Podle ní se setkání s nejčerstvějším medem nedá s ničím srovnat. „V tu chvíli, kdy člověk dostává med z plástů, je teplý, voňavý a chutná úplně jinak než potom ve sklenici. Jsou to zážitky, které se člověku vryjí pod kůži,“ vypráví Papoušková. Jejímu dědovi už ve stáří nezbývaly síly, a tak se včel musel zbavit.

Nesmí se dostat do vlasů

Poté, co na jihočeské univerzitě absolvovala předmět o včelařství, začal v ní klíčit nápad pořídit si vlastní včely. „Trvalo, než jsem přesvědčila rodinu, aby mi to povolili. Přeci jen je to nebezpečný organismus, když se s ním zachází špatně,“ doplňuje studentka, která se v dětství včel sama bála. Dnes z nich má sice respekt, původní strach však opadnul. „Důležitý je, aby člověk nebyl alergický, to já nejsem. Včela se mi ale nesmí zaplést do vlasů. To je pak jasný. Buď jí umlátím já, nebo ona bodne mě,“ směje se Papoušková.

Čekání na matku

Výraz tváře, když člověku uletí včely, už stihla poznat. „Včelstvo se získává oddělkem od jiného včelaře. Do nástavku od úlu se dají zásoby a plod včely ve všech stádiích – vajíčku, larvě, kukle. Včely vystaví matečníky, to je speciální buňka, ze které se vylíhnou včely soupeřící o post matky,“ popisuje majitelka zatím prázdných úlů. První, která se z matečníku vylíhne, má výhodu. Pokud stihne zahubit další vylíhnuvší, stane se matkou. Pak zamíří na snubní prolet, při kterém se páří s trubci. „Matka se vrací s váčkem plným spermatu a do konce života pak klade v úlu vajíčka. Jenže moje matka se nevrátila. Nejspíš ji sežral pták,“ doplňuje Tereza Papoušková. S dalším oddělkem čeká na vlídnější počasí, dokud je pošmourno, včely jsou podle ní nepřátelské.

Letos ještě bez medu

Nebýt starého medometu, který jí zanechal dědeček, bylo by pro ní včelařství ještě o něco méně dostupné. „Pořizovala jsem tři včelstva, to vychází na dvacet tisíc. Pro studenta jako jsem já, je to poměrně drahý koníček,“ uvádí Papoušková. Původně si chtěla pořídit jen včelstva dvě, ale díky dotacím jihočeského kraje si zvládla nakonec pořídit i další. Jak s nimi zacházet se učí o zkušenějších včelařů. „Obecně se tvrdí, že včelařů je málo a stárnou. To si ale nemyslím. Z mých zkušeností do toho teď vstupuje plno mladých lidí okolo třicítky,“ pozoruje začínající včelařka. Podle ní nebude o med nouze kvůli nedostatku včelařů. Na vlastní med si však bude muset počkat. „Letos zavedu včelstvo, med bude příští rok. Kolik ho bude, to nevím. Na to má vliv počasí i zdraví včel,“ uzavírá Tereza Papoušková.