedením malých zpěváků rozdává radost a odreagování mnoha lidem, ale zároveň skvěle plní roli manžela a tatínka. S manželkou Janou a svými dětmi jsou sluníčkem pro své okolí,“ vysvětluje krumlovský podnikatel a milovník cyklistiky i lyžování Jan Modlitba, proč předává štafetu a otázky Lukáši Holcovi.

Lukáši, kolik dětí ti již v pěveckých sborech, jež diriguješ, prošlo rukama a kolik písní či skladeb jste za tvého působení nacvičili?
Přesný počet sboristů, kteří prošli českokrumlovským dětským sborem za 15 let naší existence při Základní umělecké škole v Českém Krumlově, nevím. Mimochodem 17.4. 2010 plánujeme v Městském divadle narozeninovou oslavu i s bývalými členy! Ale je to určitě číslo přesahující 700 dětí. Písní a skladeb jsme v Lentilkách, Brumlících, Medvíďatech, Dívčím komorním sboru a Krumbrumchóru zpívali zatím více než 250 titulů.

Vím, že hodně koncertujete i v zahraničí. Vzpomeneš země, kde jste vystupovali a která z akcí ti připravila nejsilnější zážitek? Je to dávná a velmi úspěšná Anglie?
Kromě 37 míst po celé České republice jsme vystupovali na koncertech, festivalech a soutěžích v Belgii, Chorvatsku, Itálii, Německu, Rakousku, Slovinsku i Slovensku. Nejsilnějším zážitkem byla letošní účast Medvíďat na mezinárodním festivalu ve Velké Británii, Llangollenu ve Walesu, odkud jsme si kromě překrásných zážitků a vzpomínek přivezli také 2. cenu ze soutěže.

Ptá se Jan Modlitba: Na kole závodil od 15 do 26 let. Pak se věnoval rodině a občas jel závody či maraton.

Máš ve svých sborech velmi kreativní mladé lidi, kteří často umějí překvapit něčím nečekaným. Čím tě kdy nejvíc dostali?
Moje milované sborové děti mě často překvapují především svým muzikantským nadšením, smyslem pro humor a ochotou zvládat náročný, a to nejen pěvecký sborový program. Výrazných a nezapomenutelných chvil je více, hodně jich bývá na našich letních táborech, kterou z nich vybrat?

Z nedávné doby mi utkvěl moment po večerním vyhlášení výsledků na soutěži v Novém Jičíně a následné diskotéce, kdy jsem na parkovišti před východem ze sálu objevil ve sněhu vyšlapané srdce a vzkaz od dětí: „Máme tě rádi, Luky H.“

Na čem ujíždí precizní Lukáš Holec? Čím kompezuješ stres?
Já vůbec nejsem precizní, jen jsem našel v této práci postupně naprosté naplnění a zároveň mám štěstí na mimořádně vstřícné vedení a podmínky v naší ZUŠ! Jsem velmi vděčný, že mě pro tuto sborovou práci v devadesátých letech nadchli mí kolegové a kolegyně z Klubu sbormistrů, se kterými se dodnes scházíme a řešíme řadu nejasností a problémů.

A na čem „ujíždím“? Mám rád dobré jídlo a sladkosti,zejména čokoládové! Stres nejčastěji odbourávám prací na naší zahrádce nebo jízdou na kole, baví mě turistika, volný čas s rodinou a samozřejmě návštěva nejrůznějších kulturních akcí.

Oproti zvyklostem máš ve sborech celkem dost chlapců. Jak motivuješ mladé pány pro sborový zpěv?
Pánskou sekci jsem ve sboru poprvé využil, když zmutovali tři mimořádně šikovní kluci v roce 2002. Od té doby si ve sboru „hýčkám“ mužskou skupinu, dnes čítající osm zpěváků, vždy nějakými zajímavými úpravami či přímo skladbami psanými klukům „na tělo“. Daří se to a mladší jsou tak vlastně automaticky motivováni svými staršími kolegy. Spoluúčast mužských hlasů mezi děvčaty v našem sboru navíc vytváří určité „jiskření“, které je při práci s mladými lidmi velmi důležité!

Odpovídá Lukáš Holec: Má ženu Janu a čtyři děti. Vede Českokrumlovský dětský pěvecký sbor, který byl při ZUŠ Český Krumlov založen v roce 1995. Působí v něm více než 200 dětí.

Víš, co se odehrává v nitru tvých tří dcer, když je vyučuje tatínek?
Co se odehrává v nitru mých dcer při sborové výuce, nevím, zatím však všechny tři chodí zpívat rády, nevypadají otráveně a doufám, že jim to přes všechny mé bláznivé výukové metody vydrží i nadále, jsou to totiž šikovné zpěvačky.

Ve své manželce Janě máš jistě velkou oporu. Přesto se zeptám. Kolik výjezdních povolení od Jany ročně obdržíš?
Moje úžasná žena Jana je zároveň mou první konzultantkou a poradkyní při všem, co se okolo sboru odehrává. A jsem jí vděčný, že pro tuto mou práci má i po těch letech stále pochopení, za což jí děkuju!