Šel si za svým snem a nyní nejenže studuje softwarové a webové inženýrství na vysoké škole v Praze, ale také úspěšně provozuje vlastní firmu, která se zabývá převážně webovými projekty. Kromě toho Martin Venuš věnuje čas rallye a také geocachingu – hře, při níž se za pomoci zeměpisných souřadnic hledají v terénu ukryté schránky, plné nejrůznějších drobností. Ty zároveň obsahují tzv. LOG book, tedy blok, kam úspěšný nálezce schránky poznamená svoji návštěvu.

Ve Štafetě Deníku Martina Venuše zpovídá Marie Smeykalová, jež má v českokrumlovském domě dětí a mládeže na starosti oddělení estetiky.

Že studuješ v Praze, to vím, ale zajímalo by mě, jakou školu a jaký obor. V kterém ročníku se v současnosti nacházíš a proč ses rozhodl právě pro tuto školu?

Studuji Fakultu informačních technologií ČVUT, obor softwarové a webové inženýrství. V současné době studuji druhý semestr navazujícího studia. Pro studium jsem se rozhodl, protože mě oslovil studijní program, který měl být v Praze zaměřen více na webové inženýrství. Fakulta informačních technologií byla založena teprve v roce 2009 a magisterský studijní program byl zřízen až pro letošní akademický rok. Neměl jsem tedy k dispozici žádné informace od předchozích studentů a bylo nutné se rozhodnout pouze na základě informací poskytnutých školou. S odstupem času hodnotím své rozhodnutí jako nepříliš šťastné, hlavně z toho důvodu, že jsme první studenti, a tak nemá fakulta ještě správně zažitý systém výuky, vše se pro nás teprve tvoří. Další studenti to již budou mít mnohem jednodušší.

Čím bys měl být po dokončení studií a jak se to shoduje s tvojí skutečnou představou tvé budoucnosti?

Po dokončení školy mohu pracovat jako softwarový inženýr. To znamená, že mohu pracovat jako vedoucí programátorského týmu, manažer softwarových projektů, programátor nebo i v jiné oblasti IT. Vzhledem k dynamickému vývoji v oboru, kterým se zabývám, je nutné sledovat novinky a stále si prohlubovat znalosti. Již od základní školy jsem chtěl pracovat s počítači, a to se mi v podstatě splnilo.

Narodil ses v Krumlově? Myslíš, že tady po škole zůstaneš? Proč?

V tomhle nemám zatím úplně jasno. V každém případě bych nerad zůstal v Praze, mám raději menší města. Český Krumlov je krásné město, mám ho moc rád, ale nejsem si jist, že v něm najdu pracovní uplatnění.

Asi každý vysokoškolák se snaží přivydělávat si nějakou brigádou. Jak jsi na tom ty? Máš nějakou stabilní práci nebo své zaměstnavatele měníš? Pracuješ víc v Praze, nebo v Krumlově?

V podstatě od začátku studií na vysoké škole mám malou vlastní firmu, která se zabývá převážně webovými projekty. Jsem rád, že mám práci v oboru, ve kterém studuji, a mohu tak některé poznatky aplikovat přímo v praxi. Na brigády jako takové nechodím, snažím se rozvíjet svou vlastní firmu. Vzhledem k povaze práce mohu pracovat jak v Krumlově, tak i v Praze, ale zákazníci jsou z celé České republiky.

Jaké jsou tvoje koníčky?

Mezi mé záliby určitě patří rallye, jsem jedním z organizátorů Rallye Český Krumlov a pro všechny pořadatele závodů v České republice zajišťuji výsledkový servis na internetu. Moc dalšího času mi již nezbývá, ale zbyde-li mi nějaký, rád hraji hru geocaching, jezdím na kole a lyžuji.
Po přečtení odpovědi na předešlou otázku prostě nemůžu jinak a musím se ještě k tvým koníčkům vrátit. Jak se člověk dostane k organizování rallye? Skoro každý kluk je v dětství fascinován auty a duněním silných motorů, ale jen málokomu se poštěstí podílet se v dospělosti právě na přípravě automobilových závodů. Kudy vedla tvoje cesta?

Můj táta se vždy věnoval pořádání krumlovské soutěže a jezdil i na ostatní soutěže v České republice. Často mě bral s sebou, a tak jsem se postupně dostal do kontaktu s lidmi, kteří dělali výsledky rallye a začal jsem s nimi spolupracovat.
K organizování českokrumlovské soutěže jsem se dostal přes výsledky – nejprve jsem se věnoval výhradně zajištění zpracování výsledků. Od doby, co se krumlovská soutěž stala součástí evropského poháru, jsem se začal zabývat spíše administrativní částí soutěže.

A teď už opravdu poslední otázka. Jaká byla tvoje nejtěžší objevená „keška“?

Nejtěžší a zároveň nejhezčí cache byla ta s názvem Král Šumavy, kterou shodou okolností založili kolegové z Českého Krumlova. Při lovu jsem si vyzkoušel přechod státní hranice v padesátých letech minulého století. Lovit lze samozřejmě pouze v noci a ujde se asi pět kilometrů v náročném šumavském terénu. Cahe byla skutečně precizně připravena a její lov jsem si velmi užil.