Strojní inženýr, který pracoval v Jihostroji Velešín, si v důchodu modelaří.

„Hraju si a dokonce mi za to někdy ostatní i platí,“ podotkl včera s úsměvem, když rozebíral a ukazoval spletitou dřevěnou konstrukci. Dřevěné rumpálky v horní a spodní části modelu, který momentálně připomíná spíše lešení, dávaly tušit oč se jedná. Zdeněk Korbela nyní staví model českokrumlovského barokního divadla, přesněji řečeno jeho jeviště s celou zákulisní mašinérií.

Proč vás kastelán krumlovského zámku o vyhotovení modelu požádal?
Pan Slavko na zámku samozřejmě přesnou maketu divadla má, ale potřebuje ještě model demonstrační, na kterém by mohl na různých přednáškách a sympoziích ukazovat, jak mašinérie divadla funguje. A tady nebude tolik vadit, když se modelu budou posluchači dotýkat.

Takže i na modelu bude všechno fungovat naprosto stejně jako u originálu?
Ano. Tady dole pod jevištěm například na tomto zařízení vyjížděly z podlahy jeviště svíčky, které dole nejprve zapálili, a ty osvětlovaly jeviště. Tady je budka pro nápovědu, vchody do spodní mašinérie, tohleje stolice s vyměnitelnými kulisami. Nahoře nad jevištěm jsou zase mechanismy, které umožňovaly vytvářet na jevišti různé efekty. Lana na rumpály si ale udělají na zámku, oni vědí, jak a kudy je vše propojeno.

A podle čeho model stavíte?
Na zámku mi k tomu poskytli krásnou dokumentaci. Mají velikou knihu plánů divadla, s řezy z různých stran. Sám jsem byl v divadle několikrát, byl jsem na jevišti i dole pod ním, jenom nahoře nad jeviště jsem se nedostal, ale tam je to možná i dost nebezpečné. Na kulisy udělám jenom rámy, jejich domalování bude na zámku a oponu ušije paní Ivana Kopa Hájková z Velešína, už jsme se spolu domluvili na látce.

Narazil jste během stavby modelu divadla na něco, co vás hodně překvapilo?
Zvláštní je, že všechny staré objekty byly až neskutečně křivé. To byla snad až nějaká magie. Nic nebylo trochu rovné. Stejně tak u barokního divadla. Jeho model jsem vlastně zidealizoval, aby bylo pravoúhlé.

Vyráběl jste už vícero podobných modelů?
Pro Nadaci barokního divadla jsem jich dělal víc. Třeba vozejčky se zubatými kolečky, které, když jely po prkenné podlaze dělaly hromobití. Nebo kulisy domu, který se po zatáhnutí zhroutil jako při zemětřesení. Model božstva na vysoké konstrukci na kolečkách, jež byla zakrytá mráčky. Také kulisu východ měsíce, který se díky mechanismu měsíc pohyboval na pozadí hor za svitu svíček. Vodopád zase dělalo soustrojí, které, když se točilo klikou, pohybovalo látkou, což vytvářelo dojem padající vody. Také jsem dělal hlavu znázorňující peklo či draka otevírajícího hubu . Pan Slavko vzal tyto modely také do Japonska a Japonci z nich prý byli u vytržení.

Vy ale celou dobu nepracujete jenom na modelu barokního divadla…
„Model divadla dělám už asi rok, ale s různými přestávkami. Mezitím jsem dělal podle obrázku model šumavské chalupy pro českobudějovické muzeum. Konkrétně chalupy Svébohy číslo 32, která už neexistuje. Stávala nedaleko Horní Stropnice. Udělal jsem kolem ní i nepořádek, jak to bývá, abych ji oživil. Takže nařezané dříví i šajtruhlu. A do toho jsem ještě pokračoval na modelu Velešína.

Neblíží se už doba jeho dokončení? Jak dlouho už model náměstí vlastně stavíte?
Je to historický model náměstí a Latránu. Dělám ho nárazově skoro už tři roky. V červnu nebo červenci ho asi vystavíme ve velešínském domě Kantůrkovci. Město ho pak plánuje umístit do kostela svatého Filipa a Jakuba, až se podaří jeho rekonstrukce. Zapůjčím ho městu, jak se říká, na 99 let.“