„Jsme samota naplněná životem: čtyři děti, tři dospělí, dvě kozy, ovce, pes, pět koček, okolo les,“ říká o své hájence Jan Maryška.

Zázvor?

Používám často. Koupím četstvý kořen a v chladném období přidávám plátek do čaje z listu maliníku, jahodníku… Jindy vymačkám šťávu a potřu si jí prsty při masáži, hlavně plosek nohou. Nedávno jsem přemýšlel , jak ho pěstovat u nás, i koupený často vyraší, ale bude lepší najít náš domácí ekvivalent. A to je asi křen!

Krumlov?

Přišel k nám před patnácti lety na půli cesty mezi Prahou a Rakouskem spolu s Hájenkou. Ideální velikost (nebo malost?), ideální zázemí. Jsme popisné číslo 1, tedy centrum a Krumlov je pro nás příjemná periferie, kterou můžeme, ale nemusíme žít.

Hájenka?

„U Martínka“ podle posledního hajného, který ještě žije, s pohnutými osudy lidí, kteří se vracejí a vyprávějí. Celé 20. století, někdo zde žil za trest, jiný za odměnu. Pro nás je Hájenka dar, stali jsme se s rodinou správci krásného, plného, přijímajícího místa. Učíme se s ním žít, je to i Kleť, kterou rád obcházím. Možná je to zásadní: horu je možno obcházet, nebo na ni lézt.

Hájenka je místem setkávání na různých úrovních. Setkávají se zde již deset let postgraduální studenti – fyzioterapeuti i lékaři – na našich kurzech, přicházejí pacienti. Setkávají se u nás umělci, deset vydařených „Básnění“, koncipovaných dvojjazyčně, ale i napříč výrazovými možnostmi: hudba, zpěv, pohyb, tanec, výtvarno, to vše s přírodou, ohněm, vodou, lesem, nocí (u nás je ještě echt tma!), loukou. Díky tomu všemu a milým hostům - poutníkům, se občas zdaří přesah všednosti. V hlavě mám pro rok 2011 projekt „Galerie Kozárna“ na začátku září. Další setkání.

Ptá se: Marek Borsányi je nadaný výtvarník a zároveň nadšený pedagog českokrumlovské střední uměleckoprůmyslové školy sv. Anežky České. Ve výtvarném oboru vzdělává rovněž žáky Základní umělecké školy v Českém Krumlově.

Lidi a zvířata?

Jsme samota naplněná životem: čtyři děti (když zrovna nejsou ve světě), tři dospělí, dvě kozy, ovce, pes, pět koček, okolo les. Spousta práce i pohoda. Bamboračka pro pocestné na plotně.

Hranice a energie?

Hranice jsou dobré k překonávání, odkládání, uvnitř i vně. Jít svou jedinečnou životní cestou a nepodlehnout stereotipům, konvencím. Činit pro věc samu, a ne kvůli zástupným pseudonutným hodnotám, dělat věci pro ně samé – tečka.

Nesouhlasím s energetickou koncepcí, která je žaložena na výrobě hloupé silné energie bez smyslu, na spotřebě bez mezí a skrupulí, na principu moci a ovládání, činění závislými.

Po patnácti letech snahy vystoupit z těchto struktur je „Hájenka“ energeticky nezávislá! Od prvních dvou zim s petrolejkou a třemi malými dětmi až po dnešní kombinaci tradičního (pec, kamna, pramen volně proudící vody) se supermoderním. Kotlem na výrobu tepla i elektřiny ze dřevní štěpky, solárního i fotovoltaického systému.

Je legrační jezdit Elfíkem, elektrotraktorem na sluníčko, zkusíme orat, sekat, obracet seno, řezat pilou… to vše na štěpku a slunce. Nesmysl? Ale funguje! Projekt za všechny prachy. Trošku sranda a na truc, trošku smrtelně vážně.

Každý domek, vesnici, město velikosti Krumlova je možno učinit nezávislým, rozumně využít regionální specifické možnosti, ale je třeba hledat, překonávat hranice zajetých řešení, nebát se!

Pohyb?

I po dvaceti letech hledání zůstává záhadou, výzvou. Zkouším, praktikuji, učím ho a chápu jen částečně.

Tanec?

Může být radostnou spontánní formou pohybu, velice uvolňující, ne vždy vedoucí dál.
Hledám lektora…

Léčení?

Od roku 1990 léčím, jako magistr z Univerzity Karlovy, jako samorost z lesa. Radost i práce v jednom, víc práce než radost, jak k radosti?

Snění – básnění – rybníček (ledová voda podmínkou)?

Nejlépe každý den – očišťují. Problém je, když snění a básnění zamrznou. U rybníčku je to jedno.