V sousedství návsi stojí z polen připravená vatra, kolem ní pobíhají děti a klubko psů. Dospělí nechybějí, chlapi dokončují výrobu májky a právě se ke stromku umístěném na její špici sesypaly ženy a děti, aby vpletly do zelených haluzí smrčku a věnce barevné krepové fábory.

Obrázek, jaký v sobotu v té chvíli skýtala snad každá ves a mnohé město. V Bělé, malé vísce u Malont, se přesto něčím lišila. Tady je stavění májky takové ryzí. Pravé jihočeské vesnické, tak jak tomu vždy bývalo. Nestojí tu žádné stany, pódia, nerojí se tu čarodějnice s harrypotterovskými klobouky. Na zemi pouze čekají na svůj osud dvě čarodějnice ze slámy v českých sukních. Každý přikládá ruku k dílu a děti se tak nadšeně baví i bez soutěží. Tomu odpovídá i oblečení Bělenských, žádné sváteční, ale pracovní.

„Nezapomeňte, že nám musí zbýt krepáky také na zítřek!“ varuje jedna z žen ostatní, aby na fábory nevypotřebovaly vše.

„Na prvního máje totiž chystáme dobový průvod. Už popáté,“ vysvětlil Jan Moravec. „Je to průvod se vším všudy. Ves je náležitě vyzdobená, v průvodu voláme údernická hesla, nechybí mávátka, vlajky ani alegorické vozy. Ty tvoří avie a asi dva traktory.“ Průvod po vsi trvá zhruba hodinu a půl, producírují se v něm pionýři, svazáci, milicionáři, dokonce i Vladimír Iljič Lenin, který jako by z oka vypadl tomu pravému, co odpočívá v kremelském mauzoleu. A na závěr, jak jinak, skončí průvod u hospody a v hospodě.

Májka pomocí traktoru a dlouhých bidel stoupá vzhůru, první část příprav skončila. Přišel čas nachystat posezení kolem ohně. Muži kolem ohně pokládají špalky a na ně prkna, další jedou pro občerstvení.

„Je to prima. Nejvíc se mi líbí zdobení májky, věnec. Mně pálení čarodějnic na vatře. Pečení buřtů nás ani neláká, já mám radši uzený maso. Anebo marš melouny, to jsou bonbony, které se opečou na ohni a změní se pak v takovou jako žvýkačku. A mně se líbilo, jak se hrabal traktor, když stavěli májku,“ vysypali ze sebe devítiletý Luboš Aubrecht, pětiletý Matěj a o šest let starší Lenka Faltusovi i devítiletý Pavel Beneda.

Loni Bělenští májku neuhlídali. Podřízli jim ji kluci z Malont. Ale takovou potupu nenechali jen tak.

„Byl z toho plavecký kurz v místním rybníce,“ vzpomínaly se smíchem ženy.
„U májky jsme tehdy vydrželi jenom do půlnoci, protože pršelo a byla zima,“ vyprávěla Denisa Aubrechtová. „Už jsme byli v posteli, když jsem uslyšela motorovou pilu. Vrtalo mi hlavou, co to je, když v tom padla rána, jak májka spadla. Pepo, uřízli nám májku! vzbudila jsem manžela. V pyžamech jsme vylítli ven a začala honička. Pak nám pomohli ještě další. Mladé kluky z Malont jsme chytili a dali jim vybrat: buď dostanou, nebo přeplavou rybník. Vybrali si rybník.“

Tím to ale neskončilo. Bělenské podříznutí májky pěkně dopálilo. „Muž se vrátil k ohni a našel tam sedět mladého místního kluka, který ani nezjistil, že májka už nestojí. Manžel se ho ptal, kde byl, že májku nehlídal, a zjistil, že mladík seděl u májky v Malontech. Ovšem když zjistil, co se stalo, mládenec se sebral, odjel do Malont a sám májku Malontským také podřízl. No, a v Bělé stála do rána májka nová. Už sice ne tak pěkná, jako ta první, ale stála,“ dovyprávěla Denisa Aubrechtová.

„Protože jsme tu druhý den měli ten prvomájový průvod – a bez májky? To by bylo divný,“ dodal Jan Moravec.